Když je ten Štědrý den

24. prosince 2014 v 12:50 | Agrenej |  Chybové zprávy
A opět nastal Vánoční čas. V mém případě čas hektického drcení klávesnice, abych do konce svátků měl připravené první dvě kapitoly bakalářské práce k odevzdání. A právě při tvorbě druhé kapitoly, věnované městu Štramberk, jsem narazil v knize ,,Štramberk v zrcadle času" na přepis pověsti sepsané tak, jak byla ve své době vyprávěna. Když je ten Štědrý den, rád bych se s Vámi podělil o krásu ,,štramberštiny".



O černokněžnikach

V Libotině, jag vitě, se gdysy kopala ruda. A tož to bylo tak. Přyšli to kpoať cyzy haviřy. A byli takovi tmavi a lide se ich bali. A jag přyšli do obce, tož všecy přeďnima utikali a žadny ich něchcel přyjať.
Tudy na Baště byval jakysy Jašek, pravili mu Havrlant. A ten se s nima sem tam zetkal a tož ych baji pozval k sobje na besedy. A baj ym - tehdaj něbylo ešče kafe - navařyl kobzolanky. No ale, že zm to tudy něpasovalo, byli malo placeni, tag odešli. Ale přetym se přyšli k němu rozlučyť. A tož oni ho pozvali k sobje do Libotina, že mu něco daju.
Dyž přyšli do teho lesa, ptali se ho: "Něbojiš se?" "A co by se bal", pravil. Povodili ho sem tam a naraz ten jeden, byli s nima bezmala štyře, podvihnul křyb a pravil: "Naber sy tej hliny! A naber pylne kapce. Zmy chudobni, němamy ineho". Un, aby ych něurazyl, tož sy teho nabral. Oni ho potem doprovodili ež na kraj Libotina.
Dyš přyšel k Slobodovej lavce, pravil sy, že nacoby hlinu nosyl domu a tož to vysypal do řyky. A bylo teho, lebo jinda mjeli velijancke kapce.
No a přyšel domu a žena se ho ptala, co dostal. "Podiv se, trochu hliny mam toť v kapcy". Začal vytřepavať - a padalo zlato. "Bože, bože, co sem to edem vyved?" začal lamentovať a oba letěli k Slobodovej lavce. Ale něnašli nic, to vitě, voda všecko odněse.
Tož potem letěli do Libotina za haviřama. Ale ti už byli preč. hledali ten křyb. Vjeděl v kerym mistě to bylo, ale jag ho najdětě, dyž je jeden jag druhy a je ych telko v lesu.
A temu mistu se neskaj v Libotině pravi "Zlate doly".

(Hykel, Cyril: Dolování rudy ve Štramberku a jeho ohlas v ústní lidové tradici)


A tady naše malá pověst končí, doufám, že Vám čtení zpříjemnilo čekání na večer. Jakpak se líbila? Rozuměli jste, nebo tápete nad některými slovy? Svěřte se do komentářů a třeba se dozvíte i něco nového.
Nyní se však již vraťme k zářícím světlům, vůni cukroví a nazdobeným stromečkům. Přeji Vám všem šťastné a veselé Vánoční svátky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | Web | 24. prosince 2014 v 21:39 | Reagovat

Musím se přiznat, že jsem celkem rozuměla všemu, což se divím. Je to krásné nářečí, škoda, že už není tolik zachované. Moc krásné, skutečně. :-)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 24. prosince 2014 v 21:44 | Reagovat

[1]: To jsem moc rád, že se ti líbí. :-) I mě je líto, že se tolik nepoužívá. Ale na druhou stranu, představ si, že bych na tebe takhle mluvil? :-D

3 Elenya Elenya | Web | 24. prosince 2014 v 21:57 | Reagovat

[2]: Možná bych sice kulila oči, ale nic takového by mě od Tebe neodradila. :-)  ;-)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 10:26 | Reagovat

Přečetla jsem vše, dokonce mi v hlavě zněl mužský hlas severní Moravy, takže jsem to měla i s přízvukem... Děkuji za krásné sváteční dopoledne s vrácením do dětství (kdy jsem vyrůstala kousek od Štramberka).

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. prosince 2014 v 11:16 | Reagovat

[4]: Není vůbec zač. :-) Jsem rád, že nápad vytvořit tento článek, tak dobře posloužil. :-)

6 Amia Amia | 25. prosince 2014 v 16:06 | Reagovat

Vývoj je vývoj, čte se to zajímavě. Jak už jsem říkala, nerozuměla jsem jen té kobzolance :-)
Bramboračce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama