Dopiš příběh: Spolubydlící

8. května 2014 v 11:59 | Agrenej |  Próza
Tato povídka patří do projektu Dopiš příběh, původně u Siwy. Začátek příběhu najdete na blogu Amii a to konkrétně ZDE. Ale nyní již k povídce.


Dominika instinktivně zareagovala na pohled své spolubydlící a otočila se. Za sebou však spatřila jen příliš dobře známou rozšklebenou tvář zdi s dokořán otevřenými dveřmi. Okamžitě se obrátila k Zině a k jejím ranám. Zininy oči však stále koukaly do oněch míst se stejným poděšeným výrazem.



Práskly dveře a do bytu vnikla trocha čerstvého vzduchu. Už od pohledu strhaná Dominika se dovlekla do koupelny, aby si napustila vanu. Dnešního dne měla už dost.
Už to bylo dlouho přes hodinu, co sanitka zastavila před jejich bydlištěm a její posádka přispěchala na pomoc bledé, téměř nedýchající Zině. Zmizeli s ní tak rychle, až se Dominika musela několikrát přesvědčit, že skutečně její spolubydlící stále neleží na podlaze.
Moc dlouhý čas na přemýšlení si nedala. Rychle sbalila nějaké Zininy věci do tašky a vydala se na cestu do nemocnice. Klíče od auta radši nechala doma. Rozhodně se necítila ve stavu, kdy by byla schopna řídit.
Nyní po návratu domů pocítila v plné síle vyčerpání, které ji dnešní zážitek přinesl. Vytáhla si láhev vína a sklenici si naplnila až po okraj. Jedním douškem ji vyprázdnila, ale rudá tekutina z láhve prázdné místo rychle opět zaplnila. Se sklenicí v jedné ruce a s lahví ve druhé přešla do místnosti, kde našla krvácející Zinu. Igelit i mísy s rudou tekutinou stály tak, jak je viděla naposledy. Nyní však neměla sílu se tím zabývat. Byla vyčerpaná.
,,Až po koupeli" špitla do ticha prázdného bytu a přesunula se do koupelny.

Ležela až po krk ve vodě. Horká průzračná tekutina zbavila svaly napětí a Dominice do mysli vetkala klid. Nyní již však voda pomalu chladla a láhev od vína stála vyprázdněná do poslední kapky. Tma zavřených očí a ticho místnosti ztratily podtón temné události a dostaly léčivé účinky.
,,Ty potvoro! Víš, kolik mě stálo úsilí tu svini podřezat?" slova plná nenávisti se náhle začaly odrážet od stěn. Dominika zprudka otevřela oči. Na vteřinu ji oslnilo světlo žárovky a ostrá bolest na krku. Její zrak byl obrazem dokonalého překvapení, když spatřila malou žiletku ve své ruce. A rychle rudnoucí vodu ve vaně.
,,Kdo… zachrání… tebe… mrcho?" zachrčela Dominičina ústa slova, která nevyšla z její mysli. Poslední slova, než se na očích usadila věčná temnota.


Myslíte si, že toto není dobrý konec povídky? Zapojte se také a napište svůj vlastní. ;-) Odkaz na něj pak vlože do komentářů pod začátkem povídky (ZDE).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sarinka Sarinka | Web | 8. května 2014 v 15:45 | Reagovat

Pekne napísané :)

2 Amia Amia | Web | 8. května 2014 v 22:27 | Reagovat

Ohohó, to bylo fakt náhlé :-D
Teda, čekala jsem něco takového, ale stejně jsem povyskočila při tom řevu :-)

3 Siwa Siwa | Web | 9. května 2014 v 0:01 | Reagovat

Tak to je výborné zakončení. Až dopíšu povídku do letošního New Weird, chtěla jsem zkusit i tohle, když už to Amia oživila (musím poděkovat na jejím blogu, moc mě to potěšilo), ale po tomhle nevím, nevím, jestli budu mít odvahu. :D Jako Amia, při tom řevu jsem povyskočila (ale na rozdíl od ní jsem nic takového nečekala). :-)

4 Elenya Elenya | Web | 10. května 2014 v 13:38 | Reagovat

No páni, ty ses zase předvedl. :-) Něco takového jsem rozhodně nečekala, což je rozhodně pozitivum. Uvidím, jestli to někdy zkusím také. :-)

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 12. května 2014 v 18:54 | Reagovat

Děkuji za komentáře. :-) Jsem moc rád, že se můj konec setkal s tak pozitivním ohlasem. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama