Říjen 2012

I nepříjemná cesta se dá zpříjemnit

28. října 2012 v 21:23 | Agrenej |  Galerie
Tak jsem opět na koleji. Mizerná cesta, ze které mě bolí záda, dvakrát zažil zpoždění a celkově jsem z ní měl mizerný dojem, mi tentokrát docela posloužila. Trochu se mi vrátila chuť k focení, tak vám můžu něco málo ukázat.



Sníh, snížek

28. října 2012 v 14:43 | Agrenej |  Chybové zprávy
Když jsem včera spatřil fotky sněhu, ať už na facebooku nebo ve zprávách, docela jsem jim záviděl, neboť včerejší den byl zde ve znamení přetrvávajícího deště. Ovšem, když se v noci z ledových kapek vody staly bělostné vločky, rozhodně jsem nadšen nebyl. I když to asi bylo i tím, že jsem byl zrovna s kámoši v hospodě a na nohách měl pouze obyčejné botasky. Ve sněhu opravdu nevyhovující.


Období štíra

24. října 2012 v 12:00 | Agrenej |  Chybové zprávy

Období štíra
paví peří stromům rve,
mou duši trhá.

Něco je špatně

23. října 2012 v 13:20 | Agrenej |  Poezie

Skály se trhají, kámen se zvedá,
pomalu se ztrácí nebeská klenba.
Hvězdy padají, svět halí ohně;
ptám se svého života: ,,Známe se?

Průvan v mysli aneb Pozdrav z koleje

22. října 2012 v 16:54 | Agrenej |  Chybové zprávy

,,Sedím a koukám, jak zvrácenej podzim stromům svlíká jejich šat."



Mlhy alkoholu

20. října 2012 v 18:48 | Agrenej |  Próza

,,Sakra!" vyštěkl muž a už po několikáté během hodiny se zvedal zpět na nohy. Bláta špinící jeho tvář a ruce si vůbec nevšímal. Zbroj z vyztužených kůží však pokrývala ještě silnější vrstva stejné, hnědorudé hmoty. S nechutí nakopl překážku, kvůli které upadl. Byla měkčí, než se zdálo.


Dragon age - Část třetí

12. října 2012 v 13:15 | Elenya/Agrenej |  Dragon age


Vítejte u dalšího pokračování příběhu na pokračování. První část je psána Elenyí a pod hvězdičkami je část psána mnou. Přeji příjemnou zábavu.

Prostě jen pár slov

9. října 2012 v 19:46 | Agrenej |  Chybové zprávy

Průvodčí: ,,Stejně s tím budete muset k zubaři. Tomu neutečete."
Cestující: ,,Právě že já u něj byl."

Katastrofa

7. října 2012 v 13:20 | Agrenej |  Próza

Noční nebe se schovalo pod duchnou oranžové záře, přestože pouliční lampy zůstaly slepé. Kdysi rovné ulice velkoměsta se nyní klikatily a propadaly. Plamenné jazyky se pokoušely polapit potulné mraky do svých žhavých tesáků. Jejich černý dech štípal v očích a nutil každého nebožáka, kdo se ocitl v jejich dosahu, k dusivému kašli. Muž ve středních letech se nesnažil o nic jiného, než opustit nečekané bojiště. Čtvrti, které kdysi znal jako vlastní boty, se však proměnily v nekonečný labyrint trosek. Mosty byly roztrhané, široké cesty se pod náporem trosek změnily ve slepé uličky. Občas se ozvala střelba. A všude se pohybovala smrt.