Vyšplhals na vrchol hory

16. dubna 2013 v 13:13 | Agrenej |  Poezie

Až nahoru ses vyškrábal,
nahoru pod mraky tak temné,
že pohlcují každou kapku světla.
Vítr hrozí, že tě shodí dolů
z té špice kamenné
a déšť tvá záda bičovat začal.


Ty tu stojíš celý mokrý,
otevřenou náručí vítáš blesky
bičující svými zlověstnými stuhami
celé širé lesy pod nohama.
Všichni utekli, jen ty hledáš trosky
azuru na nebi. Sám na špici a promočený.

V jedné setině vteřiny,
rychleji než mrknutím oka,
spatřil si malý zázrak.
Na vteřinu krátkou jsi byl svědkem,
jak své semeno zemi dala nebesa.
Ozvala se rána, jež umlčela všechny hromy.

Tvé oči slepil déšť,
celý ses třásl tou mocí kolem
a nespatřil, jak první květy se rozevřely.
Temnou bouři ozářily rudé okvětní plátky.
Rychle se šíří v okolí, horem, spodem,
nač stojíš? Běž!

Kam teď jít?
Lesy v úpatí se mění
na louky s rozkvetlými květy.
Déšť ustává, vítr ti trhá šaty
a ty stále koukáš na moře zářící,
na údolí prorostlé vraždícími květy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 16. dubna 2013 v 15:19 | Reagovat

Mám zas touhu běhat po lesích a užívat si svobody a krásy přírody. Děkuji za tvou inspiraci. :-)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 24. dubna 2013 v 22:46 | Reagovat

[1]: Nemáš vůbec zač. :-)

3 Amia Amia | Web | 7. května 2013 v 12:27 | Reagovat

Evokuje to tolik obrazů a emocí, že nevím, které se věnovat dřív :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama