Pavučina

29. října 2014 v 9:27 | Agrenej |  Poezie
Tiše si sedí
Ve větru se houpe
Spřádá svou síť


Tiše si sedí
Ve větru se houpe
Bere můj klid

Tiše si sedí
Spřádá svou síť
A já nevím kudy kam

V kruhu chodím
Přesto jdu rovně
Cesta vede do nikam

Tiše si sedí
Ve větru se houpe
Spřádá svou síť polopravd
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 29. října 2014 v 10:36 | Reagovat

Pavučiny jsou plnou součástí mého života, takže jsem na ně od pavouků zvyklá a toleruji je. Občas je ale něco se do nich náhodou zamotat a člověk si říká, jak to jejich vlákno je skutečně moc pevné, chytí a téměř nepustí.

Tu moji poslední větu o chycení a nepuštění mi připomněla tvá báseň, která se ti zase moc povedla. :-)

2 Annika Annika | Web | 29. října 2014 v 20:28 | Reagovat

Krásná báseň, nenacházím slova, jak své dojmy vyjádřit... prostě... se fakt povedla! :-)

3 Reina N. Reina N. | Web | 30. října 2014 v 15:08 | Reagovat

Překrásná báseň. ^^

4 Kika Kika | E-mail | Web | 30. října 2014 v 19:22 | Reagovat

Básnička má určitě co říct, krásně se čte, člověk se u ní cítí a vcítí, poklona!

5 Amia Amia | 8. listopadu 2014 v 19:39 | Reagovat

Moc krásné, rytmus kolébající a strašidelný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama