Leden 2012

Lepkavé sítě

29. ledna 2012 v 15:36 | Agrenej |  Poezie
Pryč je doba pastoušek
uprostřed lesních stínů,
pryč je doba tichých myslí
němých poustevníků.

Brána ke Slunci

27. ledna 2012 v 10:18 | Agrenej |  Galerie
Vracel jsem se z jedné drobné lékařské prohlídky domů, malá procházka mi přišla jako dobrý nápad, a již v polovině cesty jsem si uvědomil, že se jednalo o správné rozhodnutí. Jednou za čas udělá každý nějakou tu malou změnu.

Spokojenost či strach?

26. ledna 2012 v 13:20 | Agrenej
Anketa o této rubrice dopadla tak, jak dopadla a já se budu Vaším přáním řídit a tudíž ,,slavnostně" prohlašuji novou část mého blogu za otevřenou. :-) (viz poslední odstavec ZDE)

Pár pokusů o haiku

25. ledna 2012 v 14:05 | Agrenej |  Poezie
Při svitu Luny
celý svět slyší, jak
lesy teskně bdí.

Dnešní ráno

23. ledna 2012 v 10:26 | Agrenej |  Galerie

Za hradbou pavučin

21. ledna 2012 v 13:14 | Agrenej |  Próza
,,Byli jste stejní jako já." šeptala dívka zlatých vlasů, tiše se krčící za hedvábnými stěnami pavučin. Její zářivá pleť ji nikdy neskryla před ostatními obyvateli šedavé místnosti. Neviděla je skrz vířící závoje prachu, ale věděla o nich. Vždy tam byli. Vraceli se, aby ji ponižovali, uráželi, aby se smáli její záři. Tolik jí bolelo, když se k ní tak chovali. Chtěla s nimi vycházet, ale oni byli tak jiní.
Kdosi se blížil. Hlasitý smích se rozléhal místností, rudá zář pronikala skrz šedavý závoj. První se objevila žena. Žádný kousek růžové kůže nic nezakrývalo. Vlasy v barvě krve se vlnily jak pod vodou, připomínaly prapor vášně vlající ve zpomaleném vichru. Předlouhé prsty zakončené ostrými drápy propletla mřížovím pavučin a opět, jako už tolikrát, se pokusila dosáhnout na drobnou postavu schovávající se na druhé straně.
,,Jen pojď," zapředla medovým hlasem ,,pojď za mnou. Poškrábu tě na zádech. Uvidíš, bude se ti to líbit."
Medový hlas se zarýval bílé dívce do srdce, probodával ji tisíci ostrými noži. Schoulila se ještě hlouběji do rohu místnosti, pavučiny ji zatím vždy ochránily. Zacpala si uši, aby neslyšela nic z těch slov. Stále si dokola opakovala stejnou větu:
,,Byli jste stejní jako já. Byli jste stejní jako já."
Žár sílil. Zář ohně se stále zesilovala. Čvachtavé kroky se blížily. Bytost s růžovou kůži utekla od pavučin. Netoužila po setkání s novým návštěvníkem.
,,Tak už vylez, světluško!" hromový hlas rozdrnčel struny pavučin ještě dříve, než obrovské tělo prorazilo závoj vířícího prachu. Z černé masy téru odkapávaly obří kapky a s hlasitým šplouchnutím vytvářely zjizvenou cestičku na podlaze. Mezi svaly z temné hmoty se tlačily sloupy ohně. Bytost pocházející snad ze samého pekla se dovlekla k tenkému závoji hedvábné sítě.
,,Tak vylez!" řev nesnesitelně ohřál vzduch, pár vláken popraskalo žárem. Bledá dívka se přitiskla na ledovou stěnu, aby ji hlas bestie nerozškvařil. Odtahovala se od nesnesitelného ohně a stále si opakovala tu samou větu:
,,Byli jste stejní jako já. Byli jste stejní jako já."
Pavučiny v rohu místnosti zadržovaly všechny tvory dlouho, ale jednou povolit musely. Světlo dívky pohaslo. Bledá kůže změnila svou barvu. Vlasy zmizely, aby narostly nové. Každý kousek těla prošel bolestivou přeměnou, aby snadněji zapadla k ostatním, co dříve byli jako ona.
V jiném koutě světa se zrodila nová dívka zlatých vlasů. Její bílá pleť zářila jako sníh a zlatá aura ji prozrazovala do dálky. V prvních chvílích svého života viděla čistě, bez závoje vířivého prachu. Prohlédla si celou místnost i všechny její obyvatele. I oni ji viděli a vydali se za ní, jenže ona dívka byla rychlejší. Nechala svůj malý koutek obrůst hedvábnými sítěmi pavučin.
Poslední, co nezakaleným zrakem viděla, byly malé Nevinnosti krčící se v duších znetvořených těl.



Po třinácti letech....

16. ledna 2012 v 15:13 | Agrenej |  Chybové zprávy
Po třinácti letech mě dnes opustil můj dobrý společník na výlety s foťákem. Ben mi bude moc chybět... :-(


Pomsta - Duel básníků

15. ledna 2012 v 14:20 Básnická klání
Opět se Vám, po menší pauze, hlásíme s dalším dílem duelů básní, tentokrát na téma Pomsta.
Pro ty, co tento malý projekt vidí poprvé, přpomínám, že se jedná o takovou malou soutěž mezi mnou a Amiou, která momentálně vede se čtyřmi vítězstvími. Vy, milí čtenáři, budete hlasovat dole v anketě pro tu báseň, která se Vám bude více líbit. Právě Vaše hlasy v anketě určí vítěze tohoto kola a buď mi pomůžou dohnat Amiino prvenství, nebo naopak ji pošlete do ještě vyšší slávy.
Jen prosím, kdyby náhodou někdo nějakým způsobem poznal (či si myslel, že poznal) komu jednotlivé básně patří, aby se nedal touto informací nijak ovlivnit a ani ji dále nerozšiřoval. Samozřejmě, že po skončení budou v tomto článku přiřazeny jména autorů k jednotlivým básním.
Tak jdeme na to: