Záhada ztracené pokličky

18. prosince 2012 v 19:45 | Agrenej |  Chybové zprávy

Život na kolejích občas přináší různé radosti a starosti. Člověk by se kolikrát opravdu nedivil, co všechno se může stát bez zjevného logického vysvětlení.

Z doslechu a zážitků mám dojem, že ztráta různých pochutin ze spíše, ledničky a podobných skrýší je poměrně naprosto běžnou záležitostí. Ostatně hlad mají všichni ubytovaní a občas se člověk prostě zapomene zmínit o tom, že si něco od druhého půjčil. Dokonce i sdílení potřeb běžného života je naprosto běžné. A tak se občas stává, že se něco někam založí, ztratí, vymizí.
Logické vysvětlení, když se ztratí například hrnek, sklenice, příbor nebo i větší kusy nádobí jako talíře a hrnce se nachází velmi snadno. Ovšem co si myslet o tom, když se ztratí taková poklička od hrnce? Jak rozlousknout záhadu takového formátu?

Zdá se to i Vám tak neuvěřitelné, nebo má fantazie se dostává do tak hlubokého propadliště, že nevymyslí prosté vysvětlení ztráty tak běžné věci? Ostatně při jaké činnosti by mohl onen předmět vymizet z bytu? Obvykle se používá zároveň s hrncem, tak kdo by ji odnášel samostatnou? Možná ji někdo vzal s hrncem a vrátil zpátky jen jej? Ovšem, to by si někdo musel uvědomit, že ji používal. Jak se může ztratit poklička, když ji nikdo nepoužívá? Napadá Vás něco? Mě snad jen černá díra…

****

Ticho pozdní noci, lépe řečeno brzkého rána je jediným svědkem lehkých kroků. Postava jako stín se beze svědků pohybuje po dlouhé chodbě. Jako kočka očima probádává tmu hledající svou nic netušící kořist. I ti nejotrlejší milovníci párty a alkoholu už odpadli, aby svým tělům dopřáli aspoň pár hodin spánku. Nebylo důvod se tedy bát.
Stín pomalu z kapsy vytáhl své oblíbené nářadí a přisunul se k namátkou vybraným dveřím. Šperhák snadno pronikl do zámku a prstům prostým opakováním zabralo jen pár vteřin přinutit jej k poslušnosti. Dveře se bez jediného zavrzání otevřely.
Duši zaplavil pocit úspěchu. Tsunami uspokojení nad proniknutím do cizího soukromí. Tak neuvěřitelně slastný pocit vítězství! Ale copak k dokonalému štěstí stačí jen stát v temné chodbě číslo bytu? Ne. Je zapotřebí více. Je zapotřebí kořist. Něco malého, něco, co by Stínu připomnělo jeho další z mnoha úspěchů. Pomalu se vkradl dál do hlubin pokojů. Namátkou otevřel jednu ze skříněk, ruku vnořil do jejích útrob a vytáhl první, co se mu dostalo pod prsty.
,,Poklička!" proletělo mu myslí vítězné zařvání a ve stejné tichosti, v jaké vstoupil dovnitř, i odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 18. prosince 2012 v 20:12 | Reagovat

:-D  :-D Možné je vše, ale je to divné, to máš pravdu. Pochopím cokoliv jiného, ale pokličku!!! Rozum mi nad tím zůstává stát.

2 rezava-bestie rezava-bestie | Web | 18. prosince 2012 v 20:32 | Reagovat

Ty se mi ztrácí docela běžně... většinou jsou zamotané v utěrce/hadru/ručníku, zapasované v jiném hrnci, vyhozené v koši (většinou když cedím brambory a opařím se, švihnu ji tam za pokřiku spousty sprostých slov a ihned na ni zapomenu), případně zapadlé za sporákem.

3 Annika Annika | Web | 18. prosince 2012 v 21:23 | Reagovat

ta druhá část mě opravdu rozesmála :-D

4 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 21. prosince 2012 v 22:05 | Reagovat

:-D Já bych to svedl na kslerózu, ta nám vykrádá byt poměrně často. :-D

5 Amia Amia | Web | 23. prosince 2012 v 0:19 | Reagovat

:D :D :D
Velmi dobré. A kdyby jste tam nějaký Stín měli, i velmi pravděpodobné. Musí být nějaký důkaz pro sebe samého, že to opravdu umím, nět? Jako pohlednice z dovolené :-D
U nás se ztrácí jen nádobí. Vysvětlení? Jednoduché - někdo to rozbije, v tichosti vyhodí, uklidí střepy a pak zatloukat zatloukat zatloukat ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama