Projekt TJvP

11. února 2012 v 12:22 | Agrenej |  Próza
Rozlehlá pustina se táhla všemi směry. Vyschlá, popraskaná zem byla jen místy ozdobená seschlou kostrou dávno padlého stromu. Česká kotlina si zachovala krásy čisté přírody i přes roky trvající světovou válku, neboť kvůli vlastním vnitřním nepokojům se do probíhajících bitev dvou stran nezapojila. Katastrofa však pohltila celý svět.

Ještě chvíli přejížděl zrakem zbídačený svět, před ostrým jasem chráněný masivními brýlemi, až se nakonec zahleděl k několika menším budovám v dálce. Ve výzkumném středisku byl očividně ještě klid. Muž se po chvíli otočil a dvojitými dveřmi vstoupil do malého podzemního bunkru, do bezpečí od pálícího nebe. V lehké záři žárovky odložil brýle i bílou kuklu a vysvobodil tak stářím zšedlé vlasy. Vrásčitou tvář natočil k digitálním hodinám na zdi. 22:43 hlásaly zelené číslice. Ještě sedmnáct minut zbývalo do vypuštění rakety.
Stařík pohladil svůj věrný automatický kalašnikov, sešlý časem stejně jako zbytek mužova majetku, a posadil se na chladnou, betonovou podlahu dočasného úkrytu. Jako mladík byl svědkem střely, která přeměnila svět v jasné peklo a nyní cítil touhu být i na tomto místě. Pomalu, jako plachetnice v mírném větru, zabředl do vzpomínek.

Válka nabírala neuvěřitelných rozměrů. V podstatě celý svět byl rozdělen do dvou válčících frakcí, Globální naděje a Dobré víry. Stařík si jako mladý, patnáctiletý kluk, dobrovolně oblékl uniformu té první. Po základním výcviku a následném zaškolení se dostal k poměrně bezpečnému umístění, a to k jednomu z mnoha center raketové palby. Vlastně jen seděl u počítače.
Uběhlo pouhých pár měsíců a GN zažila svou první velkou porážku. Jednotky Dobré víry je zatlačily tak daleko od původních hranic, až se nejvyšší velitelství otřáslo strachy a sáhlo po pokusném řešení. Zařízení, kde tehdy Stařík sloužil, bylo poctěno vystřelením nového typu střely. Přestože informace podléhaly nejvyššímu utajení, celou základnou se šířily zprávy o raketě naplněné speciálními krystaly sloužícími ke znásobení slunečního světla. Ve výsledku měly oslepit piloty i snímací zařízení, zmást laserové zaměřování a samotné částice krystalů dokázaly narušit rádiové i satelitní spojení a i radar nedokázal zachytit nic v zasažené oblasti.
S jakou radostí sledoval odpálení prvních tří střel tohoto typu. Srdce mu bušilo radostí, když explodovaly nad postupující vlnou Dobré víry. V naivní radosti naslouchal s ostatními druhy ve zbrani zprávám o úspěchu.
Krystaly se měly během tří dnů dostat z atmosféry zpět do půdy, ale to se nestalo. I po měsíci vytvářely hluché místo plné oslepujícího světla. Tehdy se kvůli tomu lidé moc neznepokojovali. Když se však zasažená oblast během necelého čtvrt roku zvětšila skoro na celý svět, bylo pozdě. Vědci nedokázali odhalit své vlastní chyby, stejně jako nepřišli na způsob, jak jejich látky mohly zabránit tvorbě mraků a zcela tak vymazat ze světa blahodárné deště. Lidé se začali bouřit.

,,Tolik se změnilo," zašeptal Stařík, ,,z civilistů, jež jsme chránili se staly smečky vlků bojujících o přežití, nebezpečnější než profesionální armáda. Nebo aspoň než to, co z ní zbylo."
Tón sirény jej postavil do pozoru a bleskově ho vyhnal ven z úkrytu. Skrz narychlo nasazené brýle sledoval, jak ze tří různých míst stoupá k nebi černý kouř, označující odpalovací rampy nových střel. Zvuk tří explozí v nebesích se řítil krajinou v jedné mohutné, burácivé vlně. Nastalé ticho s sebou přineslo tunovou zátěž očekávání. Nejen Stařík, ale i všichni ostatní, co znali pravdu o tomto místě, upřeně hleděli na zkažené nebe. Minuty se táhly jako tisícileté věčnosti, napětí rostlo, nic se nedělo.
Zelené číslovky prozrazovaly prázdnému bunkru, že je právě 23:38, když muž stojící u dvojitých dveří sešlých časem poprvé po skoro šedesáti letech spatřil temnoucí nebe. Slzy velké jako hrachy mu smývaly špínu z tváří, zatímco on se oddával noční tmě a mihotavému skotačení hvězd. Třesoucí se rty zaujaly postoj pro úsměv, aby vypustily do ticha jemnou, šeptem pronesenou větu: ,,Projekt ,Tma jako v pytli' je úspěšný"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | 11. února 2012 v 16:58 | Reagovat

Tak tohle pojetí se ti opravdu povedlo. Připadala jsem si jako vtažená do historického válečného filmu :-) Máš ode mě jedničku podtrženou ;-)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 11. února 2012 v 17:03 | Reagovat

[1]: Nemusíš na mě vyplácat celou láhev medu. :-D Děkuju. :-)

3 Elenya Elenya | 11. února 2012 v 17:18 | Reagovat

[1]: Ale já to myslím naprosto vážně, jenže ty to asi nechceš pochopit :-D

4 agrenej agrenej | E-mail | Web | 11. února 2012 v 17:20 | Reagovat

[3]: Spíš bych ji neohodnotil tak, jako ty. :-)

5 Siwa Siwa | Web | 11. února 2012 v 17:32 | Reagovat

[2]: Přidávám se se sklenicí na zavařování plnou sladkého medu k Elenye. :-D Mně se tohle pojetí taky moc líbí. :-)

6 agrenej agrenej | E-mail | Web | 11. února 2012 v 17:34 | Reagovat

[5]: Už vím co mám k večeři. :-D Zajdu si pro pečivo a seškrábu si med z hlavy. :-D

7 Elenya Elenya | 11. února 2012 v 17:51 | Reagovat

[6]: :-D  :-D A máš to! Alespoň víš, že proti NÁM nevyhraješ ;-)

8 Siwa Siwa | Web | 11. února 2012 v 17:52 | Reagovat

[7]: Jo, proti medu nic nezmůžeš. :-D A mimochodem, dobrou chuť.

9 agrenej agrenej | E-mail | Web | 11. února 2012 v 17:55 | Reagovat

Vzdávám se a utíkám do ústraní rozprodat nadbytečný med. :-D

[7]: Kdypak se objevíš online? :-*

10 Elenya Elenya | 11. února 2012 v 18:06 | Reagovat

[9]: Nechci ti tady z toho dělat chatovací koutek, ale až dopíšu článek na blog :-)

11 Amia Amia | Web | 12. února 2012 v 13:38 | Reagovat

Páni. Já... páni. Vole, já až tě potkám (zase), tak tě opravdu zkopu do kuličky jestli budeš dál tvrdit, že neumíš psát
*háže po něm ne sklenici, ale celou plástev medu a utíká se schovat někam kde se přestane tlemit jak sluníčko, aby se mohls vrátit a příběh řádně zkritizovat*

12 agrenej agrenej | E-mail | Web | 12. února 2012 v 13:54 | Reagovat

[11]: Prostě si myslím, že to nedopadlo tak, jak to dopadnout mohlo. :-D Spíš mi to příjde jako článek z dějepisné učebnice, než povídka. :-D

13 Siwa Siwa | Web | 12. února 2012 v 16:34 | Reagovat

[12]: Kéž by dějepisné učebnice byly napsány takto! :-D

14 Amia Amia | Web | 17. února 2012 v 12:01 | Reagovat

[12]: Víš co Agreneji? Jdi do prdele :-P

Tákže, ta kritika. Když začnu od podrobností, na začátku máš čas 22:43, zbývá něco do exploze a na konci, už po odpalu, je 22:38.
Zabřednutí do vzpomínek jako plachetnice ve vánku je velice pěkné.

Vzpomínková část
Druhý řádek. Máš tam překlep, ,,stařík SI jako mladý oblékl uniformu".
Čtvrtý řádek - před ,,a to" patří čárka (jedna z mála kterou vím jistě :-D )
,,Vlastně jen seděl u počítače, uběhlo jen pár měsíců." Brzy po sobě ,,jen". Co ,,Uběhlo pouhých pár měsíců"?
Nejvyšší velitelství se otřáslO a pak sáhlO. Pozor na to, stává se to často - pořád mluvíš o tom velitelství. I když je pravda, že můžeš myslet že se otřáslo velitelství jako abstrakci a jeho konkrétní členové pak sáhli po řešení. V tom případě ale nezapomeň měkké i.
Pátý řádek, druhý odstavec. Krystaly (oni) jsou sloužící, ale krystaly (jimi) sloužícími. Nedoklep :-D
Třetí odstavec, sledování odpálení. Paráda :-)

Třetí část
Přímá řeč: zašeptal stařík, ,,z cvilistů..." Po staříkovi čárka.
První odstavec super, moc hezké věty.
Druhý odstavec, čtvrtý řádek. Uuuch, slintám blahem. Už jsem se vzdala naděje, že někdo ví, že se píše ,,s sebou" když něco/kdo něco někam bere /blahem slintající smajlík/.
,,Zatímco" se píše dohromady. ,,Zatím, co" je tuším jiný případ.

Celkově - dobře vystavěné, vložená vzpomínková část je super. Na malém prostoru daná celá historie bez hluchých míst.
Popis krajiny je podán tak, aby si čtenář hned představil oslňující jas slunce a kostra stromu dává katastrofě na autentičnosti. Jen mi tam trochu nesedí ta uchovaná krása čeké přírody. Ta je totiž daná hlavně lesy a zelení, nedovedu si to tedy dát dohromady s tou rozlehlou pustinou a jen ,,sem tam" mrtvým stromem.
Velké časové rozmezí příběhu je také výborné, není problém věřit již zmiňované pustině a je nám o to více líto hlavního protagonisty. V delším příb+hu bys asi musel více rozvést rozpúad společnosti, jak je to se zásobami vody, co zemědělské výrobky a býložravci atd., na takto malém prostoru je ale všem těmto věcem věnováno tak akortá  pozornosti, aby nebyly úplně opomenuty a zároveň jsi vykreslil situaci.
Obrazová složka taky super - vše vidím jak na dlani, oslepující světlo, Staříkův úkryt, i tmu a úlevu s ní spjatou.

Gramatická otázka pro všechny
Přechodník pro mužský rod má koncovku ,,-je". Takže černý kouř, který označuje odpalovací rampu, bude mít jaký? A má tam Agrenej vůbec přechodník?
Prosím, vážně, kdo víte? ;-) Protože ,,černý kouř označuje odpalovací rampy" zní strašlivě blbě.
Muž který stojí u dvojitých dveří je ten sdtejný případ. Je stojící nebo stoje?
A jak jsou v tom všem zapletené časy?

15 Amia Amia | Web | 17. února 2012 v 12:02 | Reagovat

Ps: Kur//, mám komentář delší než článek :D

16 agrenej agrenej | E-mail | Web | 17. února 2012 v 12:52 | Reagovat

[14]: O_O Tak to vypadá tak, že celý den mi zabere hledání a odstraňování tebou zmíněných chyb. :-D Na druhou stranu ti děkuji za takový rozbor, to dnes dělá opravdu málokdo. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama