Šipky lásky

7. dubna 2013 v 23:31 | Agrenej |  Próza

,,Tak co? Už máš čím platit?" obořil se holohlavý hromotluk na malé stvoření tolik podobné dítěti, ale mnohonásobně staršímu. Bělostná křídla se maličkému zatřásla strachy.

,,Kerlo, vždyť víš jak to je" dodal si odvahu ,,Já vím, že ti dlužím peníze za to, co jsem tu propil, ale když mi nevrátíš ten luk s toulcem, tak mě vyhodí z práce. Já ti to vážně zaplatím, přísahám"
,,Na to zapomeň!" zamračil se ještě více barman ,,tady jsi na Zemi, ne na Nebesích, Amorku! Tady se dluhy platí! I ďáblové to chápou a nesnaží se mě podvést! Vypadni a bez peněz se nevracej!"
Maličký se přikrčil při síle Kerlova hlasu a radši rychle vycouval zpět na ulici.
Z šedého nebe se zrovna začaly snášet kapky o velikosti zralých hrachů. Zapadlá ulička, o které snad nevěděli ani obyvatelé přilehlých domů páchla výkaly zatoulané zvěře a návštěvníků částečně nadpřirozeného lokálu. Podzim pomalu dozrával a blížil se čas, kdy předá vládu Zimě. To však Amorkovi nevadilo. Nebyl z tohoto světa a jeho vliv na něj byl nulový, kapky propadaly skrz jeho tělo, aniž by je cítil, ani asfalt nestudil jeho bosé nohy. Tak už to chodilo. Svět jej nedokázal ovlivnit, zato on dokázal ovlivnit Svět. Pokud by teda měl svůj luk.
,,Allisiane, zastavte" ozval se náhle hlas nad Amorkem. Jeho malé tělo se opět zatřáslo. Další nemilé setkání.
,,Co si přejete, šéfe?" otázal se a dodal si odvahu pohlédnout svému nadřízenému do očí. Anděl přistál kousek od něj a měřil si ho velmi nepříjemným pohledem.
,,Kde máš luk?"
,,Já… jsem ho schoval" pokusil se zalhat Allisian.
Amorkův nadřízený si jej chvíli prohlížel s nedůvěrou ve svých jasně modrých očích, než se rozhovořil:
,,To je teď jedno. Věc se má tak, že si přestal plnit plán. Pokud nezačneš něco dělat, uděláme něco my s tebou, je ti to jasné?"
Allisian němě přitakal. Radši nechtěl vědět, jak by mohl dopadnout. Naštěstí se mu dostalo velké úlevy, neboť anděl nemínil dále nic rozebírat a tak po pár dalších výhružkách opět odletěl a Amorek osaměl.

,,Kerlo, prosím, já ten luk vážně potřebuji!" škemral Amorek a pevně se držel barmanovy nohy. Hromotluka už pomalu začínala bolet hlava, když se Allisan před pěti minutami vrátil do baru. Teď to bylo však ještě horší. Ať se snažil jak se snažil, nedokázal malého škemrala ze sebe dostat.
,,Dobře!" vyštěkl náhle Kerlo rudý vzteky
,,Udělám malou výjimku" rychle zašátral v šuplících a něco odhodil na barový pult. Allisan se pustil barmanovy nohy a rychlým mávnutím svých malých křídel se vznesl na pult. Vykulil oči, když spatřil svazek šipek.
,,To… není můj luk" podotkl Allisan a otočil se na smějícího se Kerla
,,To opravdu není, ale co o vás, malých parchantech, vím, tak vaše moc není v luku, ale v něčem, co se může zapíchnout do těla. Tyhle šipky tu nechali ďáblové. Nic neumí, jen jsou z jiného světa, takže ti poslouží stejně. Až budeš mít prachy, dám ti luk"
Allisan zbledl, ale neměl na vybranou, vzal šipky a šel. Pomalu se procházel noční ulicí, přemýšlel, kde by v tuto hodinu mohl začít, když narazil na diskotéku.
,,Lepší místo asi nenajdu" zašeptal a vetřel se dovnitř.
Sál byl plný lidí. Hudba hrála tak nahlas, že Allisan měl co dělat, aby se vůbec udržel ve vzduchu. Přesto ale lítal nad lidma a vyhledával dvojice. Pomalu ze svazku vytáhl jednu šipku a pečlivě zamířil. Hod byl přesný a zasáhl jednoho z mladíků. Amorek se zaradoval nad skvělou muškou a zároveň nad tím, že ve svazku se vyjmutá šipka nahradila novou. Rychle pokračoval ve svém díle s nadšením, jaké už dlouho nepoznal, takhle jistě brzy svůj luk vykoupí zpět.

Allisan však netušil jednu věc. Přestože se páry, které vybral, našly i v tak velkém a hlučném davu, přestože zbláznění samou láskou spolu odcházeli, probouzeli se druhý den vedle osoby, kterou nemilovali. Krátký hrot šipek nevydržel dlouho v lidském srdci a brzy vypadl. A tak jeden z Amorků nosí zvláštní přezdívku - ,,Pomíjivá láska".
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barb Barb | Web | 8. dubna 2013 v 0:15 | Reagovat

Nádherné :) Kam na takové nápady chodíš? :-D

2 Stranger_in_darkness Stranger_in_darkness | Web | 8. dubna 2013 v 2:16 | Reagovat

100 sipekk pomijive lasky je nebo neni horsi nez jedna sipka te prave?

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 10:30 | Reagovat

[1]: To opravdu netuším, ale tentokrát jsme asi přišel pozdě. :-D Byly už jen zbytky. :-D

[2]: To už je silně diskutabilní věc. Každý člověk na to asi najde svou vlastní odpověď. Já však považuju pomíjivou lásku za ztracený čas. 100x ztracený čas, nebo láska, která je na pořád? Rozhodně beru lásku na pořád.

4 Elenya Elenya | Web | 8. dubna 2013 v 16:25 | Reagovat

Máme štěstí, že nás dva zasáhl ještě jeho šíp a ne šipka. :-) Taktéž mi připadá pomíjivá láska jako ztracený čas. ;-)

5 Amia Amia | Web | 8. dubna 2013 v 21:21 | Reagovat

To je roztomilé :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama