Lovci andělů - 3. část

15. července 2011 v 14:29 | Agrenej |  Lovci andělů
,,Zdál se mi další sen" promluvil tiše Pavel, když se snídaně blížila ke konci; v prostých miskách zůstaly už jen vaječné skořápky, poslední krajíce chleba natřené máslem byly z poloviny pryč. Otec Kristián pomalu zvedl zrak od jídla a zadíval se mladíkovi do očí. ,,Byla tam dívka s bělostnými křídly. Chtěla utéct před čtyřmi muži, ale oni ji dostali." Kněz si povzdechl a prohrábl si sněhobílé vlasy, které řídly snad s každým dalším dnem. ,,To už je devátá oběť tento měsíc a my o nich stále nic nevíme" hnědé oči starého muže zkoumaly Pavlův výraz, neboť tušil, že chce ještě něco říct. Nepobízel ho, trpělivě vyčkával. Otec Kristián byl pro Pavla jako biologický otec. Bylo to již osmnáct let, co na prahu svého sirotčince našel spát dvouletého chlapce. Dvě jizvy na malých zádech knězi prozradily, že nebude jen obyčejným schovancem.

,,Byl tam ještě někdo" rozhodl se pokračovat ,,Nevím kdo, nebo co, ale zaútočil na vrahy a zabil je. Viděl jsem jen černou čepel." Knězova vrásčitá tvář se roztáhla v němém úžasu: ,,Mohl by to být.." větu však utrhlo ostré zaklepání na dveře a do sakristie vpadla žena v uniformě. Černé vlasy sestříhnuté na ježka se třepotaly s každým krokem. Zastavila se až u desky stolu a ruku automaticky položila na jílec meče u boku. V kaštanových očích se odráželo podráždění. ,,Otče," obvykle mírný melodický hlas byl plný zpěněné krve ,,nemohu souhlasit s tím, aby byl poslán do akce tak brzy. Stále neovládl ani základy a má jít do první linie? Vždyť ho zabijí hned, jak se někde objeví." Starý kněz zastavil další příval slov zvednutím ruky. Chvíli počkal, než se žena uklidní a teprve poté promluvil: ,,Dobré ráno majore Vřešinská. Jsem si vědom Vašich hlášení o průběhu výcviku, ale podléháme vyšším mocnostem, než jsme my sami. I já mám pochybnosti, ale je zapotřebí zakročit." Pavel nechápavě těkal očima mezi oběma aktéry rozhovoru. Pochopil, že se jedná o něj, neboť ona žena se mu již pár let snažila vštípit do hlavy a nemotorných rukou zacházení s mečem, ale o jakých rozkazech to mluvili? ,,Otče?" odvážil se na sebe upozornit. Nemusel ani říkat víc, jeho tvář mluvila za vše. Kněz i major na něj zvědavě pohlédli. ,,Je čas ti něco říct, Pavle." začal pomalu otec Kristián.

Desítky rudých svíček byly jediným zdrojem světla v obrovské jeskyni z černého kamene. V jejím čele stála socha znázorňující muže s dračí hlavou a doširoka roztaženými křídly, ruce pevně svírající meč zabodnutý do podstavce. Tichá cizojazyčná modlitba se linula podzemními prostorami jako temné zaklínadlo. U podstavce klečela osoba zahalená do hávu z černého peří. Široký límec byl pokryt naopak peřím bílým. Blond vlasy byly na zátylku sepnuté do krátkého ohonu.
Naproti soše se odsunula falešná stěna a elektrické světlo narušilo přítmí svíček. ,,Pane?" Nejistý hlas narušil melodii modlitby. Příchozí si nervózně upravil brýle na nose a olízl suché rty. Nerad pána vyrušoval v takových chvílích, ale nesl důležité zprávy. ,,Co chceš, Fornelle?" ozvalo se od sochy. Postava v hávu se postavila a pomalu otočila k příchozímu. Oči jak vystřižené z bezmračné oblohy pohlédly s neskrývanou zlobou na muže v obleku se špatně zavázanou kravatou. ,,Mám špatné zprávy, pane. Hodně špatné." Muž se zamračil ještě víc. Došel až k Fornellovi a péřový háv pověsil na malý háček vedle falešné zdi. ,,Jak špatné?" prohlásil a postavil se hned vedle podřízeného do prostoru výtahu. Dveře se tiše zavřely a luxusně vyhlížející krabice začala stoupat vzhůru. ,,Dostali jsme zprávu z pobočky v České republice. Zákazníci byli nalezeni mrtví. Někdo je rozsekal na kousky. Naši lidé je poznali jen díky půjčeným zbraním." Blonďák se překvapeně zadíval na skoro o hlavu menšího Fornella. ,,A křídla?" Malý muž odmítavě zakroutil hlavou s krátkým sestřihem hnědých vlasů: ,,Nenašly se, ale svůj cíl dostali." Muž si uhladil drahý oblek a v zrcadle zkontroloval, zda nemá nikde žádnou památku na háv, co nechal ve sklepení. ,,Nemám z toho dobrý pocit." Jeho slova zůstala viset ve vzduchu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Nessa *Nessa | Web | 15. července 2011 v 14:36 | Reagovat

navšit můj web,budu ti moc vděčná děkuji

2 ostrimoci ostrimoci | Web | 15. července 2011 v 14:46 | Reagovat

Zajímavé téma, jsem ráda, že jsem to tu našla.  A to, že nejsi holka :)) to jen pomáhá tomu, že se mi to tu zamlouvá čím dál tím víc. Kluk, co umí psát takhle dobře...no to se jen tak nevidí.
Příběh je hodně zajímavý a i když jsem ho začala čís tasi před čtvrt hodinou, musím říct, že se nemůžu dočka tdalšího pokračování :)

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. července 2011 v 14:55 | Reagovat

[2]: Každá návštěva je zde vítána, pokud nepříjde s reklamou. :-D  S takovým komentářem tě rád uvidím pod každým článkem. :-)
Pokud se ti to opravdu líbí, tak v rubrice Vlastním perem mám i další, již zaprášené, povídky. :-)

4 Teen Teen | Web | 15. července 2011 v 14:56 | Reagovat

To je hrozné, čekám na další část, pak ji přečtu a čekám zase :D Nepřemýšlel jsi o tom, že by se to dalo vydat, až to dokončíš..? :)

5 ostrimoci ostrimoci | Web | 15. července 2011 v 14:57 | Reagovat

[3]: Od jistého okamžiku, kdy to prostě přerostlo přes únosnou mez, už reklamy nechci ani vidět, takže se nemusíš bát. Něco takového nemám za potřebí. :)
Ráda si přečtu i zbytek a btw- zdravím kolegu z Moravskoslezského kraje :)

6 Teen Teen | Web | 15. července 2011 v 14:57 | Reagovat

Jé, teď jsem si všimla, že mě máš v oblíbených odkazech. Děkuju, to mě těší. :)

7 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. července 2011 v 14:58 | Reagovat

[4]: O tom jsem opravdu nepřemýšlel, neboť by to v tom případě bylo moc krátké, nebo by jste se nikdy ničeho nedočkali. :-D

8 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. července 2011 v 14:59 | Reagovat

[5]: A, vůně domova. :-) Taky zdravím, kolegyně. :-) Příjemná změna od obvyklých známých povětšinou ze Středočeského kraje. :-) (Nic proti nim :-D)

9 Siwa Siwa | Web | 15. července 2011 v 15:27 | Reagovat

Já si asi počkám, až to celé dopíšeš, a pak si to teprve přečtu, protože jsem příšerně zvědavá a tyhle postupy se mi nelíbí *trucovitě založí ruce na prsou* Proto mám ráda knížky (pokud nejsou na pokračování, to je na stejném principu - napíšou, že hoří doutnák a hrdina se ještě z té klece obloženou výbušninami nedostal... a konec, to be continued. BUM se dozvíme až za několik let, když vyjde druhý díl...)
:D Zase pěkná kapitola, jak jinak.

10 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. července 2011 v 19:30 | Reagovat

[9]: Klidně si počkej, ale to pak budeš čekat hodně dlouho. :-D Ještě na to zapomeneš a co pak? :-D

11 Siwa Siwa | Web | 15. července 2011 v 23:55 | Reagovat

[10]: Člověk si holt nevybere.

12 Amia Amia | Web | 17. července 2011 v 15:30 | Reagovat

Víš že jsi vlastně jediný, kdo svým postavám dává česká jména? Konečně, díky bohu, už se mi z těch věčných anglických či amerických protáčí oči a došla jsem tak daleko, že jakmile je někde vidím, okamžitě předávám povídku do tmy zapomnění.

Začínám se ztrácet a být čím dál žádostivější dalšího dílu! Ach, to je tak super :D

13 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 17:01 | Reagovat

No tohle je fakt bombastická povídka! =D =D Hádám ale, že pokračovat nebudeš..., že? :( :( Škoda, jsem ale vděčná aspoň za to, co jsem si tu mohla přečíst, protože se mi to moc líbilo :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama