Vše začalo zrcadlem

2. března 2012 v 15:08 | Agrenej |  Próza
13. září
Dneska jsme se byli podívat na bleší trh. Jsem naprosto nadšená! Našli jsme krásné zrcadlo a v podstatě nic nestálo. Ten můj bručoun sice bručel, že se s tím musí tahat domům, ale když stálo jen stovku, tak mu prostě nešlo říct ne.
Má krásně vyřezávaný dřevěný rám. Sice se jedná jen o nějaké abstraktní linky, ale jako celek je prostě nádherné. Vypadá jako starožitnost a přitom by se hodil i do moderně zařízeného pokoje. Divím se, že mi jej nikdo nevyfoukl před nosem.
Asi ho dám do chodby.



15. září
Bolí mě hlava. Janička začíná být nějaká ukřičená. Není to zase tak dávno, co neuměla mluvit, vždyť je jí pět let, ale obzvlášť poslední rok toho napovídá a napovídá. Jen jsem překvapená, že se bojí toho nového zrcadla. Bojí se kolem něho projít, a když už musí, tak jen kolem s křikem proběhne. Prý tam vidí bubáka. Schválně jsem se přikrčila a podívala se z jejího úhlu, ale nic jsem neviděla. Možná ta její fantazie si spojila ty linie na rámu do nějaké postavy a teď ji to straší. Musím si s ní promluvit.

17. září
Tak máme nový doplněk v ložnici. Poprosila jsem svého drahého Matěje, aby ho navrtal tam. S Janou nebyla vůbec řeč. Neustále jsem ji vysvětlovala, že tam žádný bubák není, že je to jen zrcadlo, ale postavila si hlavu. Stále brečí, že tam je a nedá si to rozmluvit.
Je to škoda, chtěla jsem, aby bylo na chodbě, aby ho každý, kdo k nám přijde, viděl, ale kvůli Janě je v ložnici. Aspoň teď na sebe s miláčkem uvidíme.

20. září
Jana je konečně jako dříve a už kvůli tomu zrcadlu nevyšiluje. Jsem ráda, že je zase klidná a samý úsměv. Jen Matěj mě dnes trochu polekal. Přišel z práce unavený a rovnou zamířil do ložnice. Říkala jsem si, že se asi touží trochu prospat, tak jsem ho nerušila. Asi za dvě hodinky jsem si šla pro čisté tričko a on tam seděl na kraji postele, zrak upřený na zrcadlo a vůbec nevnímal. Dokonce se ani nepřevlékl. Vůbec nevzal na vědomí, že tam jsem. Musela jsem s ním zatřást, aby začal vnímat a pak se omlouval, že byl trochu mimo. Kéž by jen trochu.

28. září
Matěj se snad už týden v kuse věnuje každý den Janě. Ani netuší, jak jsem ráda, že si našel čas i pro naši milovanou dceru. Občas se mi zdá, že spolu dokonce kují pikle a něco přede mnou tají, ale to už určitě přeháním. Je fakt, že Janička se mnou začíná méně mluvit, ale nejspíš se mi to všechno jen zdá, protože jsem stále unavená. Už je to několik dní, co jsem se pořádně vyspala. Neustále mě budí takový zvláštní sen. Těžko se popisuje. Je takový nesouvislý, zmatený, plný pavučin a černých ptáků, asi vrány, nevím. Měla bych asi vyhledat nějakou odbornou pomoc, ale vůbec se mi tam nechce. Určitě to ještě nějakou dobu vydržím. Třeba to odezní samo.

2. října
Přestává se mi to líbit. Dneska jsem našla ty dva v ložnici, jak sedí na posteli a hledí do toho zrcadla. Když jsem se jich zeptala, co to provádí, tak mi odvětili, že si hrají, a že bych to nepochopila. Co je, sakra, tohle za hru? Kdo déle dokáže sledovat svůj odraz? Musím si s Matějem o tom pořádně promluvit.
Stále mě trápí ta noční můra, i když už ne tak moc. Už se během noci probouzím převážně jen jednou, takže se cítím o dost odpočatější. Aspoň něco se blíží k normálu.

3. října
On mě ignoroval! Ten šmejd mě prostě a jednoduše ignoroval! Co si o sobě myslí?! Tak já si s ním chci normálně promluvit o tom, co to včera s Janou hráli za hru a on místo toho, aby mě poslouchal, sledoval televizi! A když jsem ji vypla, tak mi prostě oznámí, ať se neptám, že tomu nerozumím. Když jsem po něm vyštěkla, ať mi to teda vysvětlí, tak zůstal zticha. Prostě mě ignoroval! Však já mu dám, ignorovat mě! Mezi námi bude teď hodně chladno.
Bohužel jsem stejně dopadla i u Jany. Usmívala se jak andělíček, ale neřekla ani půl slova. Opravdu nevím, co si o tom mám myslet.

7. října
Začínám se opravdu bát. Našla jsem v posteli kuchyňský nůž. Matěj mi do očí tvrdí, že o něm nic neví. Údajně netuší, jak se tam dostal. I Jana vypadala překvapeně, když jsem se ji na to zeptala. Navíc se mi oba začali vyhýbat. Co se to tu, sakra, děje? To mě jako mezi sebou nechtějí? Nemůžu si pomoci, ale připadám si ve vlastní rodině jako vyvrhel. Na příští týden jsem nám domluvila sezení u psychologa.

10. října
Zase jsem našla v ložnici nůž! Ležel přímo před zrcadlem a byl celý rudý! Myslela jsem, že je od krve, ale nevím od čí krve. Rozhodně to nebyl kečup. Zkontrolovala jsem Janu i Matěje, ale nenašla jsem žádnou ránu, nic. Ani na sobě jsem nic nenašla. Matěj samozřejmě brblal, když jsem se dala do hledání, a Jana se mě snad začala bát! Nějak to přestávám zvládat. Zamkla jsem se v koupelně a přes hodinu jsem brečela. Ještě štěstí, že čtrnáctého jdeme k tomu psychologovi. Snad se mi uleví.

12. října
Dneska se mi konečně nezdála ta noční můra…



,,Dámy a pánové, dnes je třináctého října a začínají hlavní zprávy dne.
Velká tragédie se odehrála dnes ráno v jednom nejmenovaném městě. Třiceti tříletá žena zde kuchyňským nožem pobodala svého muže a svou pětiletou dceru. Oba zraněním podlehli. Žena poté zaútočila na policejní hlídku, přivolanou sousedy, kteří slyšeli křik ozývající se z domu. Jeden z napadených policistů musel být hospitalizován. Šok však nastal v ložnici. Místnost byla doslova zatopena krví. Hladina tekutiny dosahovala minimálně k pasu dospělého člověka. Záhadou však zůstává zrcadlo, na kterém nezůstala ani jediná kapka krve, přestože téměř jeho celá polovina byla pod hladinou. Policie zatím bezvýsledně pátrá po zdroji tak velkého množství krve.
Upozorňujeme, že následující záběry nejsou vhodné pro děti…"
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Verloren Verloren | Web | 2. března 2012 v 15:25 | Reagovat

Skvělé, skvělé! Jen ta představa krve až do pasu se mi zdá trošku přehnaná, ale zase abych se v tom tolik nepitvala. Máš ode mě 5 hvězdiček. :-)

2 Horalka Horalka | E-mail | Web | 2. března 2012 v 15:35 | Reagovat

To je nádhera!!

3 Horalka Horalka | E-mail | Web | 2. března 2012 v 15:40 | Reagovat

ráda bych se spřátelila. Podívej se na můj blog a jestli se Ti bude líbit a budeš se chtít spřátelit, budu ráda :)

4 Elenya Elenya | 2. března 2012 v 16:41 | Reagovat

Tento příběh v podobě deníku má rozhodně své kouzlo :-) Nadchl mě jako každé tvé dílo ;-)

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 2. března 2012 v 17:12 | Reagovat

Všem děkuji za komentáře. :-)

[1]: Tak já chtěl schválně nějaké přemrštěné množství krve, aby bylo jasné, že to nemůže být z těch dvou mrtvých a do pasu se mi jevilo jako nejsnadněji představitelné. :-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. března 2012 v 18:24 | Reagovat

[5]: Tratoliště bývají různě vysoká.

7 Amia Amia | Web | 3. března 2012 v 15:06 | Reagovat

Jo, do pasu je hodně, už po kotníky by to nemohlo být z těch dvou, že, pokud byli ,,jen" pobodaní.
Ale líbí se líbí, konečně nějaký horor :-D

8 Veki Veki | Web | 3. března 2012 v 18:55 | Reagovat

Já chci víc než pět hvězdiček!
To bylo strhující,  nic jiného k tomu snad ani napsat nemůžu, ještě pořád jsem v tom příběhu a nemůžu si třídit myšlenky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama