O lásce

11. listopadu 2010 v 7:00 | Agrenej |  Próza
Nemůžu si pomoci. Musím se s Vámi podělit o povídku, kteoru jsem napsal inspirován tvorbou Amiinou (článek). Tak jako její, i můj nezapadá do mého oblíbeného žánru fantasy, ale snad to vadit nebude. :-)

"Ale no tak. Můžeme zajít třeba někam do kina." Nedal jsem se odbýt a spolu s dívkou, do které jsem se zamiloval, jsme proplouvali davem jako rybky mořem. "Promiň, vážně to nejde" zašustila ve vzduchu odpověď jejím medovým hlasem, zatímco si podzimní vítr pohrával s loknami jejích blond vlasů. Městské chodníky byly jako vždy plné spěchajících duší, které vlastní problémy tlačily stále vpřed. "Dneska se konečně uvidím s přítelem. Byl dlouho pryč a já se už nemůžu dočkat." zadívala se na mě nebesky modrýma očima, když naše kroky došly až ke křižovatce, kde se společnécesty dělí. Rozloučili jsme se jako obyčejní spolužáci. Stále nechápe, co k ní cítím, vrtalo mi neustále hlavou. Myšlenky se vypařily jako vyplašení motýli, když celý prostor vyplnil hvizd pneumatik. Rychle jsem se ohlédl. Zlatý vodopád vlasů dopadl na černý asfalt, obsah tašky se vysypal na chodník.
Vůně desinfekce se táhla po všech chodbách, patro za patrem, až jsem konečně stanul na lůžkovém oddělení. Automaticky jsem zamířil ke dveřím, skrz které jsem už několikrát procházel. Sluneční svit pronikal skrz velká okna a dopadal na jedinou postel v místnosti. V ní, jako zakletá princezna z pohádky, ležela ta, po jejíž lásce jsem toužil den za dnem. Západem ovlivněné paprsky bojovaly s jejími vlasy o nejkrásnější barvu. Zatímco se toulala v myšlenkách, nebeské oči se upíraly k výhledu do nemocničního parku. Lékařské přístroje odměřovaly čas strohým pípáním. "Ahoj" usmál jsem se a donutil ji tak se na mě podívat. Byla stále bledší, hubenější. Pokusila se oplatit úsměv, ale svaly se odmítly správně poskládat. Tak jako předtím, vytáhl jsem vadnoucí kvítí z vázy, dolil vodu a nakonec jsem do ní vložil čerstvé rudé tulipány. "Zase nepřišel?" vyklouzlo z mých úst s větší hořkostí, než bylo nutné. Jen zavrtěla hlavou a zase se zahleděla do dálek světa za oknem, jako by se přes všechny střechy snažila najít, kde se její přítel zdržel. Posadil jsem se vedle postele. Začal můj obvyklý monolog. "Ve škole to jde od desíti k pěti. Pozdravují tě kamarádky. Dneska nemohly přijít. Učitel zas na přednášce vyváděl psí kusy." Svět se otáčel svým obvyklým tempem a slunce se naklonilo ještě více k západu. Večer mě začal opět tlačit dál a dál. Když jsem se zvedal k odchodu, vzala mě za ruku. "Děkuji" zašeptala. V hlase se jí odrážela únava. "Jsi opravdu skvělý přítel. Musíme spolu někam zajít." Na chvíli se ze mě stala socha. "Odpočívej" zašeptal jsem a lehce políbil její rty. Pohlazení po tváři mi bylo rozloučením.
Jako med tekoucí ze lžíce do čaje, natahoval se mi čas školy v nedočkavosti nad další návštěvou v nemocnici. Přednášky mi splývaly, na cvičeních jsem se nedokázal soustředit. Sladký polibek jsem stále cítil na rtech. Konečně nastal další den, kdy mi konstelace událostí umožnila návštěvu nemocnice. Cestou jsem se nezapomněl stavit v květinářství. Desinfekce opět provázela mé kroky skrze chodby i patra. Čím blíže byly dveře jejího pokoje, tím více se mi plašilo srdce. Sluneční světlo ozařovalo čistě povlečenou postel, prázdnou jako duše člověka, který vše ztratil. Sestřička oděná do pracovní uniformy si mě začala měřit zvědavým pohledem. "Přišel jste za slečnou Párlovou?" Proč se mi její hlas zdál nějak moc opatrný? Má hlava kývla v souhlasu. "Je mi líto. Dneska ráno ji selhalo srdce. Už se nám ji nepodařilo oživit." Cestou z pokoje mi soucitně stiskla rameno. Rudé růže s hlasitým šustěním dopadly na čistou podlahu. Pod střechou nemocnice začalo pršet. Slané kapky se tříštily o zem jako se srdce tříští láskou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 11. listopadu 2010 v 10:48 | Reagovat

Nevadí nevadí, krásné je to  :D

2 Siwa Siwa | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 16:21 | Reagovat

Souhlasím, krása... hodně emotivní a super, píšeš pěkně (až na občasné hrubky, kterých máme všichni ve svých článcích hafo :-D)

3 Amia Amia | Web | 11. listopadu 2010 v 20:46 | Reagovat

Héj, to mi řekni kde? Žes to jen tak plácla aby řeč nestála? *schovává za zády papír s agrenejovou povídkou a pod tím Amiiným písmem ,,opraveno, bez chyb*
;D

4 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 11. listopadu 2010 v 21:42 | Reagovat

Siwo, to by mě taky zajímalo. :-D Amia mi to opravdu důkladně opravovala. :-D

5 Siwa Siwa | E-mail | Web | 12. listopadu 2010 v 15:50 | Reagovat

Dobrá, dobrá, nezuřte - opravuji se: překlepy...
Například: ...kde se společnécesty dělí...
...už nemůžu dočkat." zadívala se... buď velké Z nebo místo tečky čárka...

Ale to jsou překlepy, kterých máme každý hodně XD. Promiňte, asi jsem se přehlédla, když jsem si to poprvé přečetla :-). Nechtěla jsem se vás dotknout. Vážně promiňte...¨

Agreneji, nedávno jsi byl na mém blogu a ptal ses na kytaru - hraju již osmým rokem a letošní školní rok budu mít absolvák. Není to ale moje hlavní záliba, proto se můj život na ni nebude moc upínat. Taky jsi hrál na kytaru??? Jak dlouho?

Amio: Vždycky mě dostávají ty tvoje věty mezi *...* :-D

A znovu se omlouvám za dlouhý komentář.

6 Siwa Siwa | Web | 12. listopadu 2010 v 17:51 | Reagovat

A našla jsem ještě: Dneska ráno ji selhalo srdce... má tam být jí.

7 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 12. listopadu 2010 v 19:25 | Reagovat

Siwo, díky za vyjmenování, pokud někdy budu mít na to nervy, možná to i opravím. :-D Ale jestli se ještě jednou omluvíš za dlouhý komentář, tak si mě opravdu nepřej. :-D

Co se týká mě a kytary, je to můj hlavní koníček, když se to tak vezme, ale není na něj čas, takže náhodný pozorovatel by to asi nepotvrdil. :-D Byl jsem tak trochu extrémista, protože jsem se dostal na zušce k absolváku za 4 roky (což je u sedmiletého oboru poměrně rychlý postup :-D ), což bylo letos. Celkově s ní blbnu přibližně 6 let. :-)

8 Elenya Elenya | 13. listopadu 2010 v 1:29 | Reagovat

Teda, to je tak smutné a přitom tak nádherné, že nemám ani slov, hodně emotivní zážitek na mé melancholické srdce:)

9 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 1:35 | Reagovat

Jsem rád, že se ti líbí. :-*

10 Amia Amia | Web | 14. listopadu 2010 v 12:32 | Reagovat

[5]: Bože nemáš se za co omlouvat. Ptám se protože chci jednoduše gramaticky vědět v čem dělám chybu :)

Agreneji - já ti říkala že za přímou řečí se nepíše tečka! Vidíš, teď mám podporu i druhé osoby  XD :P
Díky Siwo, teď už by mi mohl začít věřit ;)

11 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 14:14 | Reagovat

Já ti to vždy věřil. :-D :-D Ale prostě je to taková moje "šílenost". :-D Když mi končí věta, tak tam prostě peru tečku vždy. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama