Dopiš příběh: Věž od Agreneje

11. září 2011 v 19:39 | Agrenej |  Próza
Tato povídka patří do projektu "Dopiš příběh", původně u Siwy. Začátek příběhu naleznete na blogu Amii a to ZDE.




Prudce jsem otevřela okno, ale z druhé strany nebylo nic. Jen černo noci halilo výhled na zelené hvozdy a hory v dálce. ,,Asi se mi jen něco zdálo." Můj hlas zněl v tichu pokoje tak zklamaně a prázdně. Ještě chvíli jsem stála opřena o parapet a nechala si chladivým nočním vzduchem česat vlasy. Ani nevím, kdy jsem se odebrala do postele.
První paprsky vycházejícího slunce pošimraly má víčka a zahnaly bezesný spánek od mé postele. Chtěla jsem ještě zůstat v teple peřin, ale nakonec jsem z nich vyletěla jako šipka z kuše. Bylo to stejné. Stejné ťukání na okno jako v noci. Plná energie zjistit, co se to tady děje, jsem opět přiskočila k oknu a rozrazila ho. Z venkovní strany seděl malý ptáček. Nebyl o moc větší než vrabec, ale jeho peří svou barevností a vzorem připomínalo malý plamínek.
,,Copak tady děláš, maličký?" Mé překvapení bylo nevídané, čekala jsem ledascos, ale ne takového opeřeného krasavce. Ohnivý ptáček mi v odpověď zanotoval svou oblíbenou melodii. Jeho hlásek mi učaroval. Cítila jsem z něj vůni luk a hájů, žár pouští i chlad vody jezer a řek.
,,Tobě se to zpívá" povzdychla jsem si ,,tebe nikdo nezavírá, máš celý svět pro sebe. Můžeš si letět, kam se ti bude chtít." Pohodlněji jsem se opřela o rám okna a pozorovala jak zvedající se sluneční kotouč vrhá paprsky do širého okolí a přináší teplé políbení do všech koutů království. Ptáček se dal opět do zpěvu. Zavřela jsem oči a nastavila tváře slunci. Mé uši naplnil líbezný hlásek nečekané návštěvy. Tóny vyvolávaly pro mou duši líbivé obrazy volnosti, pryč z této místnosti, daleko od této věže. Ach, jak šťastná bych byla, kdyby se mi tento sen splnil.
Vítr se opřel do mých tváří, roztáhl ruce daleko od těla, kotníky vyzvedl nad záda. Prudce jsem otevřela oči a sledovala, jak se rychle přibližuje strmý sráz u paty mého vězení. Proč padám? Kdy jsem opustila pokoj? Žádná taková otázka se mi do mysli nedostala. Toužila jsem po záchraně víc než předtím. Mé tělo bylo jako v ohni, po bílé noční košilce se začaly šířit černé cáry. Křičela jsem, ale z mého krku se nedostal můj hlas, spíše křik poplašeného dravce. Žár se šířil do každého kouta mého těla. Těsně nad prvními balvany jsem dala veškerou sílu do rukou a máchla jsem. Vyrazila jsem vstříc slunci.




Neznámý čtenáři,

když král zjistil, že jeho dcera zmizela, zuřil. Obvinil nás ze vzpoury proti jeho nařízení a oznámil krutý trest. V nižších patrech věže nechal každé okno uzavřít silnou mříží a dveře, jedinou cestu ven, dal zazdít. Zůstaly nám zásoby jídla a vody asi na měsíc. Pak budeme hladovět.
Každý večer přichází k nejnižšímu oknu, a pokud se v něm ukáže princezna, pustí nás ven. Ale ona se nevrátí. Nevím sice, co se s ní stalo, ale určitě dosáhla svobody svých snů. I přes blížící se smrt, jsem ráda, že aspoň ona unikla tomuto světu. A ještě jedno potěšení mám. Každé ráno se za východu slunce objevuje na obzoru ohnivý Fénix. Lidé si již dlouho myslí, že vymřel, ale já každý den sleduji jeho ladný let a snad jej budu sledovat až do konce svého života.
Občas zaslechnu jeho hlas. Zpívá krásné písně naplňující mou duši silou vydržet co nejdéle. Tolik mi připomíná hlas princezny.


S uctivým pozdravem
Renata
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teen Teen | Web | 11. září 2011 v 19:56 | Reagovat

[Smazaný komentář] Výsměch?
Pěkné, pěkné. Taky jsem chtěla něco napsat, ale nedaří se mi držet Amiina stylu. I když jak tak koukám, taky si to vzal trochu vážněji, takže bych to možná mohla zkusit ještě jednou.

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 11. září 2011 v 20:04 | Reagovat

[1]: Je jedno, jak to dokončíš. :-) Amia mi sama řekla: ,,Stačí jednou větou." :-)

3 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 11. září 2011 v 20:16 | Reagovat

Toto je druhý najkrajší príbeh k tomuto projektu! Veľmi sa mi páči. Je fakt perfektný!

4 Amia Amia | Web | 11. září 2011 v 21:19 | Reagovat

Páni. Hlavně konec je krásný, hned po něm popis princezniny proměny :)
Jéje, je v tom vidět ruka básníka :)

[1]: Jj, je to úplně na tobě. Když pročteš u Siwy na blogu pravidla, tak to tam taky píše. Nezáleží na stylu, délce ani způsobu dokončení
O to vlastně jde - kolik konců může vzniknout k jedné povídce? :)

5 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 12. září 2011 v 15:56 | Reagovat

Nemám co vytknout.
Je to takové hezké, poetické. :)

6 KadetJaina KadetJaina | Web | 12. září 2011 v 18:49 | Reagovat

^V^ To je krásný, pozná se v tobě básník ^V^. Hrozně se mi ten nápad líbí :)

7 agrenej agrenej | E-mail | Web | 12. září 2011 v 19:08 | Reagovat

Děkuju za vaše komentáře. :-) Jsem rád, že se vám to líbí, i když se mi to nepovedlo tak, jak jsem si představoval. :-D

8 Líštička Líštička | 13. září 2011 v 12:28 | Reagovat

Súhlasím s Ivi... Druhý najkrajší príbeh :) Spočiatku som si myslela, že bude podobný ako môj (a asi aj je), ale koniec je oveľa lepší (ako môj)... Super... Taký... smutný, ale veselý... Nádherný.

9 Siwa Siwa | Web | 14. září 2011 v 16:00 | Reagovat

"Neznámý čtenáři" je dokonalé. Ten příběh dostává úplně jiné vyznění, mnohem hezčí. :) Jsem ráda, že ses taky zapojil, máš tu poctu být první a zatím (a nejspíš na dlouho) jediným zástupcem mužského pohlaví v "projektu". :D Souhlasím s ostatními, hlavně v tom, že se pozná básník. Popisy jsou mnohem barvitější a dodává to tomu dobrou atmosféru. Taky jsem čekala bůhvíco, hlavně po Godzille u Hok Wolkek :D, ptáček byl příjemným překvapením. Těším se na další díla. :)

10 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 14:23 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama