Únor 2013

Nekonečno

26. února 2013 v 13:32 | Agrenej |  Poezie

Černé dno
Vůně prázdných plic
Světlo když němě zívá
A oči únavou přivírá

Na chvíli zavládne temnota

To temno
Jež svit věčných svíc
Úzkostlivě hlídá
Je jen jedna pravda sivá

Nestačí ti délka paží
Když láska je bez hranic

Jeden vesmír - jedna buňka

Brzdy?

21. února 2013 v 11:47 | Agrenej

Zase jednou po x letech jsem zavítal do ,,Mekáče". Venku se podzimní déšť rozhodl očistit prašné ulice a na pomoc si zavolal chladný vítr. Dokonce i mé útroby vydaly pár protestních zvuků, aby mě do onoho blízkého místa zavedly. Času bylo dost, tak proč by ne.

Hrátky s foťákem - Když už je ten Valentýn

14. února 2013 v 18:00 | Agrenej |  Galerie
Bohužel, čerstvá růže nebyla k sehnání, tak jsem trochu improvizoval...



A máme tu opět Valentýna

14. února 2013 v 13:15 | Agrenej |  Nad šálkem čaje

A máme tu opět čtrnáctého února a řádek v kalendáři zdobí jméno Valentýn. Díky cizokrajným móresům, den přisuzován lásce. A přesto o něm rok co rok slýchávám, jaký to obyčejný, prostý den, obchodníky zveličován pro lepší zisky. Ale no tak. Vánoce už jsou taky komerční, až hrůza, a stejně je lidé hojně slaví i bez víry.

Když zdobí mráz

11. února 2013 v 9:33 | Agrenej |  Galerie
Možná si někteří návštěvníci ještě vzpomenou na článek z druhé poloviny prosince, kde jsem umístil několik fotek zamrzlé krajiny. (Konkrétně na TENTO článek) Protože se tak nějak nemůžu probrat z letargie, způsobenou zkouškovým obdobím, vytáhl jsem další řadu fotek z onoho dne, i když dnes vše krásně přikrývá sníh.



Prosté oči

5. února 2013 v 20:16 | Agrenej |  Poezie

Mé oči, ač prosté, hnědé,
kulaté, stejně jako tvé,
mé oči vidí víc, než je patrné.

Jak když černou tuží
pokryješ lístky ze zlata.

Mé oči, mysl správně tuší,
vidí něco, co mě vidět neučili.

Hlad v Bílém průsmyku

4. února 2013 v 10:55 | Agrenej |  Próza

Jarl Balgruff Velkomožný se pomalu zvedl ze svého trůnu v Dračí síni. Jeho blonďaté vlasy prohrábl náhlý závan průvanu, když s elegancí jemu vlastní pomalu sestoupil z vyvýšeného pódia, aby se usadil u jednoho ze dvou dlouhých hodovních stolů. Podlouhlé ohniště mezi stoly ozářilo jeho lehce znuděnou tvář rámovanou zlatým vousem. Zbytek dvora chování pána napodobilo a i oni se usadili na svá místa. Nastal čas oběda.

Zase pro jednou haiku

1. února 2013 v 16:50 | Agrenej |  Poezie

V tom dnešním dni se má mysl nechce tak úplně rozhýbat, ať se snažím, jak se snažím. Přesto se tak nějak samovolně v mé hlavě vytvořil nápad, inspirovaný náhlou oblevou a teplým počasím. Jen nějak jsem nebyl jistý, k jaké konkrétní podobě nového počinu se přiklonit, tak nechám na Vás, které haiku se bude více líbit.