Leden 2011

Vlci

25. ledna 2011 v 19:51 | Agrenej |  Poezie
Teskné vytí provází mě tuto noc,
děti soumraku oplakávají padlou krásu
momentu, který měl tu moc
najít pro každého spásu.
Toulky listnatým lesem života
byly pro ně hrou,
srna v slzách stromů ukrytá,
byla jim obživou.
Skončil ten čas
radostného dovádění,
nastal ledový mráz
vymírání.
Prořídly řady,
ustalo vytí.
Drahé jsou rady
jak nyní žíti.

Wei Čuang

25. ledna 2011 v 14:18 | Wei Čuang
Dnes v noci  jsi tu byla,
na polštář ses mi ve snu položila
a mluvila jak dřív.
Měla jsi zas tvář jak kvítek z broskve
a brvy, stažené, jak lístky z jív.

Napůl ses rděla, napůl radovala,
chtěla jsi jít, a zas ses tiskla ke mně.
Pak jsem se probudil a poznal pravdu.
Ta bolest zabije mě!

Bod uzavření "podnikání"

24. ledna 2011 v 21:25 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Co je vlastně sebevražda? Útěk do jiného života? Způsob jak jednou provždy se vypořádat s problémy? Další cesta jak uniknout nudě? Od každého trochu? Co je sebevražda?? Je to bod, kdy dáme problémům větší cenu než vlastnímu životu.

Jed

23. ledna 2011 v 16:40
Moc vína okrášlí i nejhnusnější doupě
kouzlem svého zázraku
a často postaví jak slunce do mraků,
vypařujíc se jak poupě,
hrad plný sloupovi a bílých přízraků.

Opium zveličí vše to, co nemá míru,

prohlubuje prostor, čas,
dá vášním pulsaci a zesiluje hlas,
plní duši nocí vírů,
jak povalilo by v ní obmezenou hráz.

To nepřekoná jed tvých zelenavých očí,

žhavých očí Hekuby,
těch velkých jezer, v nichž se vidím naruby...
Mé sny kráčí po úbočí
a nalézají v nich svůj pramen záhuby.

To všechno nepředčí však hroznou aureolu

kousavých tvých slin,
já ztrácím vědomí, já necítím svých vin,
závrať strhuje mne dolů,
tam, kde je věčná smrt, tam, kde je věčný stín!

Přeložil: Vítězslav Nezval

Pro naši královnu

18. ledna 2011 v 21:52 | Agrenej |  Poezie
Jsi letním vánkem, co tváře chladí,
jsi bouří, když nebesa se mračí.
Silná válečnice, ale přesto hravá,
i přes svá léta jsi stále mladá.

Lahodíš mým ústům jako čaj s jasmínem,
voníš medem a vínem.
Jsi mou průvodkyní v tomto světě,
mé uši jsi láskou pohladila,
než spatřil jsem jeho světla.

Královnou naší země jsi dlouhá léta,
co mnozí zkoušeli sesadit,
s hrdostí ses vždy navrátila
na svůj trůn i do ulic.

Malým plamínkem v srdcích našich,
záříš pro nás všechny jen,
získala sis trochu slávy
i v měřítku světovém.

Anděli mateřštiny, buď s námi stále dál,
ochraňuj nás od angličtiny
a dalších cizích fám.


Hry s barvami

18. ledna 2011 v 12:00 | Agrenej |  Galerie
Tak jsem se po dlouhé době rozhodl opět nahlédl do programu Zoner photo studio a konečně můžu říci, že jsem se s ním dobře bavil. :-D Nikdy jsem řádně netušil, co od něj vlastně čekám, nevěděl jsem co hledám, ani co chci dělat. Tentokrát jsem však hledal jen uvolnění. Odpojit mysl od problémů spojených se zkouškovým obdobím. A hle jak mi to šlo. :-D :-D

Noční smysl z nesmyslů

13. ledna 2011 v 10:24 | Agrenej |  Próza
Další půlnoc je zde. Bezesný střed noci se převaluje za okny obehnanými roletami. Zase jsem vzhůru, nespím. Proč? Stařičká tma se sklání nade mnou a s úzkostlivým výrazem ve tváři mě hladí po líčku. Ani její konejšivý hlas nepřivolává poslíčka s balíčkem Spánku. Hodinový strojek si v klidu bzučí, z jeho útrob vylétají další a další včeličky, aby na rozkvetlých obrazech sesbíraly pyl pro svou královnu. Drobní pavoučci se v plné zbroji řítí přes pláně zdí, aby vzájemně mohli zkřížit meče, v tělíčkách pravou hrdinskou duši statečných rytířů.

Rodrigo y Gabriela - New one

11. ledna 2011 v 13:34 | Agrenej |  Hudba - youtube atp.
Při poslechu si vždy vzpomenu na jednu úžasnou dívku, která je, bohužel, daleko od mého náručí.



Trochu lovu z lomu

9. ledna 2011 v 16:26 | Agrenej |  Galerie
Už uplynul dlouhý, předlouhý čas, kdy jsme se s kamarádem vydali na moji první "fotografickou výpravu". Jako cíl nám posloužil místní lom, kde se ten den naštěstí nedělalo. Inu, komu by se chtělo v neděli odstřelovat skálu, že. :-) Byl zrovna jeden z prvních krásných dnů nového roku a tak šlo focení jedna báseň. :-)


Liou Jung

6. ledna 2011 v 17:35 | Liou Jung
Nad městem letí mraky,
nad vodou pozdní slunce.
Se zrakem plným mlžných vln u okna postávám.
Přede mnou krajina - řeka a pustý přístav
a sto mil kolem podzim, chlad.
Jak nad tím nezaštkat!
V dálce jak ve snu hlavní město
a vábné ženy, vábné víly.
Co jsem pryč, přijde občas list, jinak jsem pořád sám.
Ztracená kachna klouže zvolna,
bez cíle k ostrovu, jenž osaměle ční,
a moje touha s ní.
Vzpomínám v duchu na mládí,
na všechny tajné radosti, na všechny tajné schůzky!
Kdo věděl, jaký čas potrvá odloučení.
Najednou spustil déšť, zlobně mi smáčí šat
a brání vzpomínat.
Na horádch, u vod, kdykoli tam stanu,
vybuchne ve mně vždy můj přešlý život
a všechno kolem potemní.
Pomalu, dlouze, beze slova
z vyhlídky scházím a jdu spát.