Změny.

16. prosince 2010 v 0:18 | Agrenej |  Nad šálkem čaje

cosiprejikvanocum

"Milý Ježíšku,..."

Vzpomenete si ještě, kdy jste poprvé modrým inkoustem poprvé vnesli tato slova na bělostnou dokonalost papíru?

Sníh oblékl krajinu do bělostné noční košile, barevné ozdoby se objevily ve výkladních skříních, z trhů se linula hudba a vůně svařáku se rozprostírala do okolí. Seděl jsem v pokoji u stolu, zlaté paprsky žárovky dopadaly na list papíru, který čekal na má přání. Svůj zrak jsem upíral z okna do temnoty pozdního prosincového dne, kde se jako hvězdná obloha třpytily sněhové vločky. Chvíle na rozmyšlení uběhla a já začal s nevinou dětskou myslí a duší psát dopis se seznamem přání a slibem dobrého chování v dalším roce. Co tam tehdy vlastně stálo?

Pár let uběhlo, sníh zase přikryl okolí do bělostné peřiny, ve výlohách se rozblikaly drobné barevné žárovičky, z trhů se opět line hudba a svařák provází svou vůní mnoho kolemjdoucí. Opět sedím za stolem, sleduji tmu za oknem, ve které se třpytí sníh. Žárovka sleduje papír na stole, který stále čeká na text mého dopisu, ten ale nepřichází. Co se vlastně změnilo? S léty ztratily Vánoce kus svého tajemna, seznam přání ztratil na délce. Najednou nebylo co si přát. Tolik nesplnitelných přání vířilo v mé mysli, nesobeckých přání pro druhé. Nakonec pro udržení tradice jsem pár řádků dohromady dal.

Čas se nezastavil a kvapem letěl dál až k dnešním dnům. Sníh se sesypal z nebe na podzimní přírodu a Vánoce opět zaklepaly na naše hlavy. Z Vánočních trhů se line hudba spolu s vůní svařáku, punče, grogu. Stojím v rozbředlém zašedlém hnusu a pozoruji výlohu s lákavým zbožím s ještě lákavějšími slevami. Žárovičky blikají o sto šest, aby připomněly, jaká to událost se kvapem blíží. Proč tu stojím? Mráz proniká skrz oblečení až na kosti, mé oči kmitají z místa na místo, ale já stejně nic z výlohy nevidím. Dostavil se okamžik opravdového klidu - vypnul jsem mozek a tím ho osvobodil od všech problémů. Kdysi pod vlivem blížících se svátků ubývalo starostí, ale nyní je tomu naopak. Stres a spěch se vkradl i do mého života. Již není čas, nejsou nervy na to, abych sedl za stůl a psal dopis bez adresy. Nepřemýšlím nad tím, co bych si chtěl pod stromečkem rozbalit, naopak se snažím přijít na to, copak by mí nejdražší tam chtěli najít. Ještě aby se mi to v kolotoči zápočtů a zkoušek podařilo koupit.

Takže co si vlastně, milý Ježíšku, letos opravdu přeji? Pevné a silné nervy, neboť ty opravdu budu potřebovat.


Co ještě zbývá říct? Snad jen popřát všem, se kterýma se již neuvidím, krásné Vánoce a šťastný nový rok.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eithne Eithne | Web | 16. prosince 2010 v 8:10 | Reagovat

Něco ti povím. Strašně se mi líbí, jak píšeš a používáš slova, protože tenhle styl psaní je svým způsobem blízký i mě. Jen tak dál...a mimochodem, můj dopis Ježíškovi je taky už několik let prázdný...:)

2 Znovu Eithne Znovu Eithne | Web | 16. prosince 2010 v 8:13 | Reagovat

A ještě k tomu máš koukám rád stejnou hudbu, jako já...XD Pardon, už nebudu otravovat...XD

3 Agrenej Agrenej | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 14:00 | Reagovat

Eithne, klidně otravuj. :-D Každý normální komentář je vítaný.:-) Jestli chceš, tak ti to klidně napíšu i jako příkaz. :-D

4 ef ef | Web | 16. prosince 2010 v 15:04 | Reagovat

Tenhle článek mě neuveřitelně chytnul za srdce. Je nádherně napsaný, opravdu. A souhlasím s Eithne - to, jak používáš slova je ... zkrátka, moc se mi to líbí :)

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 16. prosince 2010 v 19:08 | Reagovat

Spokojenost čtenáře je to hlavní. :-)

6 Siwa Siwa | Web | 16. prosince 2010 v 20:45 | Reagovat

Souhlasím s ostatními. Tvůj styl psaní je moc pěkný, je na něm vidět, že máš dobrou představivost a spojuješ si věci dohromady. Ráda to čtu.
Dopis Ježíškovi neposílám už mnoho let. Papír využívám pro důležitější spisy. V jednom ze starých dopisů jsem našla vzkaz Santovi, aby pozdravoval svoji manželku. Nevím, co na tom mamce přišlo vtipného, ale říká, že v každém mém dílku z dětství je nějaká perlička. A tak se dostávám k tomu, že děti si pletou Ježíška se Santou. Santa se sem vetřel a stejně visí každé Vánoce na většině balkonů a střechách. Ach jo, proč se necháváme tak ovlivňovat?
Už jsem se zase rozepsala a úplně odbočila od tématu. Zpět k němu - Moc pěkný článek. Mohl by ses objevit v zajímavých článcích Tématu týdne :D Přeju ti to.

7 Eithne Eithne | Web | 17. prosince 2010 v 11:26 | Reagovat

No dobře, budu prudit, až se ze mě bude kouřit...XD

8 agrenej agrenej | E-mail | Web | 17. prosince 2010 v 20:08 | Reagovat

[6]: Děkuju. :-) Nebylo být špatné dostat se mezi ty "vyvolené", ale je mi to celkem jedno. :-)

9 Elenya Elenya | 17. prosince 2010 v 23:14 | Reagovat

Je to velice procítěně napsané, tvůj styl jsem obdivovala vždy:) už na Lyrie a tvým fanouškem zůstanu napořád ,-)

10 agrenej agrenej | E-mail | Web | 17. prosince 2010 v 23:19 | Reagovat

[9]: Tvůj komentář mě moc těší, lásko. :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama