Loučení

29. srpna 2013 v 12:00 | Agrenej |  Poezie

Propast mezi duší a tělem,
proč nemá jméno, nemá hranice?


Vlasce z mých očí čeří prostor,
háčky bez návnady marně kříží obzor.

Má lásko, vlak jede tak rychle,
srdce z hrudi mi rve!
Má lásko, spatřím tě ještě?

Vlasce z mých očí přetrhly se.
Zbytkem šiji tiše
propast mezi duší a tělem.

Proč nemá jméno?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | 29. srpna 2013 v 13:05 | Reagovat

Loučení s milovaným člověkem jsou vždy těžká a srdcervoucí. Víme své, viď? :-)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 17:03 | Reagovat

[1]: To, bohužel, víme. :-*

3 Ofélie Ofélie | Web | 29. srpna 2013 v 21:28 | Reagovat

Ta báseň doopravdy bolí. Děsivě přesný výběr slov. (vlasce! och a au!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama