Bezpečný přístav

12. března 2015 v 10:45 | Agrenej |  Nad šálkem čaje
Poměrně často se mi stává, že na mě lidé překvapeně koukají, když ze mě při rozhovoru vypadne, že již pátým rokem udržuji vážný vztah s dívkou z téměř druhé strany republiky. Z jejich reakce jsem mnohokrát vyčetl marnou snahu představit si tento výkon. Jenže onen vysilující, ubíjející čin je přitom poměrně snadný. Stačí jedno rozhodnutí podporované myslí i srdcem. Stačí si jako životní poslání zvolit štěstí svého protějšku.


Zamilovat se do úsměvu
Dodnes si pamatuji, když jsem spatřil mou přítelkyni se na mě zamilovaně usmívat. Tomu pohledu jsem naprosto propadl. A proč si ten pocit pamatuji, přestože normálně zapomenu, co můžu? Je to prosté. Cítím se tak znovu a znovu při každém úsměvu, který mi věnuje. Občas si pohrávám s myšlenkou, že jsem se na něm stal závislým. Ovšem takovou závislost vítám a dokonce mohu i dalším lidem doporučit zamilovat se do úsměvu jejich partnerů, neboť v tu chvíli (pokud jste nezačali dříve) si začnete všímat všech těch drobností, které dokážou vykouzlit radost na tváři. Začnete je vyhledávat, chystat drobná překvapení čistě jen pro ten úsměv.

V tomhle ohledu je vztah na dálku trochu svízelný. Pravidelně si připadám jako s pouty na rukou. Nemohoucí dělat malé "každodenní" radosti. Uvedu příklad. Snad tisíckrát jsem cestou kolem květinářství spatřil krásné květiny, které by mé lásce vykouzlily onen úžasný úsměv. Mnohokrát jsem dokonce měl nějaké peníze navíc, jenže představa jak poštou posílám kytici, není má oblíbená. Přestože by takový nečekaný balíček určitě udělal radost, jde mi hlavně o to, dát jako dárek ony krásné květy ve stavu, v jakém je vidím. Kdo ví, jak by vypadaly po předání.

I když se mnoho mých nápadů nikdy neuskutečnilo z prostého faktu, že jsem se svou přítelkyní nemohl být v jedné místnosti, je zde stále dost možností, které se dají zvládnout a doporučit snad každému zamilovanému páru a obzvláště těm, co se nevídají každý den. A jsou to opět malé drobnosti, která zahřejí u srdce, jako například ručně psaný zamilovaný dopis. Ano, v dnešní době jsou dopisy již poněkud zastaralým komunikačním způsobem, ale najít ve schránce i třeba jen krátký dopis od milované osoby je mnohem větší překvapení, než objevení mailu, pípnutí smsky či zanechaného vzkazu na facebooku. Stejně tak člověk nic nezkazí tím, že pošle svému protějšku fotografii s vlastním zamilovaným úsměvem. Nemám na mysli vyvěšení oné fotografie na sociální síti a nějakým způsobem na ni svou partnerku/partnera upozornit. Nejlepší je onu fotku poslat soukromě, neboť tak dáváte najevo, že onen krásný úsměv patří jen jí/mu.

Miluji tě. Jsi krásná.
Snad v každém druhém článku o utužování vztahu najdete radu neustále své partnerce říkat jak moc je krásná a jak ji milujete. A doporučuje se to samé říkat i mužům, ostatně i my chceme vědět, že jsme milováni a v očích našich vyvolených jsme krásní. Já se tyto drobné věty snažím říkat často už jen z toho důvodu, že jsou pravdivé. Minimálně se je snažím říkat pokaždé, když mi tyto myšlenky proletí hlavou. A víte co? Je úžasný pocit pronášet tato slova s vědomím, že jsou upřímná a myšlena naprosto vážně.

Tato rada se také výborně hodí pro vztahy na dálku, neboť někteří pánové si raz za čas tento fakt potřebují připomenout, aby náhodou nezapomněli. A mládenci, co si budeme nalhávat, pokud budeme naši lásku partnerkám dostatečně připomínat, a stejně tak i náš názor na jejich vzhled, můžeme se dopracovat k tomu, že se přestanou cítit "ohroženě", když nám pohled náhodou sklouzne do výstřihu neznámé kolemjdoucí. Dámy, je to stejné, jako když se podíváme na kolem projíždějící auto, nebo na ptáka letícího nízko nad zemí.

Být bezpečným přístavem
Věřím, že každý, kdo miluje z celého srdce, chce svou drahou polovičku i chránit od všeho zlého. Stává se to jeho smyslem života, jeho posláním. Já to tak rozhodně cítím a zároveň vnímám jak moc sebezničující toto vnímání je, obzvláště ve vztahu na dálku. Ten pocit, když Vám volá osoba, kterou bezmezně milujete a z jejího hlasu je hned jasné, jak hluboko na dně se cítí a vy místo pevného, léčebného objetí, láskyplného pohlazení po vlasech a uklidňujícího, zamilovaného úsměvu jste jen lehce zdeformovaný hlas ze sluchátka, je velice, velice nepříjemný. Pokud není ve Vaší moci se rozjet za ní, zůstává jen nahořklý pocit bezmoci. Ostatně chcete svou lásku chránit, nikoliv pouze konejšit. Ale pokud nejste schopni být v onu chvíli se svým protějškem, není jiné východisko.

Vždy sám sebe překvapím, co všechno v sobě najdu, když se má přítelkyně necítí ve své kůži, když jí den vhání do náruče deprese a vše se jí rozpadá pod rukama. I když se sám cítívám sražen na kolena, najednou jsem plný síly a odhodlání, jen proto, abych jí nabídl pocit bezpečí a klidu tak dlouho, jak jen bude potřebovat. Mé problémy náhle mizí jako pára nad hrncem a nahrazuje je prostá tužba, opět vidět mou lásku se upřímně a šťastně usmívat. Pevně věřím, že takto se má zachovat každý muž.

Společně.
Pokud jste dočetli až sem, upřímně Vám děkuji za Vaši pozornost. Snad jsem Vás nenudil a nebudete čtení tohoto článku pokládat za ztracený čas. Jako takovou závěrečnou tečku se obracím na Vás, milí čtenáři. Říká se, že protiklady se přitahují, ale dokáže vydržet takový vztah vůbec? S přítelkyní máme mnoho společných zájmů a koníčků, nejspíše kvůli tomu si nedokážu představit fungující vztah dvou lidí, co nemají nic společného. Co si myslíte, může to fungovat?
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veki Veki | E-mail | Web | 12. března 2015 v 11:23 | Reagovat

Se svým přítelem jsem začala chodit, když jsem nastupovala na vysokou na druhý konec republiky, takže náš vztah skoro 5. rokem funguje v podstatě na dálku. Chvíli jsme spou bydleli, ale okolnosti byly takové, že se musel vrátit domů. Teď jsem se zase rozhodla odjet já, tzv. na zkušenou do světa. Takže všechno, co popisuješ znám (z té holčičí strany, abych tak řekla). Někdy je mi fakt smutno, s těmi dárky to mám stejné, jsem nadšená, že by se mu to líbilo, ale když si představím, co vše by ta věc musela absolvovat... hrozí, že dorazí v úplně jiném skupenství.
Nicméně si hrozně moc vážím toho, že mám tu svobodu a že jsem mohla odjet, že mě nečekali žádné scény o "nemilování a lhostejnosti". A ten pocit, že je tu vždycky někdo, kdo čeká na moje zprávy a těší se na ně, ten je k nezaplacení. :-)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 12. března 2015 v 12:43 | Reagovat

[1]: Ty scény se ti asi vyhly právě proto, že tě opravdu miluje. :-) A s tím pocitem mohu jen a jen souhlasit. :-)

3 pavel pavel | Web | 12. března 2015 v 13:26 | Reagovat

Několik měsíců na dálku chápu a dovedu si představit, ale 5 let bez osobního kontaktu a dotyků (doufám, že aspoň občasných) to vidím spíš jako masochismus.

4 agrenej agrenej | E-mail | Web | 12. března 2015 v 13:37 | Reagovat

[3]: Tak samozřejmě, že se vídáváme tak často, jak to čas a finance povolí. Většinou se snažíme aspoň jeden víkend v měsíci být spolu a přes léto i déle. Ale stále to je 400 km vlakem.

5 Olivka Olivka | Web | 12. března 2015 v 13:48 | Reagovat

Je to o lidech, jako vždy. Sama jsem se přesvědčila, že vztah na dálku nutně nemusí znamenat, že milence dělí obrovská vzdálenost, ale taky to může být čas, přesněji nedostatek času. A pak, když se ti dva nevidí a ani spolu nekomunikují po telefonu, počítači či pomocí zastaralých dopisů, tak to nemá nejmenší smysl. Pak už to je jen o tom, že mají ti dva status "zadaný" a nic víc z toho.
Přeju vám moc štěstí a ať vám to dlouho vydrží takhle, ale hlavně i po tom, co budete konečně moct spolu i žít.

6 agrenej agrenej | E-mail | Web | 12. března 2015 v 13:54 | Reagovat

[5]: Děkujeme. :-) Na to společné žití se už právě moc těšíme. :-)

7 Elenya Elenya | Web | 12. března 2015 v 18:10 | Reagovat

Můj milovaný Agreneji, moc děkuji za Tvá slova, která bych vyjádřila úplně stejně a nedá se na to říci nic jiného, než MILUJI TĚ a vždycky budu. :-* :-* :-*

8 Elie Elie | E-mail | Web | 12. března 2015 v 18:52 | Reagovat

Je naprosto úžasné, si v dnešním světě plném zklamaných lidí přečíst něco tak krásného, jako je tenhle článek. Držím palce, ať Vám to ještě hodně dlouho vydrží :)

9 Elis Elis | Web | 12. března 2015 v 19:25 | Reagovat

Láska je nevyzpytatelná a nemá cenu nad ní dumat co a jak a proč, hlavně že je a nevadí ji ani vzdálenost...

10 agrenej agrenej | E-mail | Web | 13. března 2015 v 10:09 | Reagovat

[7]: I já tebe miluji a vždy budu. :-*

[8]: Děkujeme. :-)

[9]: Dumat se nad ní občas musí, stejně tak se o ni musí zajímat. :-)

11 Iris Iris | E-mail | Web | 18. března 2015 v 19:52 | Reagovat

Romantik, jak nádherné.....

12 Proby Proby | Web | 25. března 2015 v 10:30 | Reagovat

To je krásný :)) Tak ať vám to vydrží :)))

13 Snapeova Snapeova | Web | 25. března 2015 v 12:04 | Reagovat

Je krasny vedet, ze neco takoveho je jeste mozne. clanek je naprosto uzasny. Myslim si, ze pokud nekdo opravdu miluje a opravdu chce, tak vydrzi vsechno, pro cloveka, co miluje, obzvlast, kdyz ma po tech oddelenych rocich vidinu spolecne budoucnosti.takove vztahy jsou vzdy o silnem citu, silne vuli a take nesobeckosti. Preju hodne stesti do budoucna.

14 Egoped Egoped | E-mail | Web | 25. března 2015 v 12:27 | Reagovat

Uf, ještě jeden odstavec a už bych se neodlepil od nánosu všeho toho cukru :)

15 Pollo Pollo | 25. března 2015 v 12:31 | Reagovat

[14]: Souhlasím. Ale je to hezky napsaný... :-)

16 Viollet Viollet | E-mail | Web | 25. března 2015 v 13:46 | Reagovat

Pět let? Tož to je slušná doba. :-)
Pamatuju si začátek našeho vztahu. Kdekdo měl pindy, že čechů mám kolem sebe víc než dost, a že nám to stejně nevydrží. Zatím jsme spolem skoro rok a půl a já jsem ráda, že jsem tyhle "rady" neposlouchala. Když máš někoho vážně rád, na pár set kilometrech nesejde. A vztah na dálku má dokonce pár úžasných výhod - nelezem si na nervy každý den a vážíme si tak jeden druhého daleko víc. 8-)

17 Illumináti Illumináti | Web | 25. března 2015 v 14:31 | Reagovat

wow
    such vztah
                 very 'na dálku'
            so předsudky

18 Keyance Keyance | 25. března 2015 v 14:43 | Reagovat

Opravdu nádherný článek :-)  :-)

19 Yuna Yuna | Web | 25. března 2015 v 15:28 | Reagovat

Oproti tobě jsem tedy ještě pěkný "začátečník". sama jsem už téměř dva roky ve vztahu na dálku, svou drahou polovičku mám přes celou republiku napříč. Lidé kolem mě to nedokážou pochopit, nechápou, jak dokážeme žít či přežívat jeden bez druhého, dokonce mi byla poskytnuta "rada," abych si našla "bokovku" jenže to já odmítám, jsem nadále naprosto věrná svému příteli a ačkoliv to je pro mě velice těžké, protože se nemůžeme vídat v podstatě vůbec, za celý jeden rok jsme se viděli vlastně třikrát, nějak to přežívám s každodenním psaním a připomínáním, jak toho druhého máme rádi. Některé vztahy ani nevydrží blbý jeden měsíc ačkoliv nejsou ve vztahu na dálku, ale jak vidím, jsou tady i vztahy, které vydrží mnohem déle ačkoliv je to taktéž mnohem těžší, když člověk nemůže toho druhého obejmout, vzít za ruku, cítit jeho vůni nebo mu prostě dát pusu.

S článkem se tedy mohu sžít až moc dobře a přeju vám, aby to vydrželo co nejdéle a aby to bylo ještě lepší a lepší c:

20 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. března 2015 v 15:37 | Reagovat

[13]: Moc děkujeme. :-)

[14]: To víš, takový vztah potřebuje spoustu lepícího materiálu, aby vydržel. :-)

[16]: Já už se nemůžu dočkat, až si polezeme každý den na nervy. :-D Bude to vítaná změna. :-)

[17]: Pokaždé, co narazím na takový komentář, tak marně přemýšlím, co si o tom myslet. :-D

[19]: Vidět se třikrát za rok... To smekám klobouk. Já se vždy pokoušel aspoň jednou za měsíc dorazit k přítelkyni. Když se nedaří, tak aspoň každý druhý měsíc. Ale aspoň vidíš, že tahle cesta nemusí být slepá ulice. :-)

21 Tai Todd Tai Todd | Web | 25. března 2015 v 16:32 | Reagovat

Pět let je už slušná doba a je hezké, že to někomu vydrží, já jsem vůči tomu skeptická, ale můj bratr si taky začal s dívkou, která bydlí víc jak tři hodiny vlakem od něj... Ze začátku jsem tomu moc nevěřila, nehledě na to, že oba to byli puberťáci a on víc času strávil ve vlaku, než s ní, kvůli jejím rodičům.Ale dneska jsou spolu čtvrtým rokem, zasnoubení a ještě tenhle rok by si ji měl ( k radosti rodičů :D ) nastěhovat domů.

22 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 25. března 2015 v 17:03 | Reagovat

Páni. Tento článek mě neskutečně dojal, a je krásné, že na světě ještě existuje opravdová láska, i když mnozí říkají, že ne. Ale já jsem tomu nikdy nevěřila, a tento článek mě v tom utvrdil.
J enádherné, že vám vlastně nezáleží na vzdálenosti. A proč také? Nebrání vám to přece, abyste toho druhého nosili ve svém srdci.
Jsem na tvém blogu poprvé (snad ti můžu tykat), a naprosto jsi mě očaroval svým stylem vyjadřování. Píšeš povídky, básně, nebo něco podobného (soudě podle rubrik asi ano)? Protože kdyby ne, hodně bych se divila.
Opravdu úžasný článek, asi jeden z nejlepších, co jsem kdy četla. Zamrazilo mě z něj. Jen tak dále!

23 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 25. března 2015 v 17:15 | Reagovat

Zamilovat se do úsměvu - to je krásné. A je to pravda. Já osobně jsem se nedávno do jednoho takového zamiloval a navíc se k němu přidaly i dvě jiskřivé oči...
Ale všechny vztahy na dálku obdivuji, nedokáži si představit, že bych se nemohl své lásce schoulit do náručí, kdybych se cítil opuštěný... :)

24 Zrza Zrza | Web | 25. března 2015 v 17:30 | Reagovat

Mala som vzťah na diaľku, teraz už nemám, lebo bývame spolu a ... sú to muky, no.

25 Bára Bára | Web | 25. března 2015 v 18:06 | Reagovat

Konečně někdo, kdo vztah na dálku neodsuzuje! Tvůj článek mi dodal zase trochu optimismu a naděje vzhledem k tomu, že mám na tu dálku 'štěstí'. Děkuji a přeji hodně štěstíčka! :-)

26 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 25. března 2015 v 18:28 | Reagovat

Je to zajímavé .. Já osobně si to nedokážu představit. Fyzická láska a přítomnost partnera je pro mne velmi důležitá. Nechci tím říct, že bych hned po dvou týdnech na partnera zapomněla, byla mu nevěrná, nebo mu utekla, ale chyběl by mi natolik, že bych s tímto smutkem a depresí nedokázala žít. Nenaplňuje mě jen krásný úsměv na webkameře a hezké zprávy o lásce. Naplňuje mě obejmutí, pohlazení, společné zážitky .. a obávám se, že tyto věci se na dálku udržovat nedají .. Nicméně tě obdivuji .. Málokdo tohle umí :))

27 Writt Writt | Web | 25. března 2015 v 19:04 | Reagovat

Krásné, slečna má opravdu štěstí, že tě má :)

28 Skřítek z dolu Skřítek z dolu | E-mail | Web | 25. března 2015 v 19:14 | Reagovat

Přenádherně napsané musím říct že já byla s přítelem tři roky a potom stačila blbost a krásný vztah skončil.Po třech měsících jsme znovu kontakt mezi sebou obnovili a nakonec i náš vztah i když se vídáme jednou týdně tři hodiny i za to málo jsem ráda a musím říct že je to snad i krásnější a lepší vztah než jsme spolu měli v tom "minulém" vztahu :) a jak píšeš že ručně psaný dopis udělá radost tak máš pravdu jednou jsem brala letaky ze schranky a byl tam i jeden poslouhlý dopis myslela jsem si že mi zas píšou z banky ,ale po otevření na mě čekal dopis od mého milého :)

29 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. března 2015 v 19:22 | Reagovat

[21]: To já dojíždím šest hodin. Největší sranda bylo naše první rande, kdy jsem po šesti hodinové cestě byl s přítelkyní tři hodiny a zase jel dalších šest hodin domů. :-D

[22]: Mockrát děkuji. :-) Jak si správně odtušila, tak píšu jak povídky, tak básně, i když poslední dobou už ani ne. :-) A skutečná láska bude vždy na světě existovat. Jen je čím dál více lidí, co na ni kašle, takže se tolik neukazuje. :-)

[23]: Když člověk najde někoho, kdo je pro něj důležitější než on sám, dá se zvládnout ledascos (až se občas divím). :-)

[24]: Až my se dostaneme do fáze společného bydlení, tak si budu připadat o pár kilo lehčí. :-D

[25]: Děkujeme a tobě také. :-)

[26]: Když si člověk dokáže najít čas (a vyškrábat nějaké peníze), dá se všechno. Před vztahem jsem byl takový "domácí povaleč", ale dnes mohu hrdě prohlásit, že jsem viděl kus naší krásné země a dokonce jsem byl i v Benátkách. :-D Takže společné zážitky, pohlazení i obejmutí jde realizovat, jen ne každý den. :-)

[27]: Děkuji. :-)

[28]: Tak snad už to bude jen lepší a lepší. :-) A rád slyším, že je na světě více lidí, co používají i klasickou poštu. :-) To překvapení prostě stojí za to. :-)

30 Sugr Sugr | E-mail | Web | 25. března 2015 v 19:24 | Reagovat

Romantik a muž existuje???
Mně bylo řečeno, že jen v pohádkách! O_O
Já klidně věřím na takový vztah, někdy je hezčí než vztah kdy je jeden druhému za zadkem 24 hodin denně! ;-) Tak držím palce! :-)

31 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. března 2015 v 19:26 | Reagovat

[30]: Jo, zázraky se asi dějí nejen v pohádkách. :-D  A děkujeme. :-)

32 Christine Christine | Web | 25. března 2015 v 19:34 | Reagovat

Váš vztah je nadějí pro všechny, kteří váhají ohledně vztahu na dálku a upřímně mě tento článek dojal. S přítelkyní jsme víc jak rok, dělí nás přibližně 550 kilometrů a i přes občasné hádky nám to krásně klape. Když se vidíme, vážíme si každé chviličky, kterou můžeme prožít spolu, více si ten čas užíváme, než kdybychom spolu byli 24 hodin denně, vážíme si dopisů, které si píšeme, zprávy na dobré ráno, milých veršů, které si posíláme. Člověk si toho váží tak nějak víc když ví, jak vzdálená jeho láska je :)

33 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. března 2015 v 19:44 | Reagovat

[32]: Tak to držím palce, ať Vám to klape i nadále a po celý život. :-)

34 slunecnyden slunecnyden | 25. března 2015 v 20:48 | Reagovat

Přiznám se, že když jsem začala číst, říkala jsem si sci-fi :-) Teď - je to o lidech, jak tu někdo napsal. Přeji vám takový vztah, a přeji vám, ať se stále vyvíjí.

35 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 25. března 2015 v 21:14 | Reagovat

Žjova, máte můj obdiv! Mně stačilo mít přítele na měsíc na praxi v Praze, už to pro mě bylo těžko snesitelné. Jsem zvyklá mít ho každý den u sebe, prostě vědět, že je tu a že stačí udělat dva kroky a dojít si pro pusu. A i když je v práci nebo někde jinde, líbí se mi pocit, že je náš byt naše "doma", kam se vrátí, ať už je kdekoliv.

36 xthoughts xthoughts | 25. března 2015 v 21:15 | Reagovat

Veľmi pekný článok, ale ja mám bohužiaľ so vzťahmi na diaľku zlé skúsenosti! :-/

37 angelxheart angelxheart | E-mail | Web | 25. března 2015 v 22:17 | Reagovat

Hezký článek.
Ano, může...záleží na tom, co ti lidé od toho vztahu očekávají ;-)

38 Mar Mar | E-mail | Web | 25. března 2015 v 22:26 | Reagovat

Pět let bych asi nezvládla. Já s mým přítelem taky v chodím na dálku. Ještě zajímavější na tom bylo, že měl jet na rok do Ameriky, a s tím jsem s ním začala chodit. Rozhodl se kvůli mě zůstat a za to jsem hrozně moc vděčná, protože si nedokážu představit, že bych se ho přes rok nemohla dotknout...

Přes SMS a hodiny volání denně (vážně si voláme minimálně hodinu) se to dá vydržet. Ale už je to druhý rok a z těch 3 týdnů, po kterých jsme se obvykle vídáme, to je teď tak týden až čtrnáct dní.

Co mě nejvíc chybí je to bezpečí, které cítím, když jsem s ním. Ničeho se nebojím, protože vím, že to vždycky vydržíme. Ale když jsme zase bez sebe, všechno se vrátí a já bych zase potřebovala vedle něj usínat, cítit to teplo a naprosté bezpečí, které se přes telefon prostě poslat nedají...

39 Lúmenn Lúmenn | Web | 25. března 2015 v 23:00 | Reagovat

Pro mě by tedy pětiletý vztah na dálku s frekvencí vídání jednou za měsíc vůbec nebyl myslitelný a snažila bych se situaci řešit tak, že se k sobě přestěhujeme - proč to vlastně neuděláte vy? Měla jsem tříletý vztah na dálku, ale to byla "dálka" 30 kilometrů a viděli jsme se většinou každý týden. Další vztah tentokrát na 150 km jsme dálkově udržovali 4 měsíce, než se přítel za mnou přestěhoval a další 2,5 roku jsme spolu žili. Od té doby mám naštěstí partnery už jen ze stejného města a sdílíme spolu celý život, neumím si představit vedle svého drahého neusínat, nekoukat spolu na filmy, chodit na výlety, se psem, společně s přáteli na pivo...
Umím si představit krátkodobé odloučení na několik měsíců, kvůli cestování, ale na delší dobu bych prostě následovala partnera nebo on mě, jinak bych nebyla šťastná.

40 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 25. března 2015 v 23:26 | Reagovat

Vztah na dálku už nikdy, asi na to nejsem uzpůsoben. :-D

41 Grumpy Grumpy | Web | 26. března 2015 v 7:52 | Reagovat

Svět by potřeboval víc takových mužů, jako jsi ty, milý autore... Kdyby totiž existovali, tak jsem pořád už několik let šťastně zadaná se svým prvním. Z vlastní zkušenosti se totiž muži mojí dlouhodobou nepřítomností vždycky unaví, takže procentuální úspěšnost vztahů na dálku je pro mě 0. A to už jich bylo několik...

42 Grumpy Grumpy | Web | 26. března 2015 v 7:55 | Reagovat

Btw měla jsem na mysli vztahy na dálku zhruba 2000 km, což už opravdu není sranda, ani když jsme si "potom" (až se vrátím) plánovali budoucnost společně. Ale znova už na to prostě nemám. Musím vydržet, až se sama někde usadím :-D Jinak ještě by mě zajímalo, proč se k sobě nepřestěhujete, když bydlíte ve stejné zemi? To zas tak extrémní problém být nemůže, ne?

43 mangold mangold | 26. března 2015 v 12:17 | Reagovat

Vztahy na dálku jsou fajn, když máš peníze na jízdenku/benzín.:)

44 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 29. března 2015 v 12:35 | Reagovat

Ztráta času to rozhodně nebyla :-) a moc hezky se to četlo. "Protiklady se přitahují", já jsem si vždycky myslela, že se to týká jenom povah, protože něco ti lidé musí mít společného aby si rozuměli, třeba podobná smýšlení o světě, kulturní rozhled či nerozhled a taky aspoň trochu podobné zájmy, jinak by ten vztah nemohl vůbec započít :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama