Kniha dnů, měsíců, let

21. listopadu 2011 v 13:39 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Uctívání němých hrdinů je pro lidskou duši snad nutné. Knižní či komiksové postavy ožívají na plátnech kin, aby se ještě blíže přiblížily k divákům. Mnohé zaprášené ,,hroby" jsou otvírány, aby se na pulty vrátila další legenda. Jsou jak mantinely. Když sledujeme jejich životy jistě si v některých chvílích říkáme: ,,Tak to by mě nenapadlo. Jak to mohl udělat? K tomu bych se nesnížil. Na takové rozhodnutí nemám." Věřím, že se opravdu najdou lidé, co svůj život poměřují s osudy svých hrdinů.


Proč se někdy na chvíli nezastavit, podívat se zpět na cestu ušlapanou našimi činy jako na knihu, kde my jsme tím hlavním hrdinou. Odříkejme si v myšlenkách, co nás skutečně vedlo k činům a rozhodnutím hromadících se v našich životech. Jsme s tím spokojeni? Chceme číst takovou knihu?

Samozřejmě ne každý má možnosti jako jeho literární hrdina a těžko může vykonat velké skutky, když například žije v nějaké malé vesničce, kde se nic tak zvláštního nestane jak je rok dlouhý. Ovšem v rámci obyčejného lidského života se i maličkost může nakonec jevit jako obrovský krok. Například přestat kouřit. Takový prostý akt a přesto vyžaduje opravdu silnou vůli. Sám za sebe tvrdím, že člověk, co dokáže přestat s cigaretami, zaslouží obdiv, ale to odbočuji.

Na pár dní, týdnů, měsíců, let či dokonce na celý život se zkusit řídit cestou postav, ke kterým se rádi vracíme do světů vtisklých na papír knih. Netoužím navádět lidi k napodobování, ale spíše k prolnutí dvou myslí. Zapojit do vlastního rozhodování pohled další osoby. Neodvracet hlavu, pokud by postava mající náš obdiv zakročila. I malý zásah může způsobit mnohé. V konečném důsledku můžeme být mile překvapeni.

Člověk dokáže být silný, pokud najde vůli sílu v sobě hledat a uchopit ji. Pokud má dost vůle se nezastavit na překážkách. A jestliže cíl, za kterým se lopotí přes všechny problémy, má v sobě morální hodnotu, pak klidně na sebe může být hrdý, jako na skutky svých oblíbenců.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co vy a knihy?

Čtu často. 80.7% (130)
Občas vezmu do ruky. 12.4% (20)
Maximálně e-booky. 3.1% (5)
Co to je kniha? 3.7% (6)

Komentáře

1 Massie Massie | Web | 21. listopadu 2011 v 13:48 | Reagovat

Pěkné napsané :-)

2 pavel pavel | Web | 21. listopadu 2011 v 21:24 | Reagovat

Myslím, že já žádný vzor v životě vědomě neměl, ale možná se mýlím. A pokud nějaký, tak to spíše bylo mé svědomí i vůči sobě. Ale mne u životopisů vždy zaujme jiná věc. Ti chudáci, o kterých se píše, se nemohou bránit, když se něco nezakládá zcela na pravdě.

3 Vendy Vendy | Web | 21. listopadu 2011 v 21:46 | Reagovat

Tohle je výborný článek. Zajímavá myšlenka v porovnání života filmových hrdinů a života obyčejných lidí. Protože dramata se najdou i v běžném životě - jen jsou více časově rozložena a proto se zdá, že život je většinou nuda.

4 Elenya Elenya | Web | 22. listopadu 2011 v 15:21 | Reagovat

Já se s hrdiny mých příběhů ztotožňuji pořád. Do každé nové postavy vkládám kus své duše, kus sebe a pak jsem s nimi natolik propojena, že s nimi sdílím i emoce. Je to vždy silné pouto, ale pro mnoho lidí dost těžko pochopitelné :)

5 Edith Holá Edith Holá | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 22:40 | Reagovat

Taky sdílím se s vými hrdiny až moc. jsem propsutná. Takže se mi jednou i stalo, že knihu Otrok jsem musela odložit. Měla jsem i tak z ní depresi přes půl roku. Cítila jsem se jako hlavní hrdina.

6 Martina Martina | Web | 27. listopadu 2011 v 18:08 | Reagovat

Měj se hezky.

7 Amia Amia | Web | 2. prosince 2011 v 20:12 | Reagovat

Já si k mým hrdinům přidávám svou vlastní postavu. Nezřídka ode mně ovšem dostávají pěkné kapky, takže nic :D
A jaká je tedy tvoje nejoblíbenější knižní postava?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama