Březen 2011

Digitální fotografie lásky

31. března 2011 v 23:26 | Agrenej |  Poezie
Hladím zlaté lokny na šedi monitoru,
utápím se v těch krásných očích
co smějí se na mě z fotky.
Za okny tanec Černé dámy
úspává mnoho duší.
Hladím zlaté lokny, na šedi monitoru
zanechávám stopu
jak zloděj co ukrást chce
aspoň malou chvíli,
kdy budem opět spolu.
Já a ty, dvě pírka z křídel labutí,
na chvíli zase spolu.

Hladím tvé vlásky a šedi se směji.
Vzpomínky nosí mysli krásné obrázky
a tvářím kapky mořské vláhy.

Rotte

29. března 2011 v 11:49 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Internetové seznamování je choulostivá věc. Vysoká míra anonymity nikdy nezaručí, že osoba na druhém konci si nevymýšlí, že si z Vás nedělá pouhou oběť blbého vtipu. Je dobré být při takovémto setkávání lidí velmi skeptický už jen kvůli tomu, že obyčejný člověk se nikdy nevidí tak, jak skutečně vystupuje vůči ostatním. Vždy na sobě bude něco přikrášlovat, či naopak se podceňovat.
Jenže v dnešní době je možné všechno a tak se může stát, že narazíte dokonce na celou skupinu super lidí, stejně jako já.

Má Múza

28. března 2011 v 16:59 | Agrenej |  Poezie
Vím, že se mnou stále je
Múza - to zvíře hravé.
Ani v mlze chladného rána
se předemnou neskryje.

Trest se má rovnat strachu

27. března 2011 v 16:20 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Cítíte se ohroženi, když procházíte ztichlou boční uličkou v tmavé noci, parkem, na kterém leží bílá neproniknutelná mlha? Čeho se bojíte více, nepředvídatelných nezměřených sil, či nezvladatelné lidské neschopnosti, netolerance a násilnosti? Všichni se něčeho bojíme. Proč nezaručit kus spravedlnosti i strachem?

Současný nejvyšší trest, který je možno v naší republice dostat je nejspíše doživotí (o trestní právo se moc nezajímám, takže si tím opravdu nejsem jist). Odnětí svobody na doživotí zase nezní až tak hrozně, ne? Některé osoby můžou dokonce v pobytu za mřížemi vidět životní zajištění. Umřít hlady Vás tam nenechají, mučit taky nemůžou, nějaký ten způsob na přečkání nudy se taky najde.

Můj osobní názor je, že trest má být trestem bez výjimky, proto bych v případném veřejném referendu o zavedení toho nejvyššího hlasoval Ano. Opak bych dal leda v případě, že můj názor na soudní systém by klesl ještě o něco níž. Pak by totiž trest smrti neměl smysl, když se žádný zločinec, který by si ho zasloužil, k němu nedostane.
Ovšem aby smrt opravdu nahnala strach a donutila jisté potencionální zájemce rozmyslet své budoucí činy, musí se jednat o smrt pomalou a bolestivou. Vlastně, nemuselo by dojít ani k té smrti. Držet někoho týden v obrovských bolestech by mohlo být odpovídající reakcí za vraždu.
Ať už se smrtí či ne, zastávám názor, že trest má s sebou nést strach. Opravdový, přirozených strach, který pociťuje oběť v těsné blízkosti svého přirozeného dravce.
Nadále však zůstává otázka, zda by náš soudní systém takovou pravomoc dokázal zvládnout a zajistit, aby ho dostali jen skutečně špatné osoby.

Tak jako pro trest smrti jsem i pro povolení tělesných trestů na školách, samozřejmě v rozumné míře, neboť jedna facka dokáže více než tisíc slov. Obzvlášť teď, když se s těma "parchantama" těžko domluvíte.

Ticho v ústech

27. března 2011 v 15:30 | Agrenej |  Poezie
Za následující text bych rád poděkoval Christině, neboť jsem si dovolil splynout s verši, které napsala. Bez jejich přečtení by se tato báseň nezrodila. :-)

Trest smrti - Duel básníků

25. března 2011 v 13:38 Básnická klání
Po dlouhé době nastal opět čas na dvě básně - jednu jsem napsal já, druhou Amia - a na Vás, milí čtenáři, je ukázat nám přes anketu, která z nich se Vám více líbí.

Tentorkát však se duel odehrává na blogu mé drahé kamarádky. Článek najdete ZDE.

Věřím, ve Vaši hojnou účast a předem děkuji všem za hlasování, ať už kliknete pro jakoukoliv báseň.

S úctou

Agrenej

Květinová síň 2

20. března 2011 v 15:59 | Agrenej |  Galerie
aneb "Na protest úderu Zimy podporuji Jaro vzpomínkami" :-)



Malování

19. března 2011 v 14:09 | Agrenej |  Poezie
Hádě za hádětem
vlní se pouští bílou,
v odstínu noci
malované dehtem.
Linka za linkou
zůstává za kordem.
Černá krev se šíří
jak požár bílou tmou.
Ve své nové říši
tvoří myšlenku tvou.


Šedivý den u jezera

18. března 2011 v 13:49 | Agrenej |  Poezie
Větve vrby se shlížejí v zrcadle zčeřeném.
Zdobí se květy, jako by o milém snila.
Stojím na břehu jezera,
všude voní parfém, co ukápl mi na zem.

Úvaha provoněná jasmínem

14. března 2011 v 17:49 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Je tu další z dnů, kdy se se mnou má lehkonohá Múza odmítá bavit tak, jak jsem si za ty roky "tvorby" zvykl. Jakýpak nyní výběr mám, když do ničeho se mi tak docela nechce? Obzvlášť, když jasmínový čaj po jazyku klouže tak lehce dolů a jak v břiše krásně hřeje. Tak zkusíme trochu rozebrat téma kouření, když už se tu vyskytlo.

Cigarety, vždyť je to hnus. Smrdí to, škodí to kuřákům i ostatním bléééé…..