Zamyšlení nad knihou

1. prosince 2010 v 19:11 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Prosvětlené údolí uprostřed
lodě vesmírných snů,
blíží se můj další noční střet.
Letím s bílým mračnem andělů.
Bytosti světla krásy nevídané,
s něhou a láskou pečují
o knihy dnešní, dávné,
ve velké knihovně ze síly Boží.
Nevidím zář galaxií,
nezajímá mě ani v nejmenším.
Procházím se mezi svitky,
od rozsáhlých k těm nejchudším.
Proč sny tak náhle končí,
nevidím již bílé peří.
Ve světě jsou také knihy, ale
pro mne jen množstí malé
.....



Již je tomu pár let, co na světě vzplála má láska ke knihám. Prošel jsem mnoha světy reálnými i čistě vyfantazírovanými. Plamen mého zájmu nikdy nepolevil na síle, stále si připadám o něco ochuzen, když dlouhou dobu nedržím v ruce žádné čtivo, stále mám rád vůni nových výtisků.

Každý autor si zaslouží řádnou poklonu, jak začínající, tak profík, že se do psaní pustil. Probojovat se s prvotinou do literárního světa je určitě těžká a každý ji zvládnout nemusí. Proto si každý autor, ať už se nám líbí více či méně, zaslouží náš respekt. Ale přesto je zde spousta věcí, které nám umožňují vytvořit si žebříček oblíbenosti. Na základě čeho si ale vybíráme?

Doba, kdy v oblibě byl květnatý jazyk plný poetismu, je, dle mého názoru, v propadlišti minulosti, i když se možná stále najde pár jedinců, co si dopřejí právě takové kultury. Žeby byl hlavním faktorem děj? Na tom něco bude. Spousta těch fanouškovsky nejsledovanějších knih mají děj stvořený velmi záživnou formou, které se nikdo nebojí. Dokážou nadchnout a překvapit, zaujmout a pobavit. Ale i tak si nejsem jist, že právě on je tím hlavním faktorem, kterým se řídí naše rozhodování. Dle mého osobního názoru se naše rozhodování řídí právě námi. Čím lépe se dokážeme ztotožnit s knižní postavou, tím výše si knížka stojí v žebříčku oblíbenosti. Mám pravdu? Je to na vás, jestli podpoříte mou myšlenku, či se pokusíte ji vyvrátit.

Co se týče mě osobně, vedle nádherné poezie (ať už francouzských prokletých básníků či jiných umělců tohoto žánru) si momentálně nejvíce libuji v díle Pavla Renčína. Jeho zatím nedokončená trilogie Městské války a román Labyrint dali správné živiny mé fantazii. Sbírka povídek Beton, kosti a sny společně s knihou Jméno korábu dovolily vyrůst duhovým květům, které se snažím proměnit v literární plody.



......Na polici v záři měsíční
pár zaprášených svazků leží.
Po mém boku anděl sní,
co do mé ulity hlemýždí
přinesla další typ lásky.
Ale i duše mého srdce
často třímá knihu v ruce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 1. prosince 2010 v 22:46 | Reagovat

Souhlasím, faktorů je hodně, ale to ztotožnění je asi nejdůležitější. A rozhodně záleží na tématu, žánru příběhu. A víc mě v tuto pozdní hodinu nenapadá :-). Zítra můj mozek možná bude fungovat.

2 Amia Amia | Web | 1. prosince 2010 v 23:30 | Reagovat

Knihy nám dávají něco, co nic jiného dát nemůže. Ať už hledáte pravdu, zábavu, únik ze světa či informace o něm, vše najdete v knihách. Cokoli potřebujete, pokud budete dost pečliví, najdete to v knize.
Souhlasím s tebou, Agreneji, knihy a poklad v nich ukrytý by nikdy neměl zmizet ze světa.
:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama