Prosinec 2010

Noční zimní idylka

26. prosince 2010 v 11:58 | Agrenej |  Galerie
Jo, je to tak. Jak člověk má dobrou náladu a skvělou příležitost k focení, popadne i třeba ten mobil (proto možná horší kvalita :-D ) a nadělá spoustu souborů ke smazání. :-D Ale jak už to tak chodí, i mezi tunou odpadu se najde pár zajímavých záležitostí. :-) Snad se budou líbit i Vám. :-)

zima001
zima002
zima003
zima004
zima005
zima006
zima007
zima008
zima009
zima010

Bolest na duši - Duel básníků

23. prosince 2010 v 10:30 Básnická klání
Tak jsme tu opět s dalším, již čtvrtým, duelem básníků. Opět je jedna z následujících básní napsána Amiou a druhá mnou. Je jen na Vás, které dílo vyhraje toto kolo. Své hlasy vkládejte do ankety pod článkem.

Přeji příjemnou zábavu. ;-)


Květy Zapomněnky

Šedé květy Zapomněnky rudé
rozkvetly opět ve tvých řasách,
přes jejich krásu není možné
zítřek vidět v jasných  barvách.

Černé mraky pohltily obzor,
marný je každý vzdor,
když budoucnost naše světlá
se před námi ve tmě schová.

Potulný muzikant našich duší
rozšlapal loutnu svou,
své písně slavné, geniální,
poslal s bouří větrnou.

Našla tě dýka vraha snů,
co čekal mnoho dnů,
aby v srdci tvého štěstí
nechal sémě sklíčenosti.

Krvácíš skrz oči své,
ten pláč snad nic nezastaví.
Než zhasnou chvíle tvé,
Spatříš úsvit lepších dní.

Teď však mlčíš, ale bouře kolem řve,
bere s sebou domy, stromy, keře.
Jen tu bolest, tu ránu krvavou
nezahojí stuhou lesklou, duhovou.

Báseň už končí teď a v tuto chvíli,
ty ale na srdci toho tolik máš,
snad příště na tebe zbude čas,
až v poušti, bažinách, ujdeš jednu míli.



Maska

Úsměv stálý jasná tvář,
radost rozdává jak slunce zář.
Vždy se směje, stále živá,
tak nikdo se nezastaví a hlouběji se nepodívá.

Za úsměvy prázdno leží,

léty dokonalá maska karnevalu,
ať je horko nebo sněží,
skrývá obludnost stravujícího, nekončícího žalu.

Duše scvrklá nemá již ni kouska sil,

ztracena je v hluchém prázdnu,
roztrhaná, připomíná šaty vil.

A tak zbývají už jenom kosti,

duše zahrabaná na dně propasti
jěž navenek má masku štěstí.


Tak kterápak se více líbí? :-)


Dodatek k 1. 1. 2011
Anketa se opět dočkala svého konce a výsledky jsou opět zajímavé. :-)
Konečné skóre činí 8 ku 6, což znamená, že vítězem se stala báseň Maska.

A nyní k tomu na co čekáte. Odhalení autorů!
Vítězná Maska pochází z dílen samotné Amii
Květy zapomněnky jsou dílem mým. :-)

Sláva vítězům, čest poraženým. :-)

Odhodlání, výdrž, síla

22. prosince 2010 v 10:29 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Jeden svět nestačí
pro lidskou duši trpící,
co plameny pekelnými
si rány léčí.
Rány, které čas si nechce
vzít, i pro něj jsou moc velké,
ty rány co hnisají
a halí se v barvách zlatavých.

Svíravý pocit, srdce ztěžklé závažím nepříjemného, slzy deroucí se za svobodou. Palčivá bolest z rány na duši. Kdo by to v dnešní době nezažil? Ten palčivý kovářův oheň, co je nám tolik prospěšný.

Těžké situace většinou člověk vnímá jako něco těžkého a není se čemu divit. Vždyť přináší tolik bolesti, tolik temného znamená pro naši mysl. Je ale zvláštní kolik různých způsobů snášení a léčby si člověk najde. Někdo se dokáže velmi snadno oklepat, jiným to trvá déle, slušné procento lidí si nesou svou bolest mnoho let, či celý život. Pro jiné to ovšem může být i konec všeho. Proč tak málo lidí dokáže vidět krásu v temnotě?

Nerad ubližuji lidem, nerad vidím, jak se lidem ubližuje, jsem nerad, když se mi ubližuje, ale přesto je bolest pro nás opravdu důležitým faktorem. Héfajstův oheň, který upevňuje náš charakter, zesiluje naši duši, pokud dovolíme, aby nás tvaroval. Je to právě ta zlá, ošklivá věc, která táhne naši duši a posiluje charakter, ale může nás i zničit.

Krvácející rána v duši má nepříjemnou tendenci pálit dlouhý čas a tak jak jazyk stále znovu a znovu zkoumá díru mezi zuby, tak i lidské podvědomí se vrací k pálivému místu a nedá mu klidné spaní. Jak se pak ale může taková nebohá, stále rušená bolestná událost může zahojit? To, co se musíme naučit, je dostatek trpělivosti, najít si rozptýlení na dostatečně dlouhou dobu. Nebudu vám říkat, co máte hledat, jak se naučit zavřít oči vlastní duši. Jsme příliš individuální, i kdybychom si byli opravdu velmi podobní v chování a zálibách, nemůžu vám zaručit, že mé rozptylovací pomůcky (dobrá fantasy kniha, čím více stránek, tím lépe; dobrá, povzbuzující metalová hudba) budou zabírat stejně i na bolest, kterou cítíte vy.

Jednu radu vám ale na závěr rozhodně dám. Vydržte, nepodléhejte bolesti. Každá rána se časem opravdu zahojí. Co se stane ze zranění po dlouhé době? Změní se v jizvu. A co je jizva? Je to medaile udělená Časem za odhodlání, výdrž a schopnost přežít. Nestyďte se za své jizvy. Jsou důkazem naši vnitřní síly.

Víla

20. prosince 2010 v 15:01 | Agrenej |  Poezie
Dvě křídla motýlí
se na zádech smějí,
vlasy - čisté zlato -
s větrem si povídají.
Oči, toť věru nebe čisté,
žal v sobě ukrývají.
Žal hluboký jak hvozd
v němž úkryt si našla,
kde na chladném kameni
se do pláče dala.
Vítr ji písní konejší,
její tvář je bledá.
Celý les naslouchá jejím slovům:
"Je těžké milovat
a nebýt milována."

Vánoční kapři a psi

19. prosince 2010 v 22:57 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
"V pondělí 20. prosince se aktivisté na ochranu zvířat na pražském náměstí Republiky postarají o pořádné pozdvižení. Během akce konané od 14 do 18 hodin tam budou předstírat "zabíjení vánočních psů" jako reakci na zabíjení kaprů. Chtějí veřejnost upozornit, že kapři cítí podobnou bolest jako psi či kočky."

Přiznám se, že jsem si nikdy nepředstavoval, že budu psát článek, ve kterém vyjádřím svůj názor na nějakou nastalou situaci, ale mám nějakou slabou chvilku a opravdu se potřebuji vyjádřit. Ani nevím, proč jsem si vzal "na mušku" tento článek z novinky.cz, asi pro to, že nevím jestli se aktivistům smát, nebo nadávat na lidskou blbost.

Rád bych na začátku podotkl, že jsem pro ochranu přírody, ale v určitých mezích. Lidstvo se stalo takovým ekonomem Země, který se ale zatím stále učí jak zacházet se svěřenými statky. Já říkám, že je zapotřebí chránit to, co nám bylo zapůjčeno, ale je rozdíl mezi chráněním živočichů a rostin, kteří se dostali k hranici vyhubení a mezi těmi, kterých je všude plno a jejich stav je snadno regulovatelný.

Nejsem žádný nevěřícný člověk, jsem ochoten, přijmout, že kapr cítí stejnou bolest jako čtyřnozí průvodci člověka, ale rovnou se ptám, proč útočit na Vánoční prodeje kaprů? Beru, že v té kádi na trhu asi nemají to nejlepší pohodlí, ale konec konců je pak čeká rychlá smrt. Kdysi jsem býval hrdým majitelem rybářského lístku a přestože jsem nebyl v této oblasti zrovna moc aktivní (rybařit jsem moc často nechodil, chytil jsem leda tak rýmu), ale vím svoje. Háček se dokáže opravdu dobře zabodnout do jejich masa a když pak bojují o život, jejich bolest musí být opravdu velká. Navíc, když takový kapr vyhraje bitvu proti rybáři a uplave mu, případný nevypadlý háček v jeho tlamě může zabránit přijímání potravy nebo dokonce může způsobit hnisající ránu, která se mu může stát osudnou. Ale aktivistům hold vadí prodej na trhu. Ale jen ať klidně bojují. Třeba dosáhnou toho, aby byli kapři zabíjeni přímo při výlovu rybníků a jejich maso mraženo. Opravdu čerstvého kapra pak už asi nikdo na Vánoce mít nebude. Ale zase na druhou stranu, může třeba vzniknout spousta masa po záruční době, což je taky dobré, ne?

"Chceme lidi vyprovokovat k zamyšlení. Je prokázáno, že kapr cítí bolest ve srovnatelné míře jako třeba psi a kočky. Přesto by jen málokdo byl ochoten akceptovat, aby se se psy zacházelo jako s kapry před Vánocemi. My se ptáme proč - proč stejné násilí jednou odsuzujeme jako barbarství a jednou jej považujeme za součást vánoční pohody?" řekla Michaela Černá z iniciativy Vánoce bez násilí.

Zamysleme se tedy. Pes je považován za věrného přítele člověka už opravdu dlouhou dobu. Slouží převážně k ochraně osob a majetku, později i jako ozdoba interiéru. Kočka se naučila žít vedle člověka a lidé pro její vlastnosti ji u sebe začali trpět, někteří si je i zamilovali. Každý farmář jistě uvítal na svém dvoře čilou a zdravou kočičí rodinku, která se o jeho hlodavčí noční můru ráda postarala. Stejně tak bránily dříve i v přístavech lodě před nájezdy krys a potkanů, čímž v té době pomáhaly i bránit šíření vážných nemocí. Kapra se člověk naučil chovat v rybnících proto, aby mu mohl úspěšně zaplnit prázdný žaludek. Žeby zde byl ten hlavní důvod?

Zamysleme se ale ještě jinak. Nedaleko mého bydliště je místo, kde můžete, pokud budete dobře hledat, najít pamětníky dob, kdy na hospodách visely nabídky typu: "Čerstvý psí guláš". Pokud teda vezmeme bolest jako hlavní srovnávací prvek a příjmeme, že kapr a pes cítí bolest podobně, můžeme dojít i k závěru, že si na Štědrovečerní večeři dáme třeba psí řízek. Je mi jasné, že mě nyní budete chtít ukamenovat, ale občas si říkám, jak by asi takový pes mohl chutnat. Šklebíte se? Je vám to nepříjemné? Pokud nejste vegetariáni, tak vás chci vidět jak se budete oblizovat po vynikajícím "hovězím" guláši. A beztak by jste si řekli o další porci. :-D

Tak co, zamysleli jste se?

Čarodějův pergamen

19. prosince 2010 v 12:44 | Agrenej |  Poezie
Zažloutlý pamětník dávných dob
na stole zůstal opuštěn,
na něj husím brkem
psal černým inkoustem
kouzelník své temné čáry,
aby získal srdce krásné panny,
jejíž oči plály životem.
Zapomněl pergamen z dob dávných
na důvod svého zrodu,
na krásu vnadné ženy,
která velkému mágovi
ukradla klidné spaní.
Již černé čáry
na zažloutlém papíře
čte jen závoj prachu,
neboť mág byl jen prostý básník
co za dlouhé války
pěl chválu
na všechny zúčastněné státy.

J. S. Bach - Brandenburg Concerto No.3

18. prosince 2010 v 16:32 | Agrenej |  Hudba - youtube atp.
Tak pro toto uskupení s názvem Bohemian Guitar Orchestra mám velkou slabost. Měl jsem tu čest navštívit jeden z jejich koncertů a absolutně mě uchvátili. :-) Inu, můj nejoblíbenější hudební nástroj je hold kytara. :-)


Když Slunce začerní okolí

18. prosince 2010 v 1:53 | Agrenej |  Galerie
Jaká to ironie, že když jsem většinu těchto fotek fotil, doufal jsem, že na počítači budou mít těch barev více. :-D To se sice nepovedlo, ale řekl bych, že i tak jsou povedené. :-)



cern1
cern4
cern2
cern3
cern5
cern6
cern7

Cililink

16. prosince 2010 v 14:21 | Agrenej |  Poezie
"Cililink..." zvonek zvoní,
Ježíšek se k nám zastavil.
Copak pěkného Vám, milé děti,
pod stromeček nadělil?
Ježíšek smutně hlavou kroutí,
když oknem odchází:
"Do systému se viry daly,
všechny dárky zpřeházely."
Ať si Santa v komíně uvízne,
Děda Mráz na Sibiři umrzne,
Ježíšku náš milý, zlatý,
stejně jsi ten jediný pravý.
Co to slyší uši mé,
vždyť zvoneček mám u sebe.
Od stromečku zní lehký smích:
"Cililink, cililink, cililink..."

Arakain - Apage Satanas

16. prosince 2010 v 13:22 | Agrenej |  Hudba - youtube atp.


No řekněte, není to krásná píseň? :-)