Rychle pryč!

27. června 2012 v 21:00 | Agrenej |  Próza
Malá truhla se konečně otevřela a ostré sluneční světlo po několika dnech temnoty oslepilo zrak. Oči se pročistily včas, aby muž stihl zahlédnout hnědé prsty snášející se k němu. Ztuhlé svaly se jen ztěžka daly do pohybu, ale i tak vyrazil. Vymrštil se z leže, čelisti se rozevřely a zuby se hluboko zaryly do jednoho z prstů. Uši naplnil ostrý výkřik bolesti, zato ústa zaplnila lahodná chuť. V prvních okamžicích si jeho nohy jen velmi pomalu vzpomínaly, k čemu přesně slouží, ale strach a potřeba zmizet je uvedly do pohybu. Klopýtavě se přesunul k okraji stolu, přes okraj v podstatě přepadl. Naštěstí dopadl do měkké židle. Rychle se vzpamatoval a seskočil i z ní. Za zvuku křiku a pláče zmizel ve vysokých chlupech koberce.

Svaly mu hořely bolestí, kolena hrozila, že každou chvíli vypoví službu, přesto se cítil tak svobodně. Ještě před několika dny byl ve velké hale plné klecí, každá pro jednu osobu, naskládané těsně vedle sebe. Tmu narušovalo jen slabé stropní světlo, poblikávající stářím. Z počátku se snažili z klecí osvobodit, vzájemně si otevřít dvířka, ale jak čas ubíhal, z jedné tváře za druhou se vytrácela naděje a odhodlání. Zůstaly jen zrcadla zlomených duší.
,,Už nikdy se tam nevrátím!" zavrčel muž, aby zaplašil bolestivé vzpomínky. Dál se prodíral džunglí koberce. Mířil stále vpřed skrz dům, dokud neobjevil dveře. Měl velké štěstí, že zůstaly pootevřené. Protáhl se škvírou a nechal se zalít slunečním světlem. Vzduch byl plný vůní květin a trávy. Paprsky slunce příjemně hřály na jeho nahém těle. Na jazyku stále cítil chuť té nejlepší čokolády. Vychutnával si ty krásné pocity, když náhle svět zčernal.

*****

,,Mami! Sladkost mě kousla!" rozbrečel se chlapeček hnědé pleti a utekl za maminkou.
,,To nic, srdíčko. To se zahojí" promluvila žena medovým hlasem a bělostnou rukou setřela karamelové slzy ze tváře svého syna. Druhou jej pohladila po hlavě, po teprve rýsujících se hrotů čerstvých mandlí.
,,Ale ona mi utekla" vzlykl malý a po tváři se mu natáhla další oranžová slza.
,,Musíš si je příště lépe hlídat" ozval se hrubý, nahořklý hlas muže právě vstoupivšího do místnosti.
,,Díky tati!" rozesmál se klučina při pohledu na bezvládnou postavičku visící z černé, otcovy ruky. Vzal si laskominu a celé tělíčko najednou strčil do úst.
,,Ta je ale dobrá!" poskakoval radostí a na kousnutí do svého čokoládového prstu úplně zapomněl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | Web | 27. června 2012 v 21:09 | Reagovat

originální

2 Cleia Scampish Cleia Scampish | Web | 27. června 2012 v 21:38 | Reagovat

Páni. Moc hezky napsané a dobře se to čte. Je to krásný přiběh.

3 Siwa Siwa | E-mail | Web | 27. června 2012 v 21:38 | Reagovat

To tedy ano. :D

4 Alča Alča | Web | 28. června 2012 v 13:53 | Reagovat

Nápadité a dobře napsané - ideální kombinace :)

5 Elenya Elenya | 28. června 2012 v 15:38 | Reagovat

Opět skvělý nápad plný fantazie. Kde se ti to v té hlavě pořád rodí? ;-)

6 agrenej agrenej | E-mail | Web | 28. června 2012 v 16:16 | Reagovat

Děkuji za komentáře. :-)

[5]: Tak to opravdu netuším. :-) Ale nejradši bych si tam dal manuální ovládání, neboť nejlepší nápady mám vždy, když nemám čas na jejich zpracování. :-D

7 Eruvië Eruvië | Web | 28. června 2012 v 21:24 | Reagovat

Skvělé! :-)

8 Amia Amia | Web | 29. června 2012 v 11:01 | Reagovat

Uááá :D
To je výborný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama