Dragon age - Část sedmá

14. října 2014 v 13:44 | Elenya/Agrenej |  Dragon age
Je to až téměř neuvěřitelné, ale po dlouhé odmlce jsme opět zpátky. ZDE můžete najít předchozí části tohoto příběhu.
Jak už je zvykem, první část je psána Elenyí a druhá, následující po hvězdičkách, je psaná mnou.



Nesměle kývla a společně s trpaslíkem opustila páchnoucí putyku. Nebezpečně vyhlížející skupinka templářů už dávno odešla, aby uvěznila elfa podezřelého z nápomoci odpadlíkům, Elorya se přesto nemohla zbavit dojmu, že na ni každou chvíli někdo vyskočí z temného stínu. Nepříjemné mravenčení v zátylku dívku obíralo o pocit bezpečí, ač pár kroků před ní kráčel její oblíbený zachránce. Těžce polkla přes tuhý knedlík úzkosti v krku, založila paže na hrudi, načež rychle zatěkala očima do stran, jestli nezahlédne jakýkoliv podezřelý, či varovný signál. Přes živé masy lidí téměř nic neviděla, vysoké postavy kolemjdoucích zabraňovaly v rozhledu do okolí, až se začínala cítit jako ve stísněné kleci.

Dreb, hřející prokřehlé dlaně nad rozdělaným ohněm, začínal tím stojatým tichem usínat v sedě. Každou chvíli divoce zatřásl hlavou, ve snaze zahnat přicházející svět snění, musel porazit zákeřnou únavu, ale souboj nebral konce. Plné bdění se dostavilo po lehkém nakopnutí starší sestrou do pozadí. Krátce nadskočil, věnoval Ilel udivený pohled, co ji to zase popadlo. ,,Máš hlídat, ne tu podřimovat," zasyčela vyčítavě, usedajíc k hřejivému plameni táboráku. Nejmladší ze sourozenců otráveně zasténal. ,,No tak, Ilel, ber na svého brášku ohledy, vždyť máme za sebou dlouhou cestu." ,,Drebe, přestaň, krucinál, žertovat, tohle je vážná věc! Máš snad zájem o to být kvůli takové chvíli podříznut?" ,,Nebuď tak dramatická. Podívej, kolik tu obchází bytostí všech ras, kdo by šel po krku obyčejné obchodnické karavaně?" mávl nezaujatě rukou, že si svou neopatrností málem spálil prsty. ,,No právě proto, bratře," poslední slovo řekla s nebývalou ostrostí, aby konečně neposedný trpaslík začal přemýšlet. ,,Nejsou ti dva nějak moc dlouho pryč?" došlo mu ihned.

,,Pane Gerdole," chytila Elorya společníka za rukáv, čímž ho zastavila uprostřed chůze. Stáli přímo u brány, stačilo pouze prosmýknout se kolem zástupů lidí a byli volní. Dříve vážený obchodník nechápavě obrátil pozornost k vyděšené elfce za ním, na takové zdržování neměl příliš dobrou náladu. ,,Moc se omlouvám, že vás vyrušuji, ale já...já...," netušila, jak správně vyjádřit slova, navíc ani netušila, jestli to ví jistě. ,,Povídej," vyzval ji bručivě Gerdol, mnouc prsty kaštanový plnovous. ,,Mám pocit, že nás někdo od odchodu z hostince sleduje. Mám o vás strach, jste tu sám jenom s nemožnou elfkou, která ani není schopna boje. Prosím, kvůli takovým chvílím bych umět bojovat chtěla, naučíte mě to?" V očích drobné dívky se usadila skálopevná odhodlanost, poté však zaregistrovala za trpaslíkem podezřelou, zahalenou osobu. ,,Můj pane!" vykřikla vylekaně Elorya.

**********

Trpaslík instinktivně uchopil rukojeť prodloužené dýky, jež byla jedinou zbraní, co nosil s sebou do víru města. Okamžitě se otočil směrem, kterým se dívala elfka. Oči probodávaly každý stín, každý kout. Jediné co viděl, byli lidé obezřetně sledující trpaslíka s napůl vytáhlou čepelí.
Když se podezřele dlouho nic nedělo, otočil se na podpatku a vyrazil původním směrem.
,,Jdeme do tábora" prohodil přes rameno, aniž by se na Eloryi podíval.
Dívce poklesla ramena. Pomalu si všimla špatně skrytých pobavených úsměvů na tváří kolemjdoucích. Paranoidní trpaslík je prostě pobavil. Elorya se se sklopenou hlavou vydala stejným směrem jako Gerdol.

,,Tohle město není co bývalo" prohodil prostřední ze sourozenců, když se konečně vrátil do tábora ,,Najednou mají všichni plné sklady, věřili byste tomu?"
,,Vyzkoušel si i Štístka?" otázala se Ilel
,,Templáři ho odvlekli přímo před mýma očima. Asi by sebrali i mě, kdyby věděli, že přišel za mnou. Tady nám kšefty nepůjdou." povdychl si Gerdol a nabral pořádnou porci lákavě vonícího jídla. Misku si však nenechal, podal ji opodál nervózně přešlapující elfce. Do očí se jí stále nepodíval.
S další plnou miskou se pohodlně rozvalil u ohně a pohlédl na své sourozence:
,,Nějaké nápady co dál?" zeptal se ,,Opravdu se mi nechce brouzdat bývalou Dálií tam a zpět a hledat nové osady"
,,A co Lydes a Halamshiral?" nadhodil Dreb
,,Velká města. S tím co máme moc nepochodíme" odpověděla za večeřícího Gerdola Ilel ,,Většinu toho, co máme na vozech, si tam sami vyrábí. To nemá smysl." přihodila do skomírajícího ohně pár polen ,,Co Stinný výběžek? Je to nedaleko našeho vstupu do Hlubokých cest"
Gerdol odmítavě zavrtěl hlavou a rychle spolkl kus masa, které zrovna žvýkal: ,,Tamní Šedí strážci mají vlastní zásobovací karavany. Navíc by nám v naší výpravě nepomohli a poblíž není nic, kde bychom si mohli najmout žoldáky."
Dreb si odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost ,,A co…" neklidně se ošil ,,rod Terliků?"
,,Cože?" vyhrkli ze sebe starší sourozenci současně
,,No co…" opět se zavrtěl Dreb ,,Velká města jste zavrhli a okolní panství jsme projeli skoro všechny. Vsadím se, že dál na západ se ti taky moc nebude chtít, neboť bychom se dostali daleko od hor. Navíc Terlikové si udržují malou armádu, neboť na jejich hranici leží právě náš vstup do podzemí."
,,Ale zapomínáš na to, že celý ten rod propadl šílenství!" odvětil Gerdol
,,A ty zase zapomínáš na to, že otec s nimi obchodoval. To oni mu nejvíce pomáhali, když utekl na povrch!" Po Drebových slovech se rozhostilo ticho.
S lehkým povzdechnutím se Ilel zvedla na nohy a zamířila k jednomu z vozů.
,,Co je?" zavolal za ní Gerdol
,,Jdu říct Eloryel náš plán. Nejradši bych ji nechala tady, ale to je na ní."
,,Ilel," zašeptal trpaslík jméno své sestry, ta udělal pár kroků zpět, aby bratra lépe slyšela ,,Eloryel se chce naučit bojovat, ale nejsem si jist, že jí to s mečem půjde. Uděláš s tím něco?"
Ilel se usmála a vytáhla z opasku jednu ze svých dýk. Jejím hrotem si začala vybírat špínu zpoza nehtů ,,Dýka je lehčí než meč" prohlásila vědoucně a opět se rozešla k vozu, jež sloužil jako elfčino dočasné útočiště.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 14. října 2014 v 20:40 | Reagovat

Je dobré být zase ,zpátky', jelikož takových projektů je mi prostě líto se vzdávat. O to více jsem s chutí četla tvou část, která pobavila, nadchla a potěšila. :-)

2 Amia Amia | Web | 26. října 2014 v 10:15 | Reagovat

Jéje, ještě píšete :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama