Dragon age - Část druhá

15. září 2012 v 17:37 | Elenya/Agrenej |  Dragon age
Vítejte u dalšího pokračování příběhu na pokračování. První část je psána Elenyí a pod hvězdičkami je část psána mnou. Přeji příjemnou zábavu.




Temnota sklepení polykala elfku schoulenou v koutě jako obrovská černá tlama. Chlad místnosti zesílil, odrážel se od vlhkých stěn pokrytých plísní a pavučinami křižáků, atakoval křehké polonahé tělo dívky, kousal, štípal, pálil. Jenže Elorya cítila podezřelé teplo, spíše horko. Zachvátilo ji celičkou, od hlavy až k patě. Neznámý oheň rozechvěl její končetiny, rozladil srdeční rytmus, rozhodil frekvenci dýchání. ,,To se mi nelíbí," zašeptala do ticha a bříšky prstů zkoumala povrch pokožky, něco tušila. V levém podpaží nahmatala varovný signál, bulku. Leknutím zatajila dech. ,,To ne....," vydechla, panicky těkala očima do stran, dlaněmi opřená o stehna. Výrůstek byl příznakem nemoci zvané ,,Nemoc chudých". Tato choroba napadala převážně osoby žijící v nepříznivých podmínkách a nemilosrdně zabíjela. Elorya se s ní už setkala dříve, v Odluce, podlehlo jí několik desítek elfů, teď přišla na řadu ona. Měla nanejvýš týden, pak...odejde za svou rodinou. ,,Tohle je snad zlý sen," položila tvář do dlaní, mezi prsty protékaly elfčiny zoufalé slzy, které nyní nedokázala zastavit. Lord Byros jí nepomůže, o tom nepochybovala.

Hlasité kroky ukončily okamžik bolestivého ticha, dusot nohou se blížil, černovláska smířeně vyčkávala příchod pána jako trestanec na popravu. Nic horšího už přijít nemohlo. Mladý šlechtic rozrazil dveře, chvíli postál u veřejí, než sešel kamenné schůdky. Chytil služebnou za látku ošacení, zdvihl děvče do stoje a tvrdě přibouchl ke zdi. ,,Děláš to určitě schválně, že? Nepřeješ mi štěstí," vrčel horkokrevně, přitom nemocnou otrokyni škrtil. Elorya odevzdaně mlčela, klopila před lordovým pohledem lovce oči, jenže neunikla. Neměla kam utéct. Postrádala vzduch, plíce napjaté v křeči, hrdlo stlačené silným stiskem pánovo rukou. ,,Vždycky všechno zkazíš, jsi k ničemu, slyšíš, k ničemu!" Křik lorda Byrose trhal elfčin jemný sluch. Neklidně škubla tělem ve snaze nabrat příval kyslíku, či donutit mladíka přestat v tyranii. ,,Zase mlčíš," zamumlal pohrdavě syn kapitána vojáků, pustil dívku ze spárů a otočil se k ní zády. Městská elfka kašlala, zhluboka dýchala, sesouvající se do kleče. Dlouhovlasý pán vrazil drobné osůbce pěstí, zasáhlo pravé oko, až nárazem padla mezi seno. ,,Milostpane, lorde Byrosi " natáhla k němu Elorya ruku, poznamenané místo už dostávalo nafialovělou barvu začínajícího monoklu. ,,Co chceš?!" Veliké šance neočekávala, ale za zkoušku to stálo. ,,Prosím, pomozte mi, jsem nemocná. Nemoc chudých, můj pane. Zbývá mi pouze několik dní." Urozený muž odporem ukročil. ,,Zůstaň, kde jsi, nepřibližuj se," vyhrkl nervozně, aby nebyl nakažené nablízku. ,,Ve městech se běžně prodává lék, jenže pro někoho jako já nedostupný." ,, Ani nápad, až dosloužíš, místo tebe koupím novou služku," odbyl dívku majitel panství bez zájmu. Zdrcená elfka padla před pána na kolena a prosebně sepjala ruce, sice tím ztratila zbytek své cti, ale tu neměla už dlouhou dobu. ,,Můj pane, udělám cokoliv, slibuji, jen mi pomozte, prosím!" Emocemi zalitý hlas se lámal, hořký podtón dívčiných slov šlechtického pána přinutil přemýšlet. ,,Myslíš, že mi za ty peníze stojíš?!" Otočil k služebné prudce tělo, tvář zkřivenou syrovou zlostí. ,,Prosím," pípla naprázdno. ,,Hm," dumal lord Byros. ,,Pokud uděláš cokoliv, beru tě za slovo, nechám si vše projít hlavou, ale teď padej pracovat a neseď tu, lemro líná." Elorya málem vyletěla z kůže, polekaně opustila své hnízdo a zamířila ven. Stále nedodělala práci na polích.


********************


Do tábora karavany se vrátil až těsně po západu slunce. Ne, že by sídlo lorda Byrose stálo daleko. Jen potřeboval být chvíli sám, ještě jednou si v hlavě projít celé setkání a pokusit se odhadnout jeho následky.
Tábor tvořily čtyři vozy stočené do kruhu, chránící tak ohniště a osoby uvnitř před nepřízní počasí a při napadení. Protože byly většinou naložené zbožím, musely hlídky často hlídat vně kruhu, aby se zabránilo krádežím. Gerdolovi obchody poslední dobou moc nešly a tak i ochrana jeho zboží se stala slabší. Kdysi byly vozy plné zlata, lyria a dalších vzácností a cennosti, které strážilo mnoho mužů. Dnes měl včetně sebe tři strážce pro každý vůz a jejich obsah se rychle blížil ke kvalitě obyčejných potulných obchodníků.
Trpaslík kývnutím pozdravil muže na hlídce a přistoupil k ohni uprostřed tábora. U jídla zde seděly už jen dvě postavy.
,,Gerdole! Už si zpátky? Koukám, že ses ukázal v nejlepším světle!" hlasitý smích muže prořízl jemný závoj ticha protkaný jen praskotem ohně. Trpaslík si uvědomil, jak zář ohně téměř zvýrazňuje skvrnu od vína. ,,Sklapni, Drebe" zavrčel Gerdol a usadil se u ohně. ,,Ale no tak, bratře, snad se nebudeš hned čertit, kvůli takové maličkosti" Gerdol se podíval na svého mladšího příbuzného ne zrovna pobaveným pohledem. Dreb obvykle putoval v těžké zbroji z kvalitního mitrilu, kterou mu nechal na míru vyrobit jeho otec předtím, než zemřel. Na noc ji však odkládal. Měl aspoň tolik rozumu, aby na sebe navlékl drátěnou košili a svou oblíbenou obouruční sekeru nechal ležet při ruce. I když se zbraň mohla zdát větší než samotný trpaslík, nespočet zářezů na rukojeti napovídal, že její majitel je opravdu schopný bojovník. ,,Radši se soustřeď na to, aby ti narostl pořádný plnovous" rýpl si Gerdol. Dreb přejel dlaní po svých hladkých tvářích ,,Dej pokoj, už tak nevím, co mám dělat s tím vraním hnízdem na hlavě" aby zdůraznil svá slova, ještě více rozcuchal volně rostoucí kštici kaštanových vlasů.
,,Drebe, nech si ty kecy a Gerdole ty mě nenapínej. Jak si dopadl u Byrose?" Oba trpaslíci obrátili svou pozornost na třetí osobu sedící u ohně. ,,Ale no tak" zaprotestoval mladší z trpaslíků ,,Ilel, ty snad nemáš ani smysl pro humor." ,,Měl bys naši starší sestru poslouchat" napomenul jej Gerdol a pohlédl na svého nejstaršího sourozence ,,Byros je na vážkách. Čekal jsem, že po stonásobku skočí, ale on si vzal radši čas na rozmyšlenou. Zítra nám dá vědět, ale upřímně, vůbec se mi to nelíbí." Ilel v souhlasu pokývala hlavou a dopřála si doušek vína. Jako vždy zůstala ve své zbroji z vařené kůže. Pokud si někdo dal tu práci a podíval se pořádně, mohl pod hromadou škrábanců a fleků různorodého původu najít i stopy po bývalém zdobném prošívání. Gerdol si vzpomínal, že použitá nit měla stejnou barvu jako sestřiny krátké zlaté vlasy.
Stíny noci se daly náhle na rychlý ústup, když celé okolí ozářily obrovské plamenné jazyky. Jeden z vozů se proměnil v peklo. Třesk kovu o kov a křik mužů vyburcoval všechny do zbraně.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | Web | 15. září 2012 v 19:16 | Reagovat

Tak teď jsem zvědavá :D. Jen mi opravdu přijde, že to s Lordem Byrosem trochu přeháníte a děláte z něj tak trochu osobu s přízviskem "ultimate jerk" :D

2 Elenya Elenya | Web | 16. září 2012 v 2:26 | Reagovat

[1]: Vítej ve světě hry Dragon age, světě lidských šlechticů, kteří se takhle k elfům většinou opravdu chovají :-D

3 Amia Amia | Web | 12. října 2012 v 0:22 | Reagovat

Je to napínavé, zvlášť konec, ale přidávám se k Annie. Chovají se tak jen co se týče nadávek, ale ten zbytek se mi zdá vážně přehnaný.
Nehledě na to, že elfové dávno nejsou otroci.

Pokud teda nejste v Tevinteru, což pochybuju, protože Byros není mág

4 Elenya Elenya | Web | 12. října 2012 v 19:50 | Reagovat

[3]: Zkoušela si to někdy hrát za městského elfa? Vždyť tam jsou ještě horší.

5 Amia Amia | Web | 12. října 2012 v 22:09 | Reagovat

[4]: Zkoušela, prošla jsem si ten začátek třikrát :D
Ale nejsou. Ten baron nebo kdo byl byl idiot, synáček bez moci který dostal volnou ruku když mu otec odjel. Unesli ty ženy a měl v úmyslu s nimi udělat bůhvíco, to ano, ale už to nebylo něco zcela normálního, aby si toho nikdo nevšiml

6 Elenya Elenya | Web | 13. října 2012 v 14:06 | Reagovat

Ten synáček to neudělal poprvé a vzpomeň si na další jako například proviantní důstojník v Ostagaru. Takže Andrasta sice elfy osvobodila, ale lidé na jejich otrockou úlohu nikdy nezapomněli a elfové nejsou i tak respektováni. :-)

7 Amia Amia | Web | 16. října 2012 v 0:53 | Reagovat

[6]: Respektováni nejsou a ponižování pokračuje, ale nejsou otroci.

8 agrenej agrenej | E-mail | Web | 16. října 2012 v 9:02 | Reagovat

[7]: Však to nikdo netvrdí. Akorát když si spojíme ponižování a práci podřadné služky, výjde to téměř na stejno. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama