Hledám svůj svět

20. listopadu 2012 v 12:06 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Myšlenkové cesty jsou nevyzpytatelné asi stejně, jako cesty víry. Dnes jsem byl poctěn to opět zažít na vlastní kůži. Co se stalo? Nic velkého. Jen v jedné volné chvíli se má mysl pozastavila nad tvorbou, kterou tak ,,úspěšně" dotahuji do konce.


Kdo aspoň trochu zná můj blog, a zvědaví návštěvníci, kteří se proklikají všude, jistě zná torza mých projektů v různém stádii rozkladu a nedokončení. Jako takový řádný příklad poslouží můj příběh na pokračování ,,Lovci andělů". Sám jsem oznámil pozastavení tvorby a vlastně se k ní nikdy nevrátil. Podobný osud zřejmě čeká i ,,Příběhy z Ketrosu". I přes několik nápadů, jež dodnes nepoznaly světlo světa, ale jen temnou zář v mé hlavě, se pokračování neobjevilo řádnou dobu a opravdu netuším, jestli se kdy objeví.
A to je jen vrcholek ledovce. Je to jen ten bílý kus, který mohou vidět všichni. Jen málo lidí, vlastně asi nikdo, neví o nápadech, které chřadnou nedostatkem prostoru, ať už uloženy v mém počítači, či v útrobách mé mysli. Skomírají prostě tím, že se jim nevěnuji, že jsem je nechal být. Sám sebe se stále ptám, čím to může být.

Věřím tomu, že dnes z temnoty podvědomí vytanula prostá a jednoduchá odpověď. Odpověď na otázku, co potřebuji. Snad se mnou budou ostatní píšící souhlasit.

S blížícím se LabyrintConem, setkáním fanoušku Pavla Renčína s jejich oblíbeným autorem, které si letos musím nechat ujít, se vynořily mnohé vzpomínky na loňský ročník, jehož jsem se poprvé účastnil i já.
Upřímně už ani netuším, kde jsem to zaslechl, jestli během křtu Věku nenávisti, či přímo v místě setkání, ale dnes se mi opět připomnělo něco, co Pavel ten den zmínil. Řekl, že s ukončením trilogie se dostává do světa, o kterém vždy chtěl psát, a proto se můžeme těšit, co přijde dál.
V mé mysli náhle sklaply ocelové čelisti tak hlasitě, že to museli slyšet i okolostojící lidé. Řešení mého problému se náhle zjevilo jako dlážděná cesta uprostřed pustiny. Svět, o kterém budu opravdu chtít psát! Svět, jehož vývoj se stane přednější než ostatní jednorázové povídky. Svět, ve kterém se usadím.

Tato myšlenka je možná prvním krokem, ovšem zůstává dlouhá, předlouhá cesta. Najít onen ,,ideální" svět není zrovna jednoduché, obzvlášť pro mě. Důkazem vlastně může být množství oněch nedokončených projektů. Samozřejmě bych se mohl vetřít do již stvořeného světa. Nebylo by to poprvé, jak napovídá příběh na pokračování z herního světa Dragon age, jenže nejspíš by i to bylo odsouzeno k zániku, kdyby se Elenya (spoluautorka) nestala takovým mým pohonem. Její příspěvky mě vedou k tomu, abych se tomuto projektu nadále věnoval. Abych pokračoval. Sám bych nevydržel.

Nezbývá nic jiného, než promazat kolesa mé fantazie a najmout pár Múz na plný úvazek. Zdá se, že skutečně to, co potřebuji, je svět, ve kterém se dokážu usadit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 20. listopadu 2012 v 14:28 | Reagovat

To máš asi pravdu, potřebuješ určitou stabilitu, pak se možná část problému  nebo rovnou celý, vyřeší. Mě osobně nikdy nedělalo problémy přehupovat se do nových, jiných světů, i třeba ve velmi krátkém intervalu, mě stačí vžít se do mé postavy, naživo, prožívat vše s ní a hned jde vše jako po másle. Samozřejmě ne vždycky, pokud není inspirace, není ani tvorba.
Ale jsme na tom téměř podobně. Měla jsem a mám na blogu taky několik rozepsaných povídek a nikdy jsem je nedokončila, ale ze zcela jiného důvodu než ty, ale to už sám dávno víš. Náš Dragon age je pro mne určitá výzva a je jedinou povídkou, u které jsem vydržela takhle dlouho a doufám, že vydržíme oba společně až do samého konce. :-)  :-)

2 Amia Amia | Web | 22. listopadu 2012 v 23:10 | Reagovat

...
Hledáš? Nemáš?
Kapka se rozpila v papíře.
Trhliny, prasklinky, tenké jak vlas i tvrdé jako pěst. Rozbitá noc. Rozpitý hlas.
Tvrdost křemene? Křehkost skla.
Hledá. Nemá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama