Dragon age - Část třetí

12. října 2012 v 13:15 | Elenya/Agrenej |  Dragon age


Vítejte u dalšího pokračování příběhu na pokračování. První část je psána Elenyí a pod hvězdičkami je část psána mnou. Přeji příjemnou zábavu.



Jak má nemocná osoba rozdávat úsměv, když se váš organizmus rozpadá, postupně zaniká a největším nepřítelem je neúprosný čas? Těžká otázka. Každý z nás by něco takového prožíval jinak, někdo by rezignoval, vzdal se, jiní bojují až do konce svých sil. Záleží na jednotlivci. Každopádně je váš svět ihned naruby, na věci shlížíte jiným úhlem pohledu, odmítáte lítost druhých, ta ničemu nepomůže.
Elorya patřila mezi skupinu bojovníků. Šance měla velmi malé, přesto nepřestávala myslet pozitivně. Co jiného jí zbývalo? Už několik hodin v kuse dřela na pláních lorda Byrose, zaháněla negativní signály šířící se nákazy v těle, jenže mysl létala v naprosté duševní rovnováze. Ty sžíravé projevy pokročilého stádia onemocnění nemohla přehlednout, oheň kolující v žilách utlačoval přirozený průtok krve, bolest pod hrudním košem svou silou chtěla lámat žebra, častější pokašlávání začínalo lézt dívce na nervy. Přes záhyby kůže lícních kostí tekl potůčky studený pot, po bradě utíkal k ramenům, až našel úkryt pod špinavými hadry. Elfka soupeřila se slabostí, tvrdě, nebojácně, avšak nevzešla jako vítěz. Bohužel. Vyčerpaně opřela tělo o nedaleký silný kmen kaštanu, jenž poskytoval příjemný stín. V těchto horkých dnech chladná místa uvítala snad každá duše, pohybující se převážně venku. Černovlásku ovládl úporný kašel. Rychle odtrhla kus látky ze svého ošacení, přiložila ho k ústům, aby nešířila původce zákeřné nemoci. Zhluboka dýchala, odhrnula vlhké prameny havraních vlasů, skelnýma očima mžourala zpod provizorní roušky po okolí. Ze sídla mladého šlechtice vybíhali v jednotném uspořádání vojáci v nachových barvách se znakem rodu svého pána, šedivým hadem zatočeným v útočné pozici. Další se k nim při běhu přidávali a společně odpochodovali mimo Byrosovo pozemky. Něco se dělo, tím si byla Elorya jistá. Syn Zargela, kapitána vojsk východního Orlais, nikdy neposílal své muže v takto hojném počtu pro nic za nic. Urozený muž ponechal pouze dva strážce střežící hlavní vchod, jinak zbytek odešel neznámo kam. ,Začíná snad válka?' pomyslela si, ale moc této variantě nevěřila.
Slunečný den spěl ke konci, zlatý míč ustupoval přicházející noci, která sebou přinese záplavu rudé. Městská elfka dokončila poslední záhon, nakrmila koně, vykydala hnůj a měla hotovo. Sice ještě zbývala večeře, ale pochybovala, že by lord jedl jídlo připravované nakaženou služkou, nebyl hlupák. Upřímně, ani nestála o setkání s pánem. Celé odpoledne se mu šikovně vyhýbala, nechodila mu na oči. V jedné z chodeb zastavila u zrcadla s pozlaceným rámem. Dívčina umazaná tvář dostala nádech mrtvolně bílé stejně jako pokožka ostatních částí těla. Elorya vzbuzovala dojem oživlé nebožtice, co opustila nový hřbitovní domov. Černé vlasy znatelně kontrastovaly s elfčinou bledostí. Lekla se sama sebe. ,,Tohle jsem já?" Raději se odebrala do sklepení, její nohy sotva vydržely chůzi. Známá vůně sena služebnou uklidnila, jenže nízká teplota kamenné místnosti nepříjemně štípala, zebala. Zelenooká chorá nešťastnice si ustlala v seně, schoulila se do klubíčka a vydechovala obláčky sražené páry. ,,Není mi zima, není mi zima," mumlala v neúspěšném pokusu zahřát prokřehlé končetiny.
Přírodu poctila příchodem bezhvězdná noc. Z pod závoje černých mraků vykukoval úplněk a moudrýma očima střežil tmavé nebe. Elfčin stav se radikálně zhoršil, téměř bez přestávek kašlala, dávila se, chladem pomalu neudržela látku u namodralých úst. Vleže nevydržela, proto už předlouhé minuty seděla, aby snáze dýchala. Moc to nepomáhalo. Světlý cár oděvu potřísnila dívkou vykašlávaná jasně karmínová krev. Dusivé sípění přerušilo kočičí zamňoukání. Sklepním otvorem prolezl mourovaný kocour, seskočil k elfce a stočil se u jejích bosých nohou. ,,Ahoj, ty můj věrný chlupáči, dnes pro tebe nic dobrého nemám," zachraptěla a volnou rukou hladila jemný kožich. ,,Neměl bys tu být, příteli, vypadá to se mnou špatně." Toulavý kocourek žalostně zamroukal, skočil Elorye do klína a našel pohodlnou polohu. Osamělá dívka smutně sklonila hlavu. ,,Tuhle noc zřejmě probdím, jsem ráda, že jsi přišel," zašeptala a odpovědí jí bylo spokojené kočičí předení.


********************


Na rozdíl od svých sourozenců musel Gerdol pro své věci zaběhnout k jednomu z vozů. V rychlém tempu si přesto udělal chvíli čas, aby se podíval zpět. Ilel neviděl, ale to předpokládal. Dreb zrovna svou sekeru zasekl do štítu jednoho z útočníků takovou silou, až jej téměř rozštípl vedví a muže přinutil pokleknout. Tím však neskončil. Vší silou nakopl soupeře do rozkroku, rychle osvobodil zbraň a tentokrát nechal její čepel zabořit do správného místa - hlavy omámeného muže. S odstrašujícím řevem se vydal hledat dalšího soka.
Ono malé ohlédnutí se málem stalo jeho posledním. Svištícímu meči unikl jen tak tak tím, že se svalil na zem. Gerdol však na nic nečekal. Rychle popadl nepřítele za nohy a vší silou škubl. Muž se s hlasitým žuchnutím zřítil k zemi, ale to už trpaslík stál zase na nohou. Několika dlouhými skoky se dostal až k vozu, u nějž čekaly jeho zbraně. Popadl meč i se štítem a otočil se právě včas, aby viděl svého soupeře, jak se pokouší rukou zastavit krvácení na svém krku. Marně. Vrhací dýka v jeho těle nadělala příliš velké škody.
,,Dík, Ilel" zašeptal prostřední ze sourozenců a proběhl mezerou mezi vozy.
Jednoznačně byli v početní nevýhodě. Ve světle hořícího vozu se hrstka mužů sloužící trpaslíkům snažila zvládnout nápor útočníků, již mohlo být i čtyřikrát víc. Dlouhé stíny vrhané bojujícími nebyly ničím jiným, než nemilosrdným tancem smrti. Skupina nepřátel se náhle rozptýlila, jak se snažila vyhnout ostřím velké sekery. Dreb se zbraní oháněl ve velkých kruzích, nedovolil nikomu se dostat dost blízko, aniž by okusil bolest. I na dálku šlo poznat, jak silně se ho zmocnila zuřivost.
Ilel plně využívala zmatku, jež její mladší bratr vyvolával. Zahalená stíny se plížila bojištěm, aby útočníky hlídající běsnícího trpaslíka, zabíjela přesnými ranami svých dlouhých dýk. Nedělalo ji problém se překulit pod vozem, aby zaútočila naprosto jinde, a zase zmizela.
První, s kým se Gerdol střetl, byl muž s těžkým obouručním mečem. Přiřítil se jako býk, aby jedinou ranou rozpůlil svého soupeře. Trpaslík snadno uhnul dopadající ráně. Rychle do zbraně udeřil štítem. Váha meče popohnaná silným úderem zbavila nepřítele rovnováhy a Gerdol okamžitě bodl. Muž se však rychle stáhl, ale než se vzpamatoval, do boku jej opět zasáhl štít. Tentokrát se na nohách neudržel. Trpaslík přiskočil blíž a hrot svého meče zabořil do soupeřova zarostlého obličeje.
Hluk boje přilákal další. Rychle se vzdali naděje na porážku trpaslíka ohánějícího se sekerou a radši se přesunuli na nový cíl.
,,Tak pojďte!" zařval Gerdol a jeho oči se rozhořely zuřivostí.
Bylo ticho. Vzduch prosycen pachem krve a smrti se těžko dýchal. Tři trpaslíci opatrně sedali na zem. Boj skončil ani ne před pěti minutami. Několik posledních mužů, podle Ilel jich bylo nejspíše pět, se rozhodlo radši vzít nohy na ramena. Zato bojovníci, které si zaplatili, nepřežili. Všichni tři nedůvěřivě čekali, že se útočníci rychle vrátí, ale nic se nedělo.
,,Všimli jste si toho znaku?" ozval se Dreb, když se usadili u ohniště, aby svá znavená těla trochu zahřáli. Z hořícího vozu zbyly jen doutnající trosky. Kraj se opět nořil do hluboké tmy noci.
Gerdol, jemuž Ilel zrovna ošetřovala dlouhou ránu na zádech, pokýval na souhlas.
,,Znak toho bastarda Byrose! Za ten vůz nám zaplatí."
Ilel se uchechtla: ,,Radši ať zaplatí všechny" na vysvětlení podala prostřednímu ze sourozenců váček, jehož útroby uchovávaly tři skleněné lahvičky. ,,Řekla bych, že tyhle bombičky byly pro všechny vozy."
,,Já ho osobně zabiju!" zavrčel Gerdol
,,Ale teď musíme odvést vozy jinam a trochu se prospat!" ustanovila priority Ilel. Jak řekla, tak se i stalo.

S prvními paprsky nového dne se k hranicím Byrosova sídla dostavily i dvě malé postavy. Jejich zbroje chřestily, jako předzvěst destrukce a smrti. Dreb měl na tváři úsměv, ale jeho oči zůstaly tvrdé, jako kámen. Gerdolova tvář byla stále pokryta zasychající krví, i plnovous měl potřísněný a neupravený. Jeho výraz dával jasně najevo úmysl, s jakým přišel.
Byrosova ochranka značně ochabla. Dva muži strážící hlavní vchod téměř spali ve stoje, když se trpaslíci přiblížili. Byly na nich jasně patrné stopy probděné noci, přesto duchaplně tasili meče proti rázujícím vetřelcům.
,,Vypadněte!" vyštěkl Gerdol. Oba vojáci si jasně pamatovali jak těžké bylo proti bratrům bojovat. Rychle se po sobě podívali a jednoznačně zvolili život před smrtí. Vchod byl volný.
Trpaslíci vstoupili do útrob Byrosova sídla. Krátká chodba lemovaná několika dveřmi je dělila od vstupu do hodovní síně. Opět jen dva muži strážili zdobně vyřezávané dvoukřídlé dveře, na které byl majitel tak pyšný. Strážci rychle tasili meče, ale bratři měli v rukávu malý trik. Dvě skleněné lahvičky proletěly vzduchem , aby se na konci své dráhy změnily v jednu velkou ohnivou kouli. Ozbrojenci popálení snad na celém těle se do boje již nepustili. Ožehlé dveře nekladly při otvírání žádný odpor.
Když trpaslíci vstoupili do hodovní síně, Byros zrovna vyprostil meč ze zad svého dalšího strážného.
,,Srab jeden" zavrčel šlechtic ,,Sotva uslyšel výbuch, pokusil se utéct." S nebezpečným úsměvem se obrátil k trpaslíkům ,,a ony to jen podzemní krysy přišly pro kousek sýra."
Dreb sevřel sekeru a udělal krok vpřed, ale bratrova ruka jej zastavila.
,,Je můj" zavrčel Gerdol a tasil meč. Pomalu se s Byrosem blížili k sobě. Trpaslík si naposledy upravil držení štítu; lidský šlechtic od pasu vytáhl ještě dýku a už bylo slyšet jen nárazy ocele o ocel. Byros v oděvu z jemného hedvábí poskakoval kolem trpaslíka útočící jak mečem, tak dýkou, aby našel mezeru v soupeřově obraně. Gerdol se držel zpátky. Většinu ran zachytil štít, ale protiútoky byly značně obtížné. Bodnutím i seknutím se muž rychle vyhýbal, aby pak okamžitě zaútočil na odkrytý trpaslíkův bok. Již několikrát čepel dýky sjela po kroužkové zbroji.
Boj se brzy dostal do slepé uličky. Gerodlovo umění boje se štítem drželo lidského šlechtice od úspěšného zásahu, ale Byros byl dost rychlý, aby trpaslíkovu meči vždy unikl.
První chyboval trpaslík. Do vykrytí dalšího úderu dal více síly, než chtěl. Šlechticův meč sice úspěšně zaduněl o štít, ale Gerdolova ruka se dostala daleko od těla. Byros okamžitě zaútočil dýkou na nechráněný obličej. Trpaslík na poslední chvíli zvedl ruku s mečem, aby ránu vykryl. Hrot dýky však úspěšně pronikl zbrojí a okusil trpasličí krev. Gerdol zasyčel bolestí. Nevědomky povolil stisk a meč mu vypadl z ruky. S jeho zazvoněním se na Byrosově tváři rozlil vítězný úsměv. Ten však okamžitě zmizel, když mu ruka v železné rukavici popadla zápěstí a smýkla s ním na stranu.
,,Teď já" zavrčel Gerdol, zatímco držel šlechtice. Hrana štítu dopadla na tvář vyděšeného Byrose. Trpaslík bušil, dokud v něm byl nějaký vztek. Když skončil, nechal tělo se zbytky hlavy dopadnout na zem.
Náhle jeho pozornost upoutal drobný pohyb. Rychle otočil hlavou, aby spatřil elfku stojící u jednoho z východů z místnosti. Byla to ta, co mu včera polila kalhoty vínem. Byla vyděšená, ale neutekla. Kývl na ni.
,,Zdá se, že už Byrosovi nesloužíš" pomalu promluvil Gerdol ,,Můžeš tu zůstat, nebo si sbal věci a někam uteč. Pokud chceš, můžeš jít s náma. Ale v tom případě radši utíkej rychle pro věci. Nebudeme tady čekat. Půjdeme pomalu po cestě přes pole." Když domluvil, zvedl svůj meč a vrátil jej do pochvy. Kývl na svého bratra a vydali se pryč, nechávaje elfku s jejími myšlenkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 12. října 2012 v 21:42 | Reagovat

Opět si mne překvapil svým pokračováním a laskavým srdcem. Moc se Ti to povedlo :-)

2 Amia Amia | Web | 12. října 2012 v 22:18 | Reagovat

Popisy bitvy ti jdou, Agreneji a popis myšlenek smrtelně nemocné elfky byl tak výborný :-)

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 14. října 2012 v 22:36 | Reagovat

[1]: Tvá část je taky velmi povedená. Vzala si to krásně do hloubky. :-)

[2]: Opravdu? Mě osobně se zdají divné, nudné, divné. :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama