Směr pocit hrdosti

21. února 2012 v 15:09 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Relaxace u hudby je nádherná věc. Obzvlášť nádhernou ji považuji kvůli skutečnosti, že správná muzika může navést mysl k nejrůznějším proudům tekoucím ke kolikrát překvapivým cílům - nápadům, rozhodnutím a závěrům, které by kolikrát jinak člověka nenapadly.


Sabaton - Aces in Exile

Pýcha mi vždy nadme hruď, když někde zaslechnu zmínku o naší krásné zemi. Dobře, když se jedná o úspěch ve vědě, tak se tento jev občas nedostaví, ale to spíš bývá z důvodu, že mi prostě nedojde důležitost, význam jejich objevu, ale to jsou prostě mezery v mém osobním studiu. Ale opravdu nejradši mám, když se nějaká zmínka objeví v něčem širším, než jen odborné pořady a časopisy. Proto jsem záměrně výše vložil píseň od kapely Sabaton zvanou Aces in exile. V textu zazní malá připomínka toho, že pod britskou vlajkou za druhé světové války létali i čeští piloti. I to málo mi stačí, abych byl pyšný na to, že jsem z České republiky.
Když jsem si jen tak poslouchal kapelu, začalo se mi zdát, že poměrně často slyším zmínku o Polácích během druhé světové. Popravdě se nedivím. Není žádným tajemstvím, že bránili svůj stát i když jejich výbava za agresory dost pokulhávala. Nikdy se nedokážu ubránit otázce: ,,Jak by se dařilo nám, kdyby nás dohodami neodstřihli?"
V době, kdy jsem ještě dával přednost televizi před počítačem, jsem v jakémsi dokumentárním filmu zaslechl konstatování, že jsme byli zlomeným národem díky Mnichovské zradě. Pokračuje tento efekt i v dnešní době? Vždyť každý student se na hodinách Dějepisu učí o bitvách vybojovaných jinými státy. Necítíme snad v podvědomí prázdné místo po pocitu bojového ducha naší vlasti, po hrdinech bránící hranice svého domova? Dle vlastního názoru si myslím, že není podstatné, jestli by se v případě vpádu nacistů jednalo o prohru či vítězství. Myslím si, že nám chybí onen historický hlas pobízející k boji až do posledního dechu, že nám chybí příklad ochoty položit život za vlast.
Češi přesto skutečně bojovali, v podstatě na všech stranách, a vysloužili si i respekt a úctu, ale jak jsem psal výše, jednalo se o jednotky zařazené k cizím armádám. A přestože na ně můžeme být hrdí, není to to samé, jako kdyby bránili naše společné hranice před vpádem cizích vojsk. Aspoň tak to cítím já.

A jak to cítíte vy? Myslíte si, že kdybychom dostali možnost se tehdy bránit, kdybychom bojovali na našich hranicích, byly by Vaše duše naplněny větší pýchou na tento stát, na místo Vašeho původu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 21. února 2012 v 15:43 | Reagovat

Muzika je kouzelná, dokáže člověka rozemutnit i rozradostnit, naštvat i zklidnit. Asi právě proto bych se na ní chtěla taky nějakým způsobem podílet a rozdávat lidem (samozřejmě že) radost!

2 pavel pavel | Web | 21. února 2012 v 19:34 | Reagovat

Hymna Kde domov můj se občas v cizině sarkasticky komentuje tak, že Češi stále ten svůj domov hledají. Je to hymna která opěvuje "ztracené" krásy vlasti, ale každopádně není bojovná, jako například italská hymna a řada dalších na světě.

3 Siwa Siwa | Web | 21. února 2012 v 22:29 | Reagovat

Pustila jsem si tu písničku na videu a sledovala text (nejsem v poslechu tak zběhlá) :-D. A přiznám se, že při jejich zpěvu "Czechoslovakia" mi přeběhl příjemné mráz po zádech a opravdu jsem cítila něco zvláštního. Asi tu pýchu, že o nás ví i za našimi hranicemi. :)

Asi se raději k tomuto tématu vyjadřovat nebudu, nemám sama jasné názory, ale jen zmíním, že často slyším (nevím, jestli jsi ve článku nemyslel tohle, popřípadě jestli to tam je napsáno, omlouvám se za své unavené a nepozorné oči), jak lidé nadávájí, že kdybychom se Hitlerovi nevzdali, ubránili bychom se. Měli jsme zbraně, vojáky a myslím, že i odvahu. Ale politici... Sama na tohle někdy nadávám a "co by kdyby", ale nechci to posuzovat, když jsem tam nebyla, neznám ani nic okolo toho, jaké to v té době bylo a hlavně nevím, jestli by to vážně dopadlo tak, jak všichni říkáme. Ale rozhodně bychom na sebe byli pyšní víc, kdybychom se mohli "u nás doma" víc projevit, třeba tím bojem na hranicích. Většina těch opravdu dobrých a pýchy hodných skutků se stalo moc dávno, aby si to lidé připomínali. Navíc málokdo dával třeba ve škole o dějepise pozor, takže ani třeba neví, co Čechy a české osobnosti kdysi hodně dávno dokázaly. No, já jsem pyšná, že jsem Češka, hlavně z důvodu, že ovládám jeden z nejtěžších jazyků světa (a ještě k tomu krásých jazyků) a jsou i další věci, pro někoho maličkosti, pro někoho ne. :-)

4 Siwa Siwa | Web | 21. února 2012 v 22:30 | Reagovat

[3]: Aj! *dělá, že je neviditelná*

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 21. února 2012 v 23:17 | Reagovat

[3]: Právě o tom mluvím. Nejde mi o to, jestli by průběh té doby byl změněn, i kdybychom prohráli v rychlém sledu jako naši sousedé, v historii bychom byli jako ti, co se bránili a věřím tomu, že skutečně dravě jako by každý voják by byl vtělením lva z našeho státního znaku.

6 Elenya Elenya | 22. února 2012 v 16:04 | Reagovat

Myslím si, že kdybychom dostali šanci bojovat za naši vlast, určitě bychom na naši zemi shlíželi jinak :-) I já jsem pyšná na to, kde jsem se narodila a jakým jazykem mluvím, Česko je můj domov a tady prostě zůstanu ;-)

7 Amia Amia | Web | 23. února 2012 v 0:25 | Reagovat

Nevím. Já jsem hrdá na to že jsem Češka, pyšná na svou vlast, pokládám se za velkou vlastenku a nikdy bych nechtěla natrvalo žít jinde než u nás. Kdybych si někdy třeba i měla vzít cizince, on by musel sem, já bych pryč nešla.
Takže nevím. Odkud byl ten dokument? Jak myslel ten ,,zlomený" národ? Někdo si myslí že jsme dostatečně nebojovali? A jak jsi vlastně přišel na to, že nemáme žádný příklad ochoty položit život za vlast?
Co Hus, Bořivoj I., sakra, co Havel, Kubiš, Masaryk?
Národní obrozenci? Karel IV? Všichni ti, co se hlásili k češství, i když jim svět říkal že je to mínus a bez kterých bychom dnes byli součástí jiného národa, protože jsme se nechali pohltit? Ne, my máme stovky, tisíce příkladů ochoty položit život za vlast a národ.
Opravuji se tedy, vím. Na otázku nemohu odpovědět, protože je bezpředmětná.

8 Amia Amia | Web | 23. února 2012 v 0:28 | Reagovat

[2]: Česká hymna je jediná na světě, která opěvuje krásy země. Všechny ostatní oslavují válku a umění své země v ní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama