1. příběh z Ketrosu - Zbraň krále Markotha

13. června 2012 v 20:50 | Agrenej |  Příběhy z Ketrosu
Tak podlouhé době opět jedna povídka. Kdo ví, možná tohle bude první kamínek z mého dlouho zamýšleného projektu. Povídky o hrdinech a legendách zatím bezejmené země. Možná se do toho konečně pustím.


***

,,A tak dodnes leží v útrobách hory Grutho pradávná zbraň tyranského krále Markotha. Zbraň takové síly, že žádný muž před ní neobstojí a všichni nepřátelé se před jejím držitelem skloní na kolena."
Malou vesnickou hospůdkou se rozlehl smích pětice královských vojáků, kteří se zde zastavili cestou na své nové působiště. V místnosti vonící pivem a levným vínem kromě nich byl jen hostinký a starý bělovlasý muž, vypravěč mnoha příběhů. Obvyklí hosté se lopotili na polích, aby s posledními paprsky slunečního slunce zvládli co nejvíce práce.
,,Když je ta zbraň tak mocná, proč se pro ni ještě nikdo nevydal?" snažil se zklidnit svůj záchvat smíchu jeden z vojáků. Tvář starce získala smutný nádech:
,,Ale vydalo. Mnoho mužů i vznešených rytířů sem přicházelo, aby vstoupili do jeskyní Grutha, ale nikdy se nikdo z nich nevrátil."

Nemělo smysl se zabývat vzpomínkami, přesto se však Jir neubránil chvilkovému bloumání v mysli. Znal příběh o bájné zbrani skryté v jeskyních hory Grutho, přesto se však nevykradl v noci z domu, aby získal moc a sílu. Byl prostě zvědavý, jak už to k téměř dospělému muži patří. Toužil jen nakouknout do temných míst a při prvním náznaku potíží, při první nalezené mrtvole dřívějších návštěvníků by okamžitě zmizel, takový byl jeho plán. Ten však vzal za své v momentě, kdy se pod jeho nohama otevřelo propadliště a on náhle padal vstříc zelenému světlu.
Stíny plazící se po nemilosrdných kamenech přinutily Jira k návratu do přítomnosti. Nebezpečí se opět blížilo. Pomalu vykoukl zpoza velkého kamene, o který opíral svá záda do obrovské jeskyně. Zář vycházející z jezera plné zvláštní zelené vody ozařovala hotový labyrint kamenných mostů nad ním. Cesty se křížily, stoupaly, klesaly, vlnily se v nejrůznějších úhlech, ale, jak Jir sám po několika hodinách bloudění zjistil, žádná cesta nevedla ven. Všechny se vracely zpět k jezeru.
Pohyb se blížil. Mladík pevněji sevřel násadu jako břitva ostrého srpu. Zhluboka se nadechl. Byl již unavený dlouhým, nekončícím bojem. I když zanechával na tělech nepřátel hluboké rány, jejich pomalé tempo se nijak nezměnilo. Rány se jim hojily téměř okamžitě. Pokusil se je i shazovat do onoho záhadného jezera pod nimi, ale oni prostě vyšplhali na nejnižší můstek a opět vyrazili za ním. Nic nepomáhalo.
V zatáčce se objevil první muž. Kroužková zbroj na něm chřestila v podivně klidné melodii. Popelavá kůže se v nazelenalém světle mírně leskla. Druhý mu byl v patách. Mrtvolné oči pátravě klouzaly ve stínech, vůbec se nestarající o protrhané šaty z hrubých látek, pletoucí se mu pod nohy. Další se již blížili. Jir na nic nečekal, rozběhl se k okraji můstku, dosud sloužící jako úkryt, a skočil. Krátký let brzy zastavila jiná kamenná cesta a mladíkovy nohy se rozběhly. Neustále měnil směr, šplhal z jednoho můstku na druhý, přeskakoval úzké mezery a to vše jen proto, aby zmátl hordu mužů, sunoucích se po jeho stopě. Nahořklý vzduch mu plnil plíce, ale Jir se snažil nezastavovat. Jeho výhodou byla rychlost.
Tělem mu projela ostrá bolest. Svaly mu ztuhly a ztěžkly. Srp mu vyklouzl z ruky. Zazvonění kovu o kámen jako by se pokusilo nahradit umíráček. Jediná čepel v jeskyni sklouzla po přes okraj a zmizela v zelených vodách. Muži s šedou kůží se pomalu blížili ze všech stran. Jir nechápal co se děje. Všichni obyvatelé jeskyně chodili beze zbraně, přesto se momentálně cítil jako prošpikovaný tisíci meči. Z jeho mysli se ztratila touha bojovat. Pud sebezáchovy se ztratil. Jir se podíval na svou ruku. Kůže byla šedá a v zeleném světle se lehce leskla. Zůstal stát a s ním se zastavili i všichni ostatní. Nebyl žádný vetřelec, kterého by bylo zapotřebí zabít. Nebyl žádný muž, který by jim dal nové rozkazy. Bylo jen zelené jezero a vzduch plný nebezpečných výparů.
Zbraň krále Markotha stále čeká na nového majitele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co vy a knihy?

Čtu často. 80.7% (130)
Občas vezmu do ruky. 12.4% (20)
Maximálně e-booky. 3.1% (5)
Co to je kniha? 3.7% (6)

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 13. června 2012 v 21:16 | Reagovat

A tvé usilí se vyplatilo. Určitě bys měl v těchto povídkách a legendách pokračovat. Toto je zatím tvá další silná parketa :-)

2 Lilly Lilly | E-mail | Web | 13. června 2012 v 21:19 | Reagovat

Krásne napísané! ???

3 Siwa Siwa | Web | 14. června 2012 v 21:45 | Reagovat

Rozhodně pokračovat v budování kamínkové cesty, která se jistě zaslouženě stane pevným kamenným mostem. Občas je zajímavé sledovat, jak se z prvních pár vět stává celistvý příběh, ale to ty jistě znáš. ;-) Docela by mě zajímalo, jestli zamýšlíš něco velkého, nebo to necháváš na samotném příběhu, kam se mu bdue chtít jít. :-D

4 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. června 2012 v 7:01 | Reagovat

[3]: Tak představu mám poměrně jasnou. Každý příběh psát jako individualitu s drobností, že vždy vezmu postavu z předešlé povídky. :-) Prozradím, že už mám jasno v tom, že příští příběh bude o jednom z těch vojáků, co se na začátku tak hlasitě smáli. ;-)

5 Amia Amia | Web | 29. června 2012 v 10:49 | Reagovat

To je krásná chuťovka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama