Únor 2011

Poutník temnotou

28. února 2011 v 14:56 | Agrenej |  Poezie
"Sám na noční procházce, vzduch tichem nasycen,
krok se zdá hlučný, jak výbušné vlny příboje.
Průvodcem jediným slepá řada očí,
v každém z nich skryt je magický svícen.

Sen o intimitě

25. února 2011 v 2:42 | Agrenej |  Poezie
U stropu se drží vůně růží a šeříků,
pod peřinou dívka bledá,
dávno má mysl v říši snů.
A v té iluzi zrádné, bílý rytíř k posteli přikleká.

Konec?

22. února 2011 v 20:19 | Agrenej |  Poezie
Jaké prokletí sužuje nás, lidské pokolení, že nejlepší nápady dostáváme až bez jejich uplatnění? :-D Řekl bych, že to, co teď budete číst, by se hodilo i na téma týdne: Sebevražda. :-D


Se smutným pohledem na vrcholu skály
stojí mladý tvor, co dívá se v dáli.
Stačil jeden skok, či jen kroky dva,
a ruka gravitace ho z vrcholku odvedla.

Oči otevřené, v ústrety
ostrá kopí - les jehličnatý.

Okovy praskly, řetězy volně chrastí,
vítr křídla pohladil,
pád se v let proměnil.
Šťastný smích krajem zní.
Mává křídly větroplach
v ten prosluněný den,
květy schovány v houštinách
mu věnovaly vonný sen.
V srdci ducha jara, pružné, silné svaly,
věrný nebesům vzlétl nad oblaka
orel bělohlavý.

Kresba? Prostě mé čáry. :-D

21. února 2011 v 12:39 | Agrenej |  Galerie
Myslím, že nadešel čas odhalit něco, co ti, kteří znají smečku, už asi znají. Jsou to mé chabé pokusy o skutečnou kresbu. :-) Nekruťte, prosím, hlavami nad použitými prostředky, neb mou touhu malířskou uspokojil jsem třebas i prupiskou, když po ruce tužky není. :-) I tak s ní ruku v ruce jde mé snění. :-)

moje1

Sed non satiata

17. února 2011 v 17:23
Ty božstvo podivné, tak temné jako tma,
páchnoucí tabákem a pižmem pomíchaně,
ty dílo obiů, těch Faustů na savaně,
zplozenko půlnoci s vranýma bokama,

já radš než opium a hašiš modlo má,

mám elixír tvých úst a nedal bych ho za ně;
když táhnou za tebou mé touhy v karavaně,
tvůj zrak je cisterna, kde pijí hoře má.

Černýma očima, okýnky nitra svého,

dšti na mne menší žár, ztlum, běse, sílu jeho,
nejsem Styx, abych tě moh pojmout devětkrát,

nemohu, Megéro, se stálým ohněm v klínu,

abych tě udolal a ukojil tvůj hlad,
v tvém lůžku pekelném se změnit v Proserpinu.

Přeložil Svatopluk Kadlec

Netradiční popis obyčejného překvapení

17. února 2011 v 13:39 | Agrenej |  Poezie
Zas jeden z šedivých dnů, plno stínu se plazí za zády a pokaždé, když se na ně podívat chceš, zmizí v pláních zrádných snů. Chladný vítr v ulicích dává znát, že zima je stále s námi, je zapotřebí s ní počítat. A v tomto dni, únavou oči přivřené, sestupuji do podzemí, kde vlastní život se žije, kde umělé slunce nehřeje.

Jedna z Trigunu

15. února 2011 v 9:00 | Agrenej |  Hudba - youtube atp.
Nadešel čas se s Vámi podělit o další kousek z mé oblíbené hudby. Jak se tak dívám na naposledy zveřejněné odkazy na youtube, tak metal jsem už dlouho nezařadil. Ani dnešek nebude výjimkou. Snad Vám to nebude vadit. :-)

To, co dnes se dostalo na můj blog, je jedna z písní obsažená v soundtraku k animovanému seriálu s názvem Trigun. Přestože japonsky zpívané písně nijak zvlášť nevyhledávám, tato mě dostala svou melodií. V podstatě se ani nesnažím vnímat slova v řeči země vycházejícího slunce. Jen si užívám krásného hlasu a melodie. :-)



Feng Jen-Ťi

14. února 2011 v 23:30 | Feng Jen-Ťi
Ten jarní kraj!
Ten jarní kraj!
Nach květů, zeleň vrb a v kosém slunci háj.
Narudlá silnice od modré brány s věží.
Kdo je ten mládenec, co to tam zpitý leží?
Opilé mládí!
Opilé mládí!
Musíš se radovat, nežli tě roky zradí.

Květinová síň

11. února 2011 v 19:57 | Agrenej |  Galerie
Přináším Vám, milí čtenáři, další ukázku z mých fotografií. Snad se Vám budou mé pokusy o ovládnutí makra líbit. :-)


kvesin1

Nemocná Musa

11. února 2011 v 19:21
Co, milá Muso má, dnes ráno je ti jen?
V zapadlých očích ti přízraky noci vlají
a já ti na líci, žel, vidím zarmoucen
hned strach, hned šílenost, jež, chladné, nezpívají.

On chrsť ti siný skřet a žlutý sukkub v sen

snad ze své urny děs, jejž jejich láska tají?
Či pohroužila tě k dnu bájných Minturen
snad můra perutí, když krutě mávala jí?

Kéž by ti pod srdcem, vždy zdravím dýšícím,

sídlily myšlenky, vítězné duchem svým,
a krev ti proudila, zníc ladně, jako vlny,

hláskami antiky, jež zvučí, rytmu plny,

jimž vládne Foibos sám, ten otec písně vší,
a spolu velký Pan, ten pán a vládce žní!

Přeložil: Svatopluk Kadlec