Platonická láska

1. října 2014 v 13:20 | Agrenej |  Poezie
Světlo, co září nejtemnější tmou,
bezpečný přístav pro mou duši strhanou.
Úsměv tvůj, léčivý to pramen,
bez tebe s krásou bude ámen.


Chci vykouzlit radost na tvé tváři,
ať hvězdy štěstí v očích ti září,
přeji si slyšet tvůj smích
dlouho do noci.
Tvé sny podpořím na úkor mých.

Co za to žádám?

Buď světlem, co září nejtemnější tmou,
bezpečný přístav pro mou duši strhanou.
Vždyť úsměv tvůj je léčivým lektvarem,
bez tebe s barvami světa bude ámen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 1. října 2014 v 16:14 | Reagovat

A já jsem ráda tvým bezpečným přístavem, který ti poskytuje kotvu, když to nejvíce potřebuješ. To samé platí i o tobě, mé nejdražší světlo v šedi tohoto světa. :-)
Této básni se nedá prostě nic z mého pohledu vytknout, jelikož je prostě ze života a naprosto překrásná. :-)

2 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 1. října 2014 v 18:35 | Reagovat

Překrásné verše, obzvláště ten závěr mě pohladil po duši :-)

3 Amia Amia | Web | 3. října 2014 v 21:23 | Reagovat

Hezky básníš

4 womm womm | E-mail | Web | 5. října 2014 v 23:31 | Reagovat

Pekný kúsok :) Nič nevadilo, dĺžka bola primeraná. Ten efekt s opakovaním prvej slohy na konci je fakt pecka. Celkovo výborné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama