Příběh co nekončí

19. listopadu 2011 v 18:59 | Agrenej |  Nad šálkem čaje


When you open your eyes
Když otevřeš své oči,
When you gaze at the sky
když se upřeně zadíváš na nebe,
When you look to the stars
když pohlédneš na hvězdy
As they shut down the night
jak uzavírají noc,
You feel this story ain't over.
cítíš, že tento příběh nekončí.


Aspoň jednou v životě si každý z nás posteskne nad koncem blížícím se skrze mlhu času. Netoužíme po tom, aby se dva páry očí musely odloučit, aby noc plná písní radosti zpívané s přáteli nebyla odvátá slunečním svitem do zapomnění. Chceme, aby chvíle spánku, masáže či jiné relaxace nikdy nepominula, neboť po ní se vrací zpět všední problémy, které nás svážou do svých sítí a jen tak snadno nás nepustí. Když po čase vzpomínáme na radosti dětství, základních a středních škol, občas nás přepadnou touhy vrátit se do těch časů a zůstat v nich navždy.

Již tolikrát jsem si přál, aby jeden okamžik nikdy nepřestal existovat, aby se z pouhé chvíle stala staletí. Čelo opřené o čelo, ničím nerušený pohled do očí milované osoby, srdce bijící ve stejném rytmu. Všechny zvuky okolí jako by na chvíli zanikly. Téměř posvátné ticho naruší až amplión nad hlavami lidí. Blížící se vlak jak smrt s kosou usmrcuje krásné chvíle a okamžik úplného souznění je náhle pryč. Nastává čekání dlouhé na několik týdnů, než zase budu moci nastoupit na vlak v opačném směru, abych mohl být zase s ní.

A co vy? Kdy jste si naposledy přáli, aby daná chvíle, den, noc, příběh či věk neměl svůj konec?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell Ell | Web | 19. listopadu 2011 v 19:10 | Reagovat

pekne :)

2 Zasněná* Zasněná* | Web | 19. listopadu 2011 v 19:11 | Reagovat

Zrovna včera, když jsem byla venku s kamarádkou jsem si tolik přála, aby nikdy nenastalo těch zatracených sedm hodin večer, kdy jsem měla být doma... Nechtělo se mi. Nikdy se mi domů nechce. Zní to zvláštně, ale i v téhle zimě se, klidně i sama, ráda toulám ulicemi a představuju si svůj život jinak. No jo, jsem jen hloupej snílek.

3 Siwa Siwa | Web | 19. listopadu 2011 v 19:15 | Reagovat

Už dlouho ne. Samozřejmě víkendy s rodinou, než musím nastoupit do vlaku a odjet na intr, ale to není asi to pravé.
Možná před nějakými těmi roky, ta poslední příjemná chvíle s tátou...

4 Elenya Elenya | Web | 22. listopadu 2011 v 15:14 | Reagovat

Písnička je stejně krásná jako ten text:) a ano, některé chvíle bych chtěla prožívat napořád a to ty, které jsem s tebou ,-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama