Bestie ticha

10. března 2014 v 18:47 | Agrenej |  Próza
Kdo jsem? Otevřel jsem vůbec oči? Je ráno či noc? Vlastně, co je dnes za den, měsíc, rok? Je těžké odpovědět na jakoukoliv z těchto otázek. Už ani nevím, proč jsem tady, či kdo mě sem dostal. Vzpomínám si, že na začátku byla velká bolest, něco mě řezalo do rukou a do nohou. Pouta? Asi ano. Ale to bylo kdysi dávno. Už i ta bolest je pryč. Vlastně pocit, že mám fyzické tělo, které je schopné pohybu mi připadá velice vzdálený.

Žiju ještě vůbec? Je to možné, abych byl stále naživu, nebo je tohle smrt? Otvírám oči a zase je zavírám, ale vidím jen stále stejné černo. Jak to se mnou vlastně je? Vzpomínám si jen na poslední chvíle se světlem. Kolem mě se hemžila skupina lidí, čímsi do mě bodali, něco do mě strkali. Všude bublaly tekutiny. Jsem teda mrtvý? Zabili mě? Nebo žiju právě kvůli tomu? Netuším. Od té doby je jen a jen tma.

Někde kape voda. Občas kapky počítám: ,,Jedna… Dvě... Tři… Čtyři… Pět..."
Mám moc rád kapající vodu. Je to důkaz, že je kolem nějaký svět. Počítám vždy, když ji slyším. Tak dlouho, jak jen jsem schopný. Kdysi jsem jich napočítal přes dva tisíce, ale nyní jen do sta. Nemůžu si vzpomenout, jak to pokračuje dál. Chvíli se snažím vzpomenout a pak začínám znovu: ,,Jedna… Dvě… Tři… Čtyři…"
Občas slyším i jiné zvuky. Skřípání a různé pištění, ale už nejsem schopný říct, co takové zvuky může vydávat. Ale jsem za ně moc rád. Nesnáším ticho. Mám z něj strach. Velký strach. V té tmě je cosi, co se bojí zvuků, ale když není nic slyšet, ta věc se vrací a jde si pro mě. Chce to sežrat mé vědomí. Chce to sníst mé já. Ne, že by to byla velká porce. Bráním se útokům tak dlouho, ale prohrávám. S každým dalším útokem něco ztrácím. Ztrácím kus sebe. Bestie do mě zaboří své zuby a kus mě odtrhne. Jak dlouho to bude trvat, než mě úplně sežere?
Ne. Neměl bych na to myslet. Slyším kapky vody a ta věc je slyší taky. Nepřijde.

,,Devadesát pět, devadesát šest, devadesát sedm, devadesát osm, devadesát devět, sto… Jedna, dva, tři… čtyři… Ticho? TICHO?! TO NÉÉÉ" Ječím z plných plic, ale rychle mi došel dech. Žádný zvuk se nechce ozvat. Kapání nezačíná. Proč? Zase řvu, ale síly mě rychle opouští. Snažím se vydat jiný zvuk, ale nejde mi to. Plíce mám v jednom ohni. Ztěžka dýchám, ale i to mé funění se náhle ztrácí. Je ticho! Zatracené ticho!
Už je zase tady. Vnímám její přítomnost. Chci opět začít řvát, ale z krku mi nic nechce vyjít. Zase do mě zarývá drápy. Slyším ve své hlavě, jak mi buší srdce. Slyším každou kapku krve proudit mými žilami. A v tom šíleném hukotu ticha slyším hlas té stvůry! Slyším ji uvnitř své hlavy! Chce, ať se vzdám, ať se uvolním a příjmu ji. Můžu se stát pánem ticha… Ale já nechci! Jediné, po čem toužím, je zůstat, kým jsem byl! Ale kdo jsem? Jsem tady tak dlouho, že jsem zapomněl. Možná jsem byl šašek. Té myšlence se zasměju. Překvapivě slyším, jak můj smích krásně ladí s tím hrozným hučením ticha. Začnu se smát ještě více, ať ticho hučí v mé hlavě ještě více.
,,Jistě! Jsem šašek! Jsem pánem Ticha a královna noci!" můj smích se šíří prostorem, ale já slyším jen radostné hučení, kvílení a vrzání Ticha uvnitř mé hlavy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 10. března 2014 v 18:55 | Reagovat

Ach ano, ticho může být vykoupením, zároveň ale vražedné. Nacisti ho prý dříve používali jako nejděsivější formu mučení, jistě na tom bude pravdy hodně. :-)

2 konecnestebou konecnestebou | E-mail | 10. března 2014 v 19:05 | Reagovat

Na blogu jsem už pár měsíců..ale ještě nikdy jsem nečetla tak úžasný článek..je opravdu dokonalý!.. tolik emocí..hltala jsem každou větu..myslím,že to nebude naposledy,co jsem si tohle přečetla..opravdu dokonalý!..

3 Akia Akia | Web | 12. března 2014 v 18:19 | Reagovat

Teda Agreneji, kde se v tobě tohle vzalo? :-)
Ne že by to bylo výrazně jiné než ostatní tvoje prózy, ale je v tom něco, co úplně nesedí. Možná jenom popisy? Odkázán na zvuky, beze světla...
Jo. To bude možná ono

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama