Rovnováha šedých andělů

9. března 2011 v 0:59 | Agrenej |  Próza
Démonická část se pomalu vracela zpět do jeho nitra. Kůže pobledla, drápy, které dočasně prodloužily jeho prsty, se opět stáhly. Jako poslední se ke své původní barvě vrátily i oči. Agrenej zhluboka dýchal. Široce roztažená křídla přívalem temné energie opět složil na zádech. Šedé peří zahalilo záda, na kterých se leskly krůpěje potu. Opatrně se zvedl z pokleku a prohlédl si své "dílo". Oči se rozšířily hrůzou. Žaludek zahrozil reklamací večeře. Lidskou bytost to připomínalo už jen vzdáleně. Hluboké rozšklebené rány pokrývaly snad každou část nebožákova těla. Krev s kousky masa pokrývala nejbližší okolí. Šedý anděl rychle zkontroloval sebe a s úlevou zjistil, že rudá tekutina mu potřísnila jen ruce. Rychle ustoupil od místa zkázy a usedl do trávy. Zavřel oči a zaposlouchal se do her nočního větru. Rozpálená mysl pomalu získávala původní klid. Bušení srdce se zklidnilo. "Proč jsem to vlastně udělal?" zašeptal do ticha a doufal, že mu vánek snese odpověď. Ticho prázdného parku bylo zpřetrháno jako pavučina snů. Šedý anděl zprudka zvedl hlavu a zadíval se směrem, odkud se tiché vzlykání ozývalo. Na zemi ležela dívka, snad sedmnáct let. Z bílé blůzky zbyly jen cáry, krásný jemný obličej zdobily rudnoucí podlitiny. Z očí čišela prvotní hrůza.

Agrenej se pomalu zvedl ze země, zvedl i svůj kabát a přehodil si ho, aby aspoň dodatečně skryl svá křídla. "Jen klid" promluvil konejšivě "neublížím ti." Z kapsy vytáhl zmačkaný kus hadru a začal své ruce zbavovat krvavých stop. Kůže mu mírně světélkovala, jak si pomáhal vnitřní sílou k úplné čistotě. Vzpomněl si, že se procházel parkem, když mu do uší zabušil její výkřik. Balíček potrhaných svalů a zlámaných kostí byl zbytek z chlápka, co se rozhodl pro odpornou zábavu. Pomalu se k dívce přiblížil, ale ta před ním ucouvla, dokud se neopírala zády o strom. Vyděšeně hledala na zemi oporu. Popadla klacek a namířila ho na mladíkovu hruď. Agrenej se na ni usmál a během jediného mrknutí se ocitl přímo vedle ní. Lehce ji pohladil po tváři. Dívka upadla do bezvědomí. Šedý anděl ji ještě schoval do křoví, aby náhodný chodec nemohl zneužít jejího stavu a rozhodl se pro odchod.
"Pomáhej jako démon, škoď jako anděl." Mumlal si potichu stále dokola, když krvavé místo nechal za svými zády. Byla to poslední slova, která mu jeho učitel řekl. Jméno už dávno odvál čas, ale moudrost nikoliv. Nebyl to člověk věřící, byl to vědec, objevitel skutečné pravdy o existenci nebes a podsvětí. Učenec, který se "setkal s Bohem". Když byl Agrenej dítětem, rád naslouchal jeho vyprávění o počátcích šedých andělů. Skutečným zvěstovatelům příchodu člověka, obdařeného silou světla. Ale lidé jim nevěřili, měli je za pouhé démony, a protože jich bylo jen pět, pokusili se je zabít. Jen jediný přežil a dokázal utéct. Za pár měsíců se narodil Ježíš. "Caulus se rozletěl až do Indie" vzpomínal dál šedý anděl "ale pak se vrátil do Evropy. Žil v ústraní, ale i tak zplodil dědice a ti šířili jeho podstatu dál. Občas se stane, že dědicům narostou křídla a rozvine se v nich plný potenciál šedých andělů."
Agrenej se ve vzpomínkách usmál. Opět spatřil, jak jistý kluk skáče ze střechy školy, aby roztáhl křídla a skryt šedými mraky podzimního nebe se rozletěl do kraje. Asi by ho měl najít a naučit ho základům vnitřní rovnováhy šedých: "Pomáhej jako démon, škoď jako anděl."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 9. března 2011 v 11:21 | Reagovat

Páni, začínáš z toho dělat seriál :D
No já se nebráním, jen pokračuj, tvůj styl psaní se mi totiž ohromně líbí

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 9. března 2011 v 16:19 | Reagovat

[1]: To rád slyším, že se tomu nebráníš. :-D

3 Elenya Elenya | 9. března 2011 v 17:36 | Reagovat

Opět mi vyrážíš dech, souhlasím s Amiou, moc se mi líbí tvůj styl psaní:)

4 agrenej agrenej | E-mail | Web | 9. března 2011 v 17:47 | Reagovat

[3]: Od tebe mě tyto slova těším mnohem více, lásko. :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama