Vlak života

20. března 2013 v 16:51 | Agrenej |  Próza

Má největší lásko,

válka stále pokračuje a zdá se, že snad ani nenajde svůj konec. Už si ani nepamatuji, v kolika zákopech jsem musel dřepět, stejně jako už nedokážu spočítat dny, během kterých se mi po tobě stýská.
Opět jsme se přesunuli. Dlouhý a únavný pochod vystřídal další ze zákopů. Bláto se zdá být všude stejné a jídlo chutná všude snad ještě hůř. Přesto se však neustále snažím, aby tvůj obrázek zůstal co možná nejčistější. Neustále jej nosím u sebe a nikdy jej neodkládám. Pomáhá mi si uvědomovat, že když už musím bojovat, tak ať je to co nejdál od lidí, které miluji.


Možná jsi již slyšela něco o tom, že jsem byl v bitvě zraněn. Bohužel, tyto zvěsti jsou pravdivé. Nemusíš se však o mě bát. Jsem v pořádku. Stalo se to před několika dny. Nepřítel na nás tvrdě vyrazil a pokusil se obsadit naše pozice. Bylo jich všude plno, ale nějak se nám dařilo si je držet od těla. Jejich dělostřelectvo nás zasypávalo granáty každou chvíli, a aby toho nebylo málo, naši dělostřelci se nás pokusili podpořit. Těžko říct, kolik z nás padlo za oběť vlastní palbě. Já jsem však ten den sklidil taky svůj díl. Střepina mi prošla nohou. Měl jsem však velké štěstí.
Mezi vojáky se šíří taková zvěst. Je o vlaku pendlujícím po celé délce fronty, kde jen to koleje dovolují. Údajně se snaží být vždy co možná nejblíže k největším bitvám. Říkají mu ,,Vlak života", neboť se v podstatě jedná o putující nemocnici. Chirurgické sály, lékařské zásoby, skuteční doktoři, ne ti řezníci z armádních lazaretů, kteří by snad nejradši usekli vše, co na vojákovi vypadá raněné. Říká se, že Vlak života od začátku války zachránil na tisíce životů. A já v něm byl.
Železnice jej v den, kdy jsem byl zraněn, dovedla velmi blízko k frontě. Stanice, kterou využili jako dočasný přístav, se nacházela snad jen půl kilometru od zákopů. A přesto si pamatuji, jak všichni byli profesionální, jak rychle, precizně a s chladnou myslí brali jednoho pacienta za druhým. I když moc dobře všichni věděli, že kdykoliv se vlak může rozjet, kdyby nás nepřítel donutil k ústupu. Naštěstí se jim to tehdy nepodařilo a my, ranění a unavení, jsme mohli použít onu stanici jako dočasnou ubikaci, než nás poslali zpět.

Doktor mi tehdy řekl, že se jedná jen o pořádný škrábanec, že mi střepina nepoškodila v noze nic důležitého, proto ti nyní píšu opět ze špinavého zákopu, místo toho, abych ti to teď vyprávěl osobně. Přesto se však za ně všechny každou noc modlím, stejně jako se modlím za tebe a všechny u nás doma. Doufám, že už to krveprolití brzy skončí a my budeme moci domů. Nemohu se dočkat, až tě zase uvidím.

Navždy do tebe zamilovaný
Voják
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča... Verča... | Web | 20. března 2013 v 17:24 | Reagovat

Tak to je krása, né že ne fakt!

2 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 20. března 2013 v 19:16 | Reagovat

Atmosférou mi to připomíná Remarqua. Líbilo se mi, zajímavé pojetí Tématu i řešení podpisu. :) Jen by mi možná přišlo víc odpovídající, kdyby dotyčný psal zájmena oslovující slečnu (ty, tobě) s velkým T.

3 Amia Amia | Web | 21. března 2013 v 11:46 | Reagovat

Je to krásné.
A ,,t" jsem si vůbec nevšimla :-D

4 Elenya Elenya | Web | 21. března 2013 v 15:36 | Reagovat

Moc krásné a jeden z dalších důkazů, že láska překonává ledacos. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama