Wen Tching-Jün

5. prosince 2010 v 13:17 | Wen Tching-Jün
Drobounká jarní prška,
haluze vrb až k zemi
a květy šustící z daleka krůpějemi.
Vrány, jež budí město,
husy, z vod vyplašené,
a koroptve, vytkané na zástěně.

Vonná a lehká mlha
i přes záclony vniká
a plní pavilón, tesknící u rybníka.
Za rudou svící svítí
závěsy vyšívané:
vidím tě v snách a ty to nevíš, pane.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | 5. prosince 2010 v 14:03 | Reagovat

Opravdu se mi u této poezie líbí, jak oni dokáží vidět přírodu tak jasným pohledem:)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 6. prosince 2010 v 21:43 | Reagovat

Jsou opravdu úžasní. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama