Bezmocná bezmocnost

14. července 2011 v 2:39 | Agrenej |  Chybové zprávy
Jak poznat skutečnou lásku než skrze skutečnou bolest?






Noc je v plném proudu. Měsíc s blížícím se úplňkem září čím dál jasněji a s větším odhodláním zahání noční tmu do ubohých stínů. Vítr, můj oblíbený živel, rozehrál svou noční sonátu s elegancí a sílou. Nenechávám se ozářit, nenaslouchám. Tíží mě pocit zvaný bezmocnost.




Jak pomoci s tím, co skutečně není v naší moci? Nesnáším ten pocit, když jediné co mohu udělat je dokazovat svou přítomnost a být psychickou oporou. Vím, že i taková maličkost může být přínosem, ale já stále cítím, že neulevuji od bolesti. Dělám vše co je v mých silách, ale nejsem schopen si to připustit. Chci pomoci více, toužím odvát tu bolest pryč, někam daleko za hory, jako když vítr unese spadlý lístek. Není to však v mé moci. A asi ani nikdy nebude. Prostě se nedokážu spokojit s tím, že nedokážu ulevit od bolesti osobě, kterou tak miluji.




Jak pochopit tyto řádky? S láskou v srdci se to snad podaří.
Jak změřit lásku, než skrze utrpení?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teen Teen | Web | 14. července 2011 v 15:36 | Reagovat

Je to strašný pocit, když vidíš slzy, které nemůžeš zastavit, ale ani špatné časy netrvají věčně. Hlavní je, že tam jsi a budeš, dokud neskončí... a i potom.

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. července 2011 v 0:53 | Reagovat

[1]: Vím... Ale stejně cítím tu neskonalou potřebu udělat více. I když to situace nedovoluje. Nejradši bych aspoň část té bolesti přenesl na sebe...

3 Amia Amia | Web | 15. července 2011 v 9:45 | Reagovat

Chápu tě a nechápu zároveň. Připisuji to ale rozdílným povahám a když o tom tak přemýšlím, společné máme vlastně jen drobty. Ale to nic. Chápu i nechápu zároveň

4 Amelie Amelie | Web | 15. července 2011 v 16:59 | Reagovat

Nádherně napsané. Někdy dokazovat svou přítomnost a být psychickou oporou je úplně to nejdůležitější, co je v tu chvíli potřeba. Co bych dala za to, kdyby tohle můj manžel uměl.

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. července 2011 v 19:31 | Reagovat

[4]: viz [2]: Nějak se mi to nechce psát znovu..

6 Vlada Vlada | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 8:06 | Reagovat

Asi takhle nějak bych to pojal :o)

7 Ilma Ilma | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 22:58 | Reagovat

Bezmoc je šílená. To, že je člověk u druhé osoby znamená hodně, je to více, než kdyby byl člověk sám, ale "pomáhající" má i přesto pocit, že nedělá nic, že chce udělat více, i když neví jak. Hledí na stékající slzy, dotyčného přimáčkne k sobě, ale nedokáže udělat více. Nedokáže udělat nic, kromě dopřání své společnosti a nabídnutí druhému naslouchání. Ale ten pocit, že člověk ví, že ani tak nepomáhá, že i tak slzy dále stékají, že bolest stále zůstává.. a my s tím nejsme schopni nic udělat. Ten pocit.. je šílenej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama