Věž za oknem

16. července 2014 v 10:00 | Agrenej |  Poezie
Tisíc schodů na věž,
tisíc schodů dolů,
tisíc úspěchů,
tisíc ztrát,
než na bezvládné tělo
zahledí se tvůj vnitřní zrak.
Na kterém stojíš,
když díváš se z domu
na věž,
co vede do oblak?



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 16. července 2014 v 12:17 | Reagovat

Ty schody na věž jsou skutečně záludné, hlavně nyní, v tom teplu. Člověk by nevěřil, jak rychle ho teplo dokáže obrat o síly, což mi právě připomněl onen verš se ztrátami. :-)
Moc krásné a fotky rovněž. :-*

2 Annika Annika | Web | 17. července 2014 v 17:54 | Reagovat

Krásná Trúba a ještě krásnější slova!

Nahoru jsem lezla jen jednou a už dávno, ani si nepamatuji, jak to tam vypadalo. Vybavuji si jen tmu na schodech, chladnou drsnou zeď, a že dole u vstupu hráli z rádia Robbieho Williamse :D
Ach jo, při tvých článcích s fotkami se mi vždycky začne stýskat po rodném kraji :D

3 Andrea Andrea | Web | 18. července 2014 v 10:19 | Reagovat

Zdravím,

spojení té básně s fotkou na mě působí tak tajemně. :) Krásná poezie! :)

S pozdravem Andrea

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama