Byl jsem dobrej

28. září 2014 v 15:54 | Agrenej |  Chybové zprávy
Vladimír Mišík - Byl jsem dobrej

Jednou za čas se stane, že poslouchám rádio zrovna ve chvíli, kdy hraje výše vložená Mišíkova píseň. Přiznám se, že má na mě mnohem větší vliv, než bych si byl ochotný připustit. I já býval dobrý, i když smíchem jsem se zrovna neživil.

V čem jsem tedy byl dobrý? Učení mi šlo vždy poměrně snadno (rozhodně snadněji než dnes), nápady pro psaní jsem kdysi také sypal z rukávů mnohem jednodušeji. Ale to, co mě skutečně bodne při poslechu oné písně, a proč při sezení zneklidním je kytara.

Ano, hrával jsem na klasickou španělku, chodil na ZUŠku a za nějaké čtyři roky mi učitel s hrdostí oznámil, že už mi dává na učení skladby, které se normálně dávají až na konzervatoři. No, nikdy jsem se je nenaučil, neboť v tu dobu jsem se již s ním pomalu loučil. Proč? Protože jsem se celé dlouhé roky možnosti, že bych hrál na kytaru, vyhýbal. Místo abych začal ještě na základní škole, jsem se do studia sladkého dřeva pustil až na střední škole. S jejím koncem jsem vzdal i další studium na ZUŠce, neboť mě čekala nová výzva s názvem Vysoká škola. Tak nějak jsem správně tušil, že již nebudu mít čas chodit na hodiny kytary.

Když nade mnou přestal viset Damoklův meč (žádné hodiny, žádné vystoupení, žádné nahrávání) i můj zápal pro hraní začal uvadat. Dojíždění na školu a čas trávený tam mi bral dost energie, takže přes týden jsem na trénink neměl náladu vůbec. Přesto jsem občas našel pár chvil na projetí mého základního repertoáru - tří skladeb, které jsem uměl na výbornou a používal je při vystoupení, ale nakonec se vše začalo zdát lepší, než se zase něco učit, i když se jednalo o skladby a ne o školní předměty.

Po dlouhé době ticha jsem začal cítit touhu opět hrát. Asi v tom má prsty prokrastinace, neboť letos začínám psát bakalářskou práci. Z mých dřívějších pokusů o nový začátek jsem se naučil, že potřebuji nějakou novou skladbu, která by mě nadchla, ale nebyla ani nějak moc těžká, abych se s ní vůbec dokázal poprat. K mému překvapení jsem ji v pátek objevil:

Ctibor Süsser - Azurit

V hlubinách internetu jsem vyhrabal notový zápis a pustil se do cvičení. Je to opravdu krásná skladba, která se zatím zdá být tak akorát náročná, aby to bylo zajímavé, ale dost lehká, abych vnímal vlastní zlepšování a nevzdal se kvůli časové náročnosti. Držte mi palce, když to zvládnu a nezapomenu na to, tak sem vložím video s výsledkem.

A co vy, milí čtenáři? Máte také něco, v čem jste byli dobří, ale již se tomu nevěnujete?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 28. září 2014 v 16:41 | Reagovat

Ano, jistě si pamatuješ na můj taneční kroužek scénického tanec, akorát s rozdílem, že já na něj nepřestala chodit kvůli nedostatku času, ale kvůli tamnímu kolektivu. Občas sice doma ve chvilkách času roztančím na chytlavou píseň opět své údy, ale už to samozřejmě není ono, co to bývalo, tančím už jenom sama pro sebe a ne pro potěchu davů lidí v divadle. :-)

Já ti každopádně držím palce, ať skladbu hravě zvládneš, jelikož ty na to rozhodně máš, má šikulko. Moc se těším, až si ji někdy od tebe poslechnu na živo. ;-) :-)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 28. září 2014 v 17:06 | Reagovat

Taky jsem bývala dobrá ve hře na kytaru... Hrála jsem v tri a vyhrály jsme s holkama i několik soutěží. Jenomže potom se moje maminka přestěhovala a musela jsem změnit i učitele kytary. To už nebyl génius jako pan Čtvrtek a nějak mne to netáhlo... A jako menší mi to dost dobře šlo na koni... Jenže k těm nesmím, protože kdybych začala zase jezdit, tak nechám všeho ostatního a žiju jen tím...Ach jo...

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 29. září 2014 v 19:25 | Reagovat

[1]: Možná to není co to bývalo, ale stále mě tím dokážeš snadno okouzlit. :-) A mockrát děkuji, že mi držíš palečky. :-)

[2]: No, na soutěže jsem nejezdil ani s kvartetem, ani sám. Možná i tím lépe. :-D Já jsem vystupování moc neměl rád, neboť jsem takový ten zalezlý introvert, co není rád středem pozornosti. :-D :-D
Tak pokud by to byl dobrý život u koní, který by dokázal i uživit... Jasné, ne vždy člověk může mít to, po čem touží, ale tak jednou za čas si zaplatit projížďku v nějaké jízdárně by nebylo na škodu, ne? :-)

4 Kika Kika | E-mail | Web | 30. září 2014 v 19:23 | Reagovat

Jak budeš psát bakalářku, tak podle mě nalezneš víc starých vášní a lásek ;)

5 Amia Amia | Web | 3. října 2014 v 21:27 | Reagovat

Já bych přísahala, že jsem tenhle článek už komentovala... No nic, tak znovu :)
Smutné, zvlášť jak o tom teď píšeš. Ale pokud ses takhle před lety rozhodl, že kytaru opustíš a zaměříš se na školu, je to v pořádku pokud toho teď nelituješ.
Snad jsi ji neopouštěl s lítostí (s lehkým sentimentem ano, ten je v pořádku) a teď si můžeš zahrát pro radost, bez stresu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama