Setkání druhé

13. listopadu 2010 v 23:21 | Agrenej |  Setkání
Konečně jsem mohl zavřít domovní dveře za šedí podzimního nebe, chladným severním větrem, který se stále smál mé snaze zapomenout a hlavně za celou tou prapodivnou jízdou v rozkodrcaném vlaku. Tempo mého srdce se s vůní domova uklidnilo.
Rodiče byli v práci a tak jsem si bez zbytečného zdržování dopřál dlouhotrvající a osvěžující sprchu. Navzdory tomu, že jsem se drhl velmi intenzivně a důkladně, jsem si stále připadal špinavý. Jediné co mě dokázalo dostat z proudu hřejivé vody, byl stále hlasitěji se ozývající žaludek. Rychle jsem se osušil a šel jsem si ohřát mamčin guláš. Sliny se mi začaly sbíhat hned, jak jsem ho vytáhl z lednice.
Po vydatné večeři a času stráveném na internetu s hudební kulisou tvořenou převážně Arakainy nastala doba příprav na zítřejší školní den. Vytáhl jsem si proto učebnici Ekonomie a dal se do opakování učiva, neboť písemka naplánovaná na tento týden mě dost strašila. S přibývajícími odbornými informacemi bledla vzpomínka na setkání s podivným vypravěčem. Má snaha však byla brzy překonána únavou a já, ač nerad, se vzdal neodvratnému a s klidným oddechováním jsem složil hlavu na otevřenou učebnici. Oči zavřené v bezesném spánku.
Asi dvanáctiletá pobledlá dívka s hnědými vlasy a temně černýma očima oděná do černých riflí s černým tričkem odhalující celá záda uskočila před odpornou končetinou opatřenou třemi prsty s ostrými drápy a vytasila dlouhou světlou dýku zdobenou magickými runami. Stejná dýka již vězela v očním důlku rohatého démona. Rozzuřená bestie pokrytá rudou kůží máchala pařáty ve snaze roztrhat život uhýbající dívky. Ta náhle přiskočila k démonovi a dýkou mu podřízla hrdlo. Zlostně zasyčela, když si všimla, že se rána okamžitě zacelila. Na jejích zádech náhle vyrostla bělostná křídla. Rychlým mávnutím se dostala do bezpečné vzdálenosti ve vzduchu. Rána na boku, kterou při svém ústupu utržila, ji silně pálila. Monstrum se na ni snažilo dosáhnout, ale dívka se držela dostatečně vysoko. V její ruce se zformovala koule světla. Chvíli ji držela a pak ji s nevídanou prudkostí hodila po démonovi. Jeho hlava se se zablesknutím rozprskla. Bezhlavé tělo se skácelo do trávy lesní mýtiny a začalo se rozpadat.
Dívka se snesla vedle mrtvého démona a pustila se do léčení. Zavřela oči pro lepší soustředění kouzla, neboť chtěla být připravena neutralizovat jed, který do ní mohl proniknout z drápů bestie.
"Jsi v pořádku, Silano?"
Dívka se lekla, rychle uskočila a sáhla po dýce. Hned se však uklidnila, neboť v nečekaném příchozím poznala svého spojence.
"Sakra, vylekals mě, Marthe! To se musíš za mnou takhle plížit?" oddechla si a podívala se na již zahojený bok "Jsem v pohodě. Co tu vlastně děláš?" zadívala se zvědavě na Martha v béžových kalhotách a s bělostnými křídly na zádech. Jeho krátké blond vlasy byly po rychlém letu rozcuchané, nebesky modré oči působily chladně.
"Poslali mě za tebou s novým úkolem. Dozvěděli jsme se, že jeden ze Zlomených bratrů opět odhalil pravdu před člověkem. Máš tu osobu vypátrat a zjistit co ví. O Zlomeného bratra už je postaráno." Anděl podal Silaně lístek. Natáhla se pro něj a přečetla si úhledné andělské písmo. "Přibližné místo pobytu a popis cíle." vysvětlil Marth "Mám ještě nějakou práci, držím ti palce." Roztáhl křídla a rozletěl se do dáli.
"Měla bych se převléct." zašeptala zamyšleně Silana. Na zádech jí opět narostla křídla a rozletěla se opačným směrem než Marth.
Pomalu jsem otevřel oči. Šíleně mě bolel krk kvůli tomu, jak špatně jsem si ustlal. Podle hodinek ležících na stole se blížila půlnoc. S očima stále slepenýma spánkem jsem si začal chystat věci na zítřejší školní den.
"Co všechno víš?" ozvalo se za mnou a já leknutím málem spadl ze židle. Šok mě úplně probral. Pomalu jsem se otočil. Na mé posteli seděla nějaká holka. Mohla mít tak dvanáct. V bílých šatech a s bledou kůží vypadala jako duch, ale její kontrastně temné oči působily velmi živým dojmem. Nemohl jsem se od nich odtrhnout. Vtahovaly mě do své černé prázdnoty hluboké jako celý vesmír. Nebýt adrenalinu z polekání asi bych si nevšiml světle hnědých rovných vlasů, sahajících až k ramenům.
"Jak ses sem sakra dostala?!" vypravil jsem konečně ze sebe a sám jsem se divil, jak jistě to znělo.
"Víš toho příliš" zašeptala chmurným hlasem. Pomalu se zvedla a lehkým krokem přešla k oknu. "Musím ti něco ukázat." prohlásila rozhodným hlasem a náhle se objevila venku.
Byl jsem z ní v šoku. Vyděšeně jsem se na ni díval neschopen pochopit, co se právě stalo. Když se mi v hlavě ozvalo "Pojď" tak jsem se bezmyšlenkovitě zvedl a v papučích vyběhl přes balkón na zahradu.
Srpek měsíce osvětloval okolí a měnil stíny v hrůzostrašné kreatury. Poslušně jsem kráčel za holými zády bledé dívky. Její bosé nohy nevydávaly na trouchnivějícím listí žádný zvuk, zatímco pode mnou každá drobná větévka explodovala za doprovodu ohromného výbuchu. Byl jsem strachy bez sebe, obzvlášť když jsme došli až na kopec zvaný Čarodějný vrch, který získal své jméno díky tomu, že v minulosti na něm často docházelo k setkávání člověka s nadpřirozenými silami.
Bílá záda brzy zmizela v drobné průrvě a já je opatrně následoval. Chvíli jsem tápal tmou, než jsem si všiml proužku světla. Rychle jsem k němu zamířil a došel jsem do jeskyně, ve které plápolal oheň. U něj seděly dvě postavy zahalené spoustou starých, špinavých dek. Každá třímala v ruce oštěp. Má průvodkyně stála vedle mě.
"Co tu dělá, Silano?" ozvala se příjemným hlasem jedna z postav. "Zná pravdu. Je mou povinností mu to ukázat." odpověděla dívka. Nastala chvíle ticha.
Pomalu a neslyšně se ve skále před námi otevřel otvor a má průvodkyně Silana do něj vstoupila. Opatrně jsem se podíval po postavách u ohně a rychle jsem vykročil za ní. Opatrně jsem našlapoval, abych nezakopl o vyčnívající kameny. V tunelu panovalo přítmí, ale já nikde neviděl žádný zdroj světla. Čím hlouběji jsme šli, tím byly stěny hladší a světlo silnější. Cestou jsme míjeli křižovatky a malé místnůstky, ve kterých jsem viděl polehávat či posedávat postavy přikryté dekami tak jako ty první dvě u ohně.
Silana šla stále vpřed a já ji poslušně následoval. Strach ze mě pomalu opadával.
"Ti, co tu vidíš, jsou Ztracení bratři." promluvila náhle má průvodkyně "Andělé, kteří přežili, ale ztratili vůli k životu. S jedním z nich ses setkal, že? Vyprávěl ti pravdu o tomto světě. Ztracení bratři rádi žijí minulostí, ale nedokážou se z ní vzchopit. Snažíme se jim pomoci, ale je to těžké.
Já patřím mezi Lovce. My jsme neztratili vůli. Rozhodli jsme se lovit přeživší démony a ochránit tak Jeho dílo, Vás. Bohužel, je nás málo."
Náhle se zastavila a otočila se ke mně a zahleděla se mi do očí. Připadala mi smutná.
"To, co teď uvidíš, bude pro tebe šok. Dám ti čas se připravit. Přijď pak za mnou." řekla a zmizela za rohem.
Stál jsem jak solný sloup a přemítal. Bylo jasné, že vše co jsem slyšel ve vlaku, byla pravda, ale stále jsem měl problém si to přiznat. Přestože jsem nemohl popírat to, co jsem viděl, stále jsem tomu nechtěl uvěřit. Nakonec jsem se rozhodl vykročit.
Vstoupil jsem do ohromné jeskyně. První čeho jsem si všiml, byl ochoz a na něm spousta postav s bělostnými křídly. Stáli zde muži i ženy oděni do obyčejného oblečení i v brnění, všichni u sebe měli nějakou zbraň. Převládaly meče, válečná kladiva, kopí, viděl jsem i několik lučištníků. Otočil jsem se do středu jeskyně a strnul jsem hrůzou.
Uprostřed se vznášela ohromná koule tvořená zářícím světlem i vše pohlcující temnotou. Přelévaly se jedna přes druhou v nekončícím tanci pokusů o pohlcení té druhé.
"Toto je Stvořitel, náš Pán, stále bojující se svým Stínem." zašeptala Silana, ale já ji nevnímal.
Byl jsem zcela pohlcen velikostí toho úkazu a ohromnou silou, kterou vyzařoval. Na dosah mé ruky se nacházel Bůh i Ďábel. Stačilo se jen natáhnout. Pomalu jsem se rozhlédl. Silana se zrovna o něčem bavila s dalším andělem, stáli ke mně otočeni zády. Nikdo si mě nevšímal.
Aniž bych věděl, co vlastně dělám, natáhl jsem ruku k obrovské kouli energie. Chtěl jsem si sáhnout a tak se ujistit, že se nejedná o sen. Čím blíž má ruka byla, tím rychleji se energie v kouli pohybovaly.
Když už jsem se jí skoro dotkl, vyšlehl z jejího středu drobný černý blesk a zasáhl mě do prstu. Instinktivně jsem ucukl a ze sevřených úst mi uniklo bolestné zasyčení. Brnění se přeneslo z prstů do celého těla, začal se mi točit svět.
Otočil jsem se na mou bledou průvodkyni. Dívala se na mě s děsem v očích. Něco křičela, ale já jí nerozuměl. Jako kdybych byl ponořen do hluboké vody. V její ruce se objevila dýka, která v následujícím okamžiku letěla mým směrem.
Přikrčil jsem se, abych tvořil co nejmenší cíl, a utíkal jsem pryč. Všiml jsem si, že mě pronásledují i ostatní andělé. Všichni měli v očích vražedný pohled. Utíkal jsem, co mi nohy stačily, a snažil jsem se vyhýbat ozbrojeným andělům, co se náhle objevovali v postranních uličkách. O rameno se mi otřel šíp, já ztratil rovnováhu a spadl jsem. Něčí silná ruka mě otočila na záda a já spatřil, jak na mou hlavu dopadá zářící sekera.
Otevřel jsem oči. Z toho jak jsem ležel na stole, mě bolel krk. Potil jsem se jak v horečce. Hodinky na stole ukazovaly pár minut po půlnoci. Narovnal jsem se na židli a promnul ztuhlé svaly. Byl to jen sen, napovídalo vědomí.
"Ne, to nebyl jen sen." promluvila má ústa, zatímco stíny kolem mě se začaly prohlubovat. "Konečně jsem zpátky."
Z temných koutů začala vystupovat ohyzdná stvoření, jejichž hlavním smyslem bylo zabíjení.
"Konečně vyvraždím ty bílé mrchy a vysvobodím se z vězení Stvořitele!" zašeptal jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 14. listopadu 2010 v 12:29 | Reagovat

Po době dlouhé předlouhé, se Agrenej rozhodl napsat i Setkání druhé (a hned dokonce i třetí, které je již určitě netrpělivě očkáváno každým okamžikem ;) ) i když zde se to samozřejmě nezdá.
Pojď na literárku Agreneji, s tímhle tě tam vezmou všema dvaceti  :)

2 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 14:12 | Reagovat

Já bych šel, ale platit 6000,- zápisného se mi nechce. :-D

3 Amia Amia | Web | 14. listopadu 2010 v 17:05 | Reagovat

Ale to je jen u státních, u soukromých se pořád ještě platí jen 500 ne?   XD
Pak jen otázka, jak moc chceš stipendium ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama